Poslankyně Lucie Šafránková (SPD) FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
NÁZOR / Univerzálním axiomem současné vlády zřejmě bude, že za všechno může Petr Fiala. Jak jinak. Podle poslankyně z SPD Lucie Šafránkové nese vinu dokonce i za nízkou porodnost. Jako by v partaji Tomia Okamury věřili jako v dávných dobách, že panovník ovlivňuje plodnost lidu. Fiala je taky zřejmě mnohem mocnější, než se zdá, protože pravděpodobně sráží porodnost prakticky všude ve světě. A pak se řekne – obyčejný profesor!
„Je to problém, který nám tady roste opravdu od Fialovy vlády enormně. Dochází k tomu zejména z toho důvodu chaotických kroků, kdy tady sebrali slevu na manžela, manželku, školkovné, zvýšili daně, udělali spoustu dalších nepředvídatelných změn pro mladé rodiny. A hlavně problém s bydlením,“ soudí poslankyně.
Musíme prý dělat všechno pro to, aby porodnost dál stoupala, „abychom zachovali naši kulturu a naši společnost“.
Abychom jí úplně nekřivdili, tak ona nejspíš ví, že jen v penězích to není. „Mladí lidé chtějí více cestovat, mají jiné priority, ale zkrátka co se týká ekonomických aspektů, tak tam my můžeme jako politici udělat mnohé a na to nesmíme rezignovat,“ domnívá se politička.
Pokles porodnosti je prakticky celosvětový. Globální úhrnná plodnost v roce 2024 činila 2,2 dítěte na ženu, zatímco v šedesátých letech to bylo kolem pěti a v roce 1990 ještě 3,3 dítěte na matku. V letech 2000–2025 poklesla plodnost v každém regionu OSN. Výjimkou zůstává subsaharská Afrika, kde jsou hodnoty stále vysoké, ale i tam plodnost klesá.
Propopulační opatření, jako jsou peněžní dávky, dostupnost péče o děti a daňové úlevy, mají podle přehledu 47 studií jen omezený vliv na zvýšení porodnosti. Země jako Francie a skandinávské státy vykazují vyšší úhrnnou plodnost. Švédsko a Norsko investují do rodinné politiky více než tři procenta HDP. Maďarský případ, často zmiňovaný, je ale metodologicky sporný, protože nárůst plodnosti byl spíše výsledkem zpomalení odkládání rodičovství než skutečného růstu počtu dětí.
Výzkumy ukazují, že propopulační politiky mohou ovlivnit načasování porodů, ale nevedou k trvalému zvýšení porodnosti. Navíc v zemích, kde jsou tyto politiky spojeny s tlakem proti právům žen, jako v Íránu, Maďarsku nebo Rusku, to efekt rodinných dávek často vyzmizíkuje. Demografové se shodují, že komplexní a dlouhodobá rodinná politika může mírně zpomalit pokles porodnosti, ale žádná účinná strategie na zásadní zvrácení trendu zatím neexistuje.
Politik pochopitelně nesmí říct, že něco nejde. Dokonce ani v případě, že to skutečně nejde, protože lid očekává, že by se některé věci měly řešit. Pak nezbývá než vyzývat ke zvýšenému úsilí, přijímat rozličné „soubory opatření“ a doufat, že se jejich neúčinnost projeví až v době, kdy bude zase vládnout někdo jiný.
Nízká porodnost politiky neznepokojuje kvůli tomu, že lidi milují tak, že jich chtějí kolem sebe vidět co nejvíc. V podstatě je hlavně trápí, že nepůjde „ufinancovat“ průběžný důchodový systém. Některé státy ještě chtějí, aby měly dostatek vojáků pro své imperialistické experimenty. V některých odvětvích také chybí pracovní síla. Ani velká touha po vzniku nových občanů ale není moc platná.
Musíme se zřejmě smířit s tím, že ještě nějakou dobu se budeme dozvídat, že Petr Fiala a jeho vláda mohou za všechno, včetně státního dluhu, neklidné situace ve světě, počasí, nízké porodnosti a zteplalého piva v PET lahvích. Prostší spoluobčané si nejspíš budou zoufat, protože kdyby Fiala vládl, tak by stačilo ho odvolat. Jenomže co si počít s tím, když nevládne?
