Nové zjištění. Podzemní továrna Richard možná neukrývá archiv gestapa, ale chemikálie

Pavel Hofman

Amatérský historik Tomáš Rotbauer před vstupním portálem do bývalé podzemní továrny Richard u Litoměřic | FOTO: Pavel Hofman

V bývalé podzemní továrně Richard u Litoměřic zřejmě není nacistický poklad ani archiv gestapa. Patrně jde o další legendy jako ty, že se v bývalém lomu v kopci jménem Radobýl měly vyrábět tajné zbraně, nebo dokonce cosi jako UFO. Nová zjištění prozradil v rozvoru pro deník FORUM 24 badatel Tomáš Rotbauer. Mimojiné uvádí, že StB měla za úkol najít v Richardu složku, kterou mělo vést gestapo na Miloše Havla.

Informace o údajné výrobě tajných zbraní se podařilo vyvrátit již dříve. Kdy a jak ale vznikla legenda o tajném nacistickém pokladu a archivu gestapa, se kterou mnozí badatelé dosud pracují?
Tajemství továrny Richard se začíná datovat roku 1965, kdy tři vojáci základní služby v kasárnách Pod Radobýlem, při náhodném výletu do prostoru Richardu, nalezli nepoškozené bedny obsahující dokumenty o francouzských a holandských vězních z pracovního tábora Richard. Této skutečnosti byla v ČSSR věnována velká mediální pozornost. Je na zamyšlenou, proč se tak nestalo po roce 1945…

Archiv Tomáše Rotbauera

Vstupní portál továrny Richard v době války

 

Zmapoval jste, o jaké vojáky šlo?
Ano. Jejich téměř dobrodružné přinesení dokumentů na uvedené ambasády v Praze proti vůli oficiálních úřadů, je narušeno skutečností, že ti tři vojáci základní služby, byli ve skutečnosti v seznamu příslušníků StB. Jejich cesty mezi Prahou, Litoměřicemi a Čížkovicemi proplácela vojenská správa Litoměřice jako cestovní doklady. Dále existuje osobní dopis redaktorovi Průboje Hruškovi, kde desátník Pohořelý píše v lednu 1965, že po čtyřech měsících v civilu často vzpomíná na akci Richard. Celý jejich dobrodružný příběh je doprovázen fotografiemi, které jsou pro propagandistický efekt, jsou pořizovány převážně z pravé části Richardu, než udělali svůj objev. Na této skutečnosti je zajímavé, že jeden z této trojice vojáků, se před nástupem základní vojenské služby účastnil jako potápěč (což má uvedené v osobní kartě v archivu ABS v Praze s tím, že je i vyučen jako horník) Svazarmu operace Neptun v Černém jezeře na Šumavě a následném nalezení tajemných nacistických beden na dně jezera. Tentýž voják po 24 letech napomáhal režisérovi Jiřímu Věrčákovi s vrty na Richardu, které byly provedeny v roce 1989. Mimochodem, Jiří Věrčák byl s krycím jménem Georg rovněž veden jako agent StB. Jako hlavní impuls k pátrání po nacistických materiálech pan Věrčák uvádí skutečnost, že v 80. letech minulého století hovořil s bývalým důstojníkem Stb, který mu prozradil, že v 50. letech byl u toho, když východoněmecký ministr vnitra předával tajné informace o nacistických dokumentech na našem území generálu Ripkovi. Ten se však na našem území již od roku 1948, kdy emigroval do Anglie, nezdržoval.

Pavel Hofman

Co tedy v roce 1989 hledali?
Ve vzpomínce si vybavuji rozhovor s jedním z dvojice hlavních pyrotechniků, kteří dohlíželi na bezpečnost celé akce. Bylo mi sděleno, že on a jeho kolega vlastně nevěděli vůbec nic o celém programu této akce, a dále měl pocit, že spousta věcí, které Věrčák uváděl, zkrátka neseděla, a navíc si dodnes myslí, že Věrčák hledal něco, co právě vojáci v roce 1965 uschovali v podzemí. Možná opravdu Věrčák sám nevěděl, co hledá, a jen plnil rozkazy. Zajímavý je zvláště text z archivu Litoměřic. V 50. a 60. letech se měl do levé části do míst Fürhrungstabu ukládat nepotřebný materiál státního statku Litoměřice. Dohledatelné je i následné povolení k odstřelu. To koresponduje s datem likvidačního plánu Richardu. Zajímavé. Po revoluci už asi  nebyla potřeba dále hledat a tak je dost možné, že hledané věci se stále v podzemí nacházejí. Hlavně byla aktuální štola č. 301, ale mohlo dojít k omylu v číslech, a tedy mohlo jít o štolu č. 131 v pravé části, kde se údajně po válce měly najít jisté spisy z války či chodu továrny. Ve štole č. 301 při řádném ohledání pyrotechnici našli fragmenty drobných kovových částí, které mohly být z menšího odstřelu. Odstřel nebyl proveden odborně.

Pavel Hofman

Když jsme se bavili o tom, kam se bádání v Richardu posunulo, zmínil jste propojení s provokační akcí StB Neptun. Jak to tedy je?
Zajímavá je skutečnost, proč se naše armáda v roce 1955 a 1956 zajímala o podzemí Richardu a poté až do roku 1965 ztratila zájem. Dle tvrzení generála majora Franka se po válce řešil problém, kam s válečným chemickým materiálem, který byl z části československé výroby a z části ruské výroby. Není důvod nevěřit výpovědi tohoto  vzdělaného odborníka na chemické zbraně, že se část tohoto materiálu měla uskladnit v Richardu. To by potvrzovalo průzkum armády z 50. let minulého století. Zájem armády zase začíná v roce 1965, kdy po 20 letech dochází k promlčení nacistických zločinů a následná operace Neptun. Oficiální dokumenty říkají, že vedení Čížkovické cementárny (ČCV) povoluje armádě a poté i ministerstvu vnitra vstup do podzemí Richardu za účelem průzkumu v letech 1965 až 1967. Osobně to vyřizoval náměstek Klíma. Zajímavý je dopis od vedení ČCV z léta 1967 adresovaný osobně panu Klímovi; skýtá obsah typu nesouhlasu s nepořádkem v podzemí. Cementárna totiž provedla namátkovou kontrolu objektu Richard. Nepořádek mělo udělat ministerstvo vnitra a následně ředitel ČCV vyzývá náměstka Klímu k řádnému zajištění a převzetí. V tomto roce 1967 proběhl také oficiální průzkum ústavu pro atomový výzkum Praha, vedený Ing. Šafářem, který vyhodnotil lom jako vhodné místo pro uložení vysoce radioaktivního atomového odpadu. Je to podrobná zajímavě zpracovaná práce, obsahuje mapovou, fotografickou část a také rozměry důlních děl, tedy všech štol starého i nového díla Richard. Z výše uvedeného materiálu vyplývá, že celý prostor až asi na pět míst je přístupný. Oněch pět závalů je označeno jako samovolný sesuv materiálu s poukázáním, že levá část má již na podlahách deponovanou část materiálu ze stropů, ale jinak se dle zprávy Richard jeví jako stabilní a všude přístupný, tedy až na levou část levé části, která je podle uvedeného materiálu pana Šafáře neprozkoumaná, alespoň v rámci atomového výzkumu Prahy-Řež. Otázkou tedy stále zůstává, jaký byl stav podzemí této levé části.

Takže do tohoto průzkumu v roce 1967 v Richardu nebylo nic uloženo a ukryto umělým závalem?
Umělé závaly, pomineme-li uvedenou lokalitu levé části, musely být provedeny po tomto projektu, tedy v druhé polovině roku 1967. Fotografie ze spisu je zajímavé porovnat s fotografiemi vojáků z roku 1965. Samovolné závaly, na které poukazovala práce pana Šafáře v pravé části. Zda závaly byly provedeny z důvodu bezpečnosti ČCV a nebo samotným úložištěm, aby nebylo možné vniknout do Richardu 2 jako do úložiště, je stále otázkou dalšího bádání. Zní to logicky. Jeden z posledních faktů je také nutno připomenout proč v době vrtů v roce 1989 kdosi rozhodl při stavbě nových mrazíren zavážet levou část Richardu vykopanou zeminou a tím možná ztížit další vrty, a také se tímto mohl značně zhoršit stav celého podzemí levé části; dnes se na místě nachází dva propady. Myslím, že je to jen otázkou času, kdy se tyto doklady objeví.

Čili když to shrneme, je možné, že v části Richardu jsou uložené neznámé chemické látky, ale archiv gestapa, natož poklad pravděpodobně ne?
Nabízí se možnost, že se k utajenému materiálu v levé části z 50. let chtěl dostat pan Věrčák. Informace o archivu mají být od údajných příslušníků SS ve spisech StB v archivu ABS Praha, ovšem agenti StB tímto způsobem získávali peníze na základě uměle vyvolaných zpráv viz. rakety V1 a V2, na které ve spisech existují tři výpovědi lidí, kteří nikdy neexistovali. Můžeme se jen ptát, zda věděl o možném místě úložiště chemického materiálu. Jisté je, že po roce 1968 až do roku 1989 se vše kolem Richardu umlčelo. Tedy až na zvláštní projekt Richard vedený panem Věrčákem. Co vlastně hledal, zda opravdu archiv nacistů, anebo oživoval ducha generála SS Kaltenbrunnera, to už asi nikdy nezjistíme. Myslím ale že pan Věrčák o možném uložení naší armádou, v 50. letech v levé části levé části, nevěděl. Vždyť mnohokrát samotné výkonné složky útvarů vnitra a armády měly svá tajemství. Mám také informace o tom, že v roce 1984 měl na vedení StB příkaz najít složku na Miloše Havla, kterou si vedlo gestapo. Estébáci věřili tomu, že tyto dokumenty mohou být v Richardu a skutečně hledali. Doufali, že v té složce najdou něco, čím by mohli kompromitovat Václava Havla. Jen bych doplnil poděkování některým členům Českého svazu bojovníků za svobodu za pomoc při získávání informací z archivu.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner