Norská kauza rozpoutala divokou nacionalistickou štvanici

„Norské úřady“ (přesněji řečeno Krajská komise pro sociálně právní ochranu dětí Barnevernet) odebraly paní Evě Michalákové rodičovská práva k staršímu synovi. Mladšího Komise poslala k adopci jeho současným pěstounům. Manželství paní Michalákové, z něhož se děti narodily, je už dávno rozvedeno, děti žijí již řadu let u norských pěstounů, vůbec neumějí česky a o styk se svou matkou, jak se zdá, nestojí.

Já osobně nemám pochybnosti o tom, že děti byly paní Michalákové odebrány právem, připouštím ovšem, že jako všechny podobné případy, i tahle věc je sporná, tj. jiní ji mohou brát jako spornou.

Co mi ale připadá nesporné je, že divoká nacionalistická štvanice, která se dnes u nás odehrává, je po všech stránkách odpudivá. Je to něco jako hilsneriáda v mezinárodním měřítku, předmětem vlasteneckého lynče je norský stát a jeho představitelé včetně té nešťastné paní, co má zrovna tu smůlu, že dělá v Praze velvyslankyni.

Kdejaký český politik usiluje o to, aby se na případu profiloval a zviditelnil, celé to vypadá jako soutěž, kdo si vymyslí větší a křiklavější gesto. Ministr Zaorálek označil rozhodnutí norské Barnevernet za nehorázné a poslal do Norska  nótu (jestlipak začíná oblíbeným ministrovým oslovením „Vy měkkoty, vy pařezy, vy duby“, mohlo by to být něco na způsob dopisu záporožských kozáků tureckému sultánovi), poslankyně TOP 09 Chalánková hovoří o únosu a europoslanec Zdechovský (KDU-ČSL) o krádeži českých dětí (jak je to podobné tomu, když nám v lese u Polné Norové, tedy tehdy přesněji řečeno Židé, podřezali naši, českou křesťanskou holku a ohrozili tak naše hodnoty, zbožný lidovec o tom jistě ví své). A navrhuje vyhoštění norské velvyslankyně z ČR a přerušení diplomatických vztahů s Norskem.

Lidovec Zdechovský je nesporně vítězem nevyhlášené soutěže. Vytýkám mu však přece jen nedůslednost: Zpupná velvyslankyně by správně měla být upálena na Staroměstském náměstí  a Norsku bychom měli vyhlásit válku. Protože s ním však nemáme společné hranice, je od nás poměrně vzdálené, dělí nás moře, Česká republika nedisponuje vlastními přístavy a válečným námořnictvem, a invaze do Norska by proto byla jen obtížně realizovatelná, bylo by nejlepší, kdyby za účelem provedení války byla norská armáda přesunuta na naše území. Vzhledem k tomu, že obě země jsou v NATO, mohla by transport zajistit Aliance a dohlédnout na to, aby boj proběhl podle mezinárodních norem a standardů.

Pokud bychom vyhráli, svrhli bychom norského krále a na uprázdněný trůn by zasedl Miloš Zeman. Prezident Zeman nápad pana Zdechovského  hned označil za „nikoli špatný“, ale pak couvl a spokojil se s tím, že navrhl povolání českého velvyslance z Norska do ČR na konzultace (předstupeň přerušení diplomatických vztahů). A vymyslil si trest vpravdě ďábelský: „zrušil pozvání norské velvyslankyně na oslavy státního svátku 28. října“.

Dovedu si představit, jaká panika vznikla na norském velvyslanectví, když se tam tu jobovku dozvěděli!  Se Zemanem se okamžitě solidarizoval předseda TOP 09 Schwarzenberg („Vzhledem k postupu norské strany ohledně těch nešťastných dětí je to naprosto pochopitelné,“ řekl.)

Premiér Sobotka prohlásil, že rozhodnutí norské strany poškodí česko-norské vztahy a svolal schůzku ministrů, jejichž rezortů se případ týká.

[ctete]26800[/ctete]

Ministr Stropnický tam zatím ještě nebyl,  zúčastnili se kromě premiéra a ministra zahraničí ministryně práce a sociálních věcí Marxová (rozhodnutí „norské strany“ není korektní) a ministr spravedlnosti Pelikán.

Maximální míru politické odvahy projevil Stanislav Polčák: norský postup je sice „nepochybně za hranou přijatelnosti“, ale vyhoštění velvyslankyně „nic neřeší“. Podobnou statečnost třetího stupně zvolil v případě Zemanova rozhodnutí nepozvat norskou velvyslankyni na oslavu 28. října i místopředseda TOP 09 Kalousek („hledal bych jiný instrument než tento“), předseda ODS Fiala šel ještě o maličký krůček dál a řekl, že Zemanovo rozhodnutí nepovažuje za šťastné a že to neposkytuje žádné řešení kauzy norských dětí.

[ctete]27002[/ctete]

A ministr Pelikán nakonec sdělil, že se k samotnému případu nemůže vyjadřovat, protože nezná spis.

Konsternuje mne, proč nikdo z významnějších politiků neupozornil na to, že se tu na základě právního případu, který ani náhodou není jednoznačný, znovu rozjíždí ohavná, hysterická politická kampaň, při níž se kdekdo snaží svézt na vlně falešné národní hrdosti a získat body a u voličstva a ve veřejnosti.

[ctete]26954[/ctete]

I taková nepříjemná, nepopulární práce čelit pochybným davovým vášním místo abychom je živili, patří k profesi politika, jinak by byla politika pro kočku.

Bohumil Doležal