Karel Hvížďala FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
Vládní koalice Andreje Babiše 24. října ve 4:36 ráno schválila v prvním čtení zákon o změně financování veřejnoprávních médií. Od té doby se v ulicích měst po celé zemi konalo několik protestů, prozatím završených demonstrací spojenou se stávkou zaměstnanců České televize a Českého rozhlasu. O tom, co nás čeká dál, zda má smysl o změnách financování veřejné služby diskutovat a proč nelze české podmínky jednoduše srovnávat se severskými státy, mluví novinář a publicista Karel Hvížďala.
Jaké jsou šance, že vláda navrhovaný zákon nakonec stáhne nebo ho nějak zásadně změní?
To je těžké hádat, nemám křišťálovou kouli. Ale vzhledem k tomu, že je Andrej Babiš v úzkých, bude se asi snažit ukázat, jak je tvrdý chlapík. Takže bude zřejmě nějakou dobu kličkovat a doufat, že se to uklidní a pak to prosadí.
Má největší zájem na zrušení poplatků nebo ovlivňování veřejnoprávních médií právě Andrej Babiš? Nesnaží se jen jít trochu na ruku svým koaličním partnerům?
Já si myslím, že i jeho samozřejmě média vždycky zajímala. Viděli jsme to na Mladé frontě a Lidovkách – jak s nimi manipuloval. Všichni autoritáři vždycky útočí na média a na justici. A to je přesně to, co on teď dělá.
Věříte, že budou mít nějaký vliv občanské iniciativy, které vznikají organicky napříč kulturní sférou, oblastí sportu nebo třeba mezi studenty? Může to reálně něco změnit?
Jak to odhaduji, tak si myslím, že se Andrej Babiš bude nejdřív snažit situaci uklidnit. Šanci něco prosadit máme podle toho, jak dlouho vydržíme. Ale pokud nevydržíme, tak Babiš využije únavy a zklidnění, aby šel dál tvrdě za svým cílem.
Jaké nástroje veřejnoprávní média kromě stávky mají?
Mohou jedině držet veřejnost v pohotovosti a nedopustit, aby se společnost stávkami unavila. Hlavně by se za ně měli postavit i někteří politici – opozice se za to zatím vlastně nijak vehementně nestaví.
V některých jiných státech probíhala poměrně dlouhá debata o tom, jak se bude vyvíjet tamní financování veřejnoprávních médií. Zmiňovány jsou většinou severské země, kde celospolečenská diskuse často probíhala i několik let. Není názor většinové společnosti v otázce financování veřejné služby tím úplně nejzásadnější?
Ano, je. Třeba v Německu šlo právě o to, aby veřejnoprávní média získala víc peněz a větší svobodu. Částka na veřejnoprávní média je tam strhávána každé domácnosti – peníze jdou automaticky přímo na konto veřejnoprávních médií. Čili ty snahy byly zjednodušit výběr a dát veřejnoprávním médiím víc peněz, protože tam jsou veřejnoprávní média brána jako součást demokratické struktury, jako ona čtvrtá velmoc.
Byla by za jiných okolností debata o financování veřejnoprávních médií v České republice relevantní?
Bavit se o tom je potřeba. Existují nové technologie a je nutné se stále přizpůsobovat. John Reith (tehdejší ředitel BBC, pozn. red.) v roce 1926 po generální stávce v Anglii viděl, že rozhlasová stanice fandila víc vládě než stávkujícím. Také proto se v roce 1927 přistoupilo k přeměně British Broadcasting Company na British Broadcasting Corporation. Lidé se měli sami zúčastnit platby, aby s médii nemohl nikdo manipulovat, aby byla oddělená od byznysu i od politiky. A to je právě smysl veřejnoprávnosti.
To, co se tady snaží Babiš a spol. prosadit, to je naopak privatizace nebo zestátnění – rozhlas a televize mají mít naopak nižší rozpočet, zatímco všechny ty kroky venku vedly naopak k tomu, aby měla veřejnoprávní média rozpočet vyšší.
Vládní politici a zastánci změny tvrdí, že se pro média veřejné služby v podstatě nic nezmění, pokud budou financována ze státního rozpočtu a ne přímo od lidí. Co si myslíte o této argumentaci?
Lež. Celé je to prostě čistá lež, protože veřejnoprávní média potřebují v situaci proměny technologií víc peněz, aby mohla službu veřejnosti vykonávat. A v okamžiku, kdy budou ty peníze závislé na vládě, už vůbec nelze mluvit o veřejnoprávních médiích.
Severské země jsou úplně něco jiného, protože tam nikdy neexistovalo nevolnictví. Tam jsou lidé zvyklí se o sebe starat. Na Západě nevolnictví zaniklo ve čtrnáctém století, u nás bylo poddanství zrušeno až v roce 1848. Takže u nás je to velice důležité, protože lidé nejsou zvyklí se o sebe starat.
Je tedy v našich podmínkách nějaká jiná garance nezávislosti, které by se dalo opravdu věřit? Nějaká garance, kterou by mohla poskytnout vláda?
Této vládě nemůžeme věřit nic. Lže každý den skoro ve všem.
Chystají se další protesty, třeba na 15. listopadu. Jak očekáváte, že se bude situace dál vyvíjet? Myslíte si, že je naštvání lidí natolik silné, aby protesty pokračovaly dál?
Nevím, ale bylo by dobře, kdyby pokračovaly, protože jak jsem už říkal, v okamžiku, kdy lidé otupí a unaví se, vláda si zase někdy v noci odhlasuje, co bude chtít.