Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) FOTO: FB AS
FOTO: FB AS
V poslanecké sněmovně se projednává novela daňového řádu. Pro nepodnikající veřejnost nic zajímavého. Ani většina malých a středních podnikatelů si toho nevšimla nebo tomu nepřikládá váhu. Přitom se jedná o změnu, která mění právní principy naší země.
Daňový řád je zákon, který upravuje práva a povinnosti daňových subjektů (občanů a firem) a třetích osob a vymezuje a určuje postupy správců daní (nejčastěji finanční či celní správa) v daňovém řízení. Z této zjednodušené definice je nedůležitějším výrokem to, že „daňový řád určuje a vymezuje postupy správců daní“. Platí totiž právní premisa, že státní správa, její úřady a úředníci, mohou dělat jen to, co jim zákon povoluje nebo přikazuje. Proto je důležitá současná novela DŘ.
Nejprve se podívejme na tři příklady, jak upravuje novela DŘ kontrolní činnosti správce daní.
V současném DŘ platí, že chtějí-li úředníci pořizovat obrazový nebo zvukový záznam o kontrole, musí nás o tom předem uvědomit. Podle novely nás už úředníci na nahrávání upozorní jen „umožňují-li to povaha a okolnosti úkonu“. Správce daně také může nově zahájit za účelem odstranění pochybností daňovou kontrolu, „jejíž předmět a rozsah nejsou tímto účelem omezeny“. A také bude platit, že „rozsah daňové kontroly lze v jejím průběhu rozšířit nebo zúžit doručením oznámení o změně rozsahu daňové kontroly“.
Na první pohled jen drobné změny, ve skutečnosti flagrantní posun. Úředníkům se nenápadně uvolňují ruce, jejich postupy jsou v novele vymezeny vágně nebo vůbec. To jim dává možnost jednat svévolně.
Ve výčtu změn, které nám vláda v novele DŘ připravila, jsou také: prodloužení lhůty pro vrácení nadměrného odpočtu DPH, zvýšení pokut, rušení toleranční doby pro podání daňového přiznání, rušení toleranční doby pro úhradu daně, nerovné úročení, nerovnost lhůt, vytvoření beztrestnosti a nedotknutelnosti úřadů za špatná rozhodnutí, zrušení některých úroků za nezákonné vymáhání či nerovný přístup při stanovení úroku z neoprávněného postupu správce daně. To vše zhoršuje podmínky pro podnikání a výrazně zvyšuje práva a moc státu vůči nám, podnikatelům. Nerovnost ve prospěch státu.
Postoj vlády k nám, podnikatelům a živnostníkům, možná nejlépe ilustruje zrušení pětidenní toleranční lhůty k podání daňového přiznání. Tato lhůta byla jen jakýmsi drobným vstřícným gestem, bez jakýchkoli finančních či jiných dopadů na státní správu, a jejím zrušením také stát nic nezíská. Dokonce ani zvrácený argument, který v poslední době vláda používá, že nás zmáčkne ve prospěch ostatních občanů, v tomto případě neplatí. Důchodci, studenti, maminky na mateřské, nezaměstnaní, bezdomovci, imigranti, prostě nikdo nemá prospěch z toho, že nám vláda zruší toleranci pěti dnů pro podání daňového přiznání. Takže, proč? Já osobně se domnívám, že to je jen takové škodolibé gesto moci.
Nejviditelnější a nejvíce iritující je jistě prodloužení lhůty pro vratku DPH o 15 dnů. Vláda zadrží naše peníze a vytvoří si kontokorent ve výši asi 25 miliard Kč! Je nepředstavitelné, že by něco takového udělal zaměstnavatel svým zaměstnancům. To by bylo křiku, to by bylo kontrol a soudů! A oprávněně, protože to je prostě lumpárna, hospodařit svévolně s cizími penězi.
Otázkou však je, zda není bouře kolem prodloužení vratky DPH kontraproduktivní. Zcela totiž odsunula do pozadí celkové vyznění novely DŘ, která nenápadně rozvazuje ruce státním úředníkům, aby jednali, jak se jim zlíbí. A to je nebezpečné.
Daňový řád, stejně jako správní řád, má především vytvořit hranice moci státu, zamezit nekontrolovatelnému a nadřazenému chování úředníků. Daňový řád má zajistit občanům – podnikatelům právní jistotu, že nebudou zbytečně a nadmíru obtěžováni státní správou, že je nebudou úředníci šikanovat nekončícími požadavky a kontrolami.
Novela daňového řádu však naše práva krátí a uvolňuje ruce státu. Vytváří pro úředníky komfortní situaci, kdy nemusejí zdůvodňovat své jednání a mohou se zcela svévolně rozhodovat o tom, jak budou postupovat. Je to další krok k tomu, aby se stal zcela zbytečným právní princip, že „státní správa smí dělat jen to, co jí zákon ukládá či povoluje“. To, že ministryně Schillerová nazývá novelu „proklientskou“ lze pak považovat za provokaci. (Pokud těmi klienty nemyslí úřady státní správy.)
Je třeba, aby se podnikatelé a živnostníci začali brát o svá práva. Musíme bojovat za to, aby se vrátily zdravé principy vztahu státu k podnikatelům. Vnímání podnikatelů státem pouze jako zdroje peněz pro státní správu a pro ty, kdo ze státního rozpočtu žijí, je zvrácené a neobhajitelné. Podnikatelské odbory budou vždy vystupovat proti diskriminaci podnikatelů a živnostníků. Podnikatelské odbory hájí práva a zájmy podnikatelů a živnostníků proti státu.
Autor je předseda výboru Podnikatelských odborů
