Nové poměry: ruským agentům a jejich šéfům je už dost jedno, zda je někdo odhalí

Zdá se, že ve světě tajných služeb dochází v dnešní době k posunu – ty ruské už nejsou tak tajné. Provádějí tajné operace, ale pak se jejich akce běžně provalí a dostane na veřejnost. Dočteme se jména řadových příslušníků, kteří se na nich podílejí, jaká oddělení tím byla pověřena, jaké látky a technologie používají doma i v zahraničí. Ať jde o kyberútoky nebo pokusy někoho otrávit. A děje se něco? Ne.

Odhalení agentů Federální bezpečnostní služby (FSB), kteří se podíleli na operaci otrávení Alexeje Navalného, jak se to povedlo Bellingcatu, jasně dokazují, jak se doba změnila. Zpráva poskytuje podrobné informace o řadě agentů FSB, kteří se podíleli na sledování Navalného. Odhalila také úlohu NII-2, jednoho ze dvou hlavních výzkumných zařízení FSB, která se úzce na operaci FSB podílela. Víme tak, co se Navalnému v srpnu stalo, i když některé klíčové prvky operace zůstávají nejasné.

V kombinaci s předchozí zprávou Bellingcatu o jednotkách GRU a lidech zapletených do otrávení bývalého agenta Sergeje Skripala v Británii to dává dohromady usvědčující obrázek o chemickém programu ruských tajných služeb. Nezdá se ale, že by odhalením byli v Kremlu nějak zvlášť otřeseni.

Jenže dnes je jiná doba a v čem je jiná, popisují ve svém článku na serveru The Moscow Times Andrej Soldatov a Irina Borogan. Připomínají, že ještě před několika lety se dalo čekat, že Kreml nebo tajné služby budou po provalení operace na rozpacích. Dnes je to jinak.

„V roce 2015 americká rozvědka a orgány činné v trestním řízení uplatňovaly vůči čínským hackerům politiku ‚pojmenování a zostuzení‘. Docházelo k zveřejnění jmen a příslušnosti k jednotkám čínských zpravodajských služeb zapojených do hackerských útoků v USA. Byl to revoluční krok ve srovnání s tradičními reakcemi, kdy se zpráva předávala diplomatickou cestou nebo se diplomaté vyhošťovali. Následující rok byla taktika pojmenování a zostuzení použita i na ruské hackery chycené v systémech Demokratického národního výboru v předvečer amerických voleb v roce 2016.“

Tehdy to vedlo k tomu, že v září 2015 se Číňané dohodli s Obamovou administrativou, že zastaví průmyslovou kybernetickou špionáž (dohoda platila dva roky). V Rusku došlo v kybernetické jednotce FSB k čistce a padla její hlava, dva zástupci a řada důstojníků.

Ale za dva roky bylo jasné, že útočníci našli způsob, jak se přizpůsobit. Když byli Skripalovi otráveni v Británii a informace o skutečné identitě útočníků – důstojníků ruské vojenské rozvědky – byly odhaleny (vystupovali pod jmény Alexandr Petrov a Ruslan Boširov), nemělo to stejný odstrašující účinek jako na čínské hackery. Ruská vojenská rozvědka nejevila známky zpomalení a nenásledovala žádná vnitřní čistka.

„Existují dva způsoby, jak se mohli Rusové novému světu, kde se těžko něco utajuje, přizpůsobit. Mohli zvýšit profesionalitu svých tajných agentů, což je nákladné a dlouho to trvá. Nebo šlo začít používat agenty, u kterých je nedostatek výcviku nahrazen tvrdostí, loajalitou bez otázek a touhou po dobrodružství. Ruská vojenská rozvědka se náhodou v polovině 20. let 20. století dostala k velkému množství druhého typu operativců. Mělo to svůj důvod: za prezidentství Dmitrije Medveděva prošlo ministerstvo obrany reformami, které mimo jiné vedly k oslabení a snížení počtu členů jeho zpravodajské složky GRU. Když se Putin v roce 2012 vrátil do Kremlu, jeho ministr obrany Sergej Šojgu byl odhodlán postavit GRU znovu na nohy. K tomu potřebovala GRU víc lidí, ale odkud ty nové lidi vzít? Jediným dostupným zdrojem rekrutů byly speciální jednotky. Byli to tvrdí chlapi, brutální, stateční a připravení zabíjet, ale rozhodně to nebyli agenti zpravodajské služby. Byli to právě tito operativci, kteří byli přiděleni k operaci v Salisbury, a změnili modus operandi ruské rozvědky.“

Na rozdíl od tradičních špionů se tahle banda nebojí odhalení nebo vyhoštění ze země. Nemají žádné vysoké postavení na ambasádě, aby se báli prohry. Neptají se na operaci, protože žijí ve světě, kde pro ně není rozdíl mezi válkou a mírem, takže se neptají ani na „vedlejší škody“. Výcvik pro tento druh agentů je levný a nabídka potenciálních rekrutů hojná.

Putin také ví, že jeho země už je obviněna z tolika věcí (od sestřelení civilního letadla až po napadení sousední země), že jedno další odhalení na tom nemůže moc změnit. Navíc se dají obvinění použít pro vnitřní propagandu a ukazovat, jak je země „v obklíčení“ a pomlouvána.

GRU byla zjevně první, kdo tuto novou realitu pochopil, a FSB ji následovala. „FSB je k tomu v perfektní pozici. Má k dispozici velké lidské zdroje, operativce na regionálních odděleních, kteří nemají ve zvyku zpochybňovat příkazy. Lubjanka má ve svém moskevském ústředí také novou generaci operativců, důstojníků mezi třicítkou a čtyřicítkou, kteří nebyli svědky pádu KGB, ale byli vycvičeni a strávili podstatnou část své kariéry pod jedním prezidentem, který nikdy nezakolísal v podpoře FSB.“

Tak jak můžete odhalit někoho, kdo se odhalení nebojí?