Epidemie eboly v Demokratické republice Kongo je již sedmnáctou v řadě od objevení viru v roce 1976. Tentokrát však zdravotníci bojují s výrazně vzácnějším kmenem Bundibugyo, proti němuž neexistuje schválená vakcína ani léčba. Světová zdravotnická organizace (WHO) varuje, že počet případů může být ve skutečnosti mnohem vyšší, než ukazují oficiální čísla, a situaci komplikuje ozbrojený konflikt, kolaps diagnostiky i měsíce trvající zpoždění v odhalení nákazy. WHO eviduje zhruba 600 podezřelých případů a nejméně 139 úmrtí.

Epidemie eboly, která se nyní šíří na severovýchodě Demokratické republiky Kongo a zasáhla už i sousední Ugandu, se od předchozích krizí liší v jednom zásadním bodě: nezpůsobuje ji známější kmen Zaire, ale výrazně vzácnější varianta Bundibugyo. Právě to podle Lékařů bez hranic dělá současnou situaci „významně obtížnější“ než předchozí epidemie.

Zatímco během velkých epidemií v západní Africe mezi lety 2014 až 2016 nebo v Kongu v letech 2018 až 2020 vznikly účinné vakcíny i léčba proti kmeni Zaire, pro Bundibugyo dosud neexistuje žádná schválená vakcína ani specifická terapie. Zdravotníci tak dnes v podstatě znovu bojují jen pomocí izolace pacientů, trasování kontaktů a intenzivní podpůrné péče.

Dále čtěte

Američan, který byl v kontaktu s ebolou, dorazil na pražskou Bulovku

Do pražské Fakultní nemocnice Bulovka přijel v pondělí krátce po 1:00 z pražského letiště konvoj s Američanem, u kterého je…

Podle Lékařů bez hranic už úřady evidují přes 500 podezřelých případů a více než 130 úmrtí. WHO ve středu uvedla, že počet podezřelých nakažených vzrostl už na zhruba 600 a obětí je nejméně 139. Matematické modely Imperial College London přitom naznačují, že skutečný počet případů může překročit tisícovku.

Virus se navíc podle zdravotníků šířil celé měsíce předtím, než byl vůbec rozpoznán. WHO předpokládá, že klíčovou roli sehrál pohřeb na začátku května, během něhož došlo k manipulaci s tělem zemřelého. Právě pohřební rituály zahrnující kontakt s tělem patří dlouhodobě mezi hlavní mechanismy šíření eboly v subsaharské Africe.

Situaci komplikuje i fakt, že Bundibugyo je obtížnější diagnostikovat. Příznaky v počáteční fázi připomínají malárii nebo tyfus, tedy běžné nemoci regionu. PCR testy navíc vyžadují speciální diagnostické sady určené přímo pro tento konkrétní kmen viru, kterých je podle Lékařů bez hranic nedostatek. Bez rychlé diagnostiky ale zdravotníci nedokážou efektivně izolovat nakažené ani dohledávat kontakty.

Další problém představuje samotné prostředí, ve kterém se epidemie šíří. Provincie Ituri a Severní Kivu dlouhodobě destabilizují ozbrojené konflikty, které vyhnaly z domovů více než sto tisíc lidí. Zdravotnická zařízení fungují omezeně, humanitární lety jsou opakovaně rušeny a některé oblasti zůstávají prakticky nedostupné. Lékaři bez hranic upozorňují, že bez důvěry místních komunit nelze epidemii zastavit. Jenže právě v regionech poznamenaných válkou a nedůvěrou vůči úřadům je získání spolupráce obyvatel mimořádně obtížné.

WHO zároveň přiznává, že nejperspektivnější kandidátní vakcína nebude připravena dříve než za šest až devět měsíců. Druhá experimentální vakcína založená na stejné platformě jako někdejší AstraZeneca proti covidu-19 by mohla vstoupit do testování během dvou až tří měsíců, ale stále chybí i základní data ze zvířecích studií.

To vše vytváří paralely s katastrofální epidemií z let 2014 až 2016 v západní Africe. Infektoložka Nahid Bhadelia z Bostonské univerzity upozornila, že současná situace připomíná tehdejší krizi zejména tím, že virus koloval dlouhé měsíce bez odhalení a mezitím se rozšířil do více městských oblastí.

Dále čtěte

Štvou vás reklamy na webu FORUM 24? Tak pojďte číst bez nich!

Milí čtenáři, jak víte, deník FORUM 24 je nezávislý web, který si na sebe musí vydělat, protože jej nesponzoruje žádný…

Současný kmen Bundibugyo je přitom paradoxně o něco méně smrtící než známější kmen Zaire. Lékaři bez hranic odhadují úmrtnost mezi 25 až 40 procenty případů, zatímco neléčený kmen Zaire historicky dosahoval výrazně vyšší smrtnosti. Horší je ale absence jakýchkoliv schválených protiopatření. U předchozích epidemií mohli zdravotníci nasazovat očkování v takzvaných kruzích kolem nakažených nebo používat experimentální monoklonální protilátky. Dnes tyto nástroje proti Bundibugyo nefungují nebo nejsou schválené.

WHO zatím hodnotí globální riziko šíření jako nízké. Ebola se totiž nepřenáší vzduchem, ale pouze přímým kontaktem s tělesnými tekutinami nakažených nebo zemřelých. Riziko rozsáhlé epidemie mimo region proto odborníci považují za malé. Obavy ale vyvolává jiný problém: stále slabší globální připravenost na podobné krize. „Ebola sama o sobě důvod k panice není. Ale myslím, že bychom měli panikařit kvůli stavu globální zdravotní situace,“ uvedla Bhadelia.