Situace médií v Maďarsku v éře Viktora Orbána přestává odpovídat demokratickým pravidlům. Samotní maďarští novináři z nezávislých médií říkají: „Máme systém cenzury a kontroly obsahu, který je nevídaný od pádu komunistického režimu.“ Proto se na konci listopadu do Maďarska vypravila skupina zástupců sedmi mezinárodních organizací sledujících a hájích svobodu tisku. Během tří dnů se účastníci mise setkali s řadou maďarských novinářů, s mediálními experty a také s mluvčím Orbánovy vlády Zoltánem Kovácsem a s primátorem Budapešti Gergelym Karácsonym, představitelem protiorbánovské opozice, která získala v Budapešti na podzim většinu. Autor tohoto článku byl v delegaci jedním ze tří zástupců Mezinárodního tiskového institutu.
Hned po svém příjezdu byli zahraniční účastníci mise konfrontováni s útokem na největší nezávislé internetové médium – web index.hu, který dobře ilustruje atmosféru, v níž nezávislá média fungují. Gábor Miklósi, redaktor webu, ve svém článku uvedl, že při návštěvě fotbalového zápasu, v němž hrálo Maďarsko s Uruguayí, nevstal při zahájení, když publikum zpívalo nacionalistickou píseň, která se stala neoficiální hymnou fanoušků klubu FC DAC působícího v majoritně maďarské části Slovenska v městě Dunajská Streda (maďarsky Dunaszerdahely). Redaktor napsal, že píseň neznal a tak vstal až při národní hymně.
Na článek osobními útoky zareagovala veřejnoprávní televize i další média. Na ulicích Budapešti se objevily plakáty s fotografií novináře a jeho kolegy na pozadí s Davidovou hvězdou a s komentářem, který je vyřazuje z maďarského národa v zjevné souvislosti s jejich domnělým židovským původem a údajnou podporou přistěhovalců.
Pro české čtenáře je nejsnazší říci, že mediální situace v Maďarsku v obecné rovině připomíná současnou situaci u nás. Existují však i zásadní rozdíly. Média veřejné služby jsou v Maďarsku pod plnou a úplnou kontrolou vlády. Podle novinářů, s nimiž jsme mluvili, je už ani nelze označit za veřejnoprávní, jsou jednoduše vládní. Soukromá média byla v loňském roce pohlcena Středoevropskou tiskovou a mediální nadací KESMA. Podle oficiálního vysvětlení se soukromí majitelé téměř pěti set médií rozhodli tato svá média do nadace bezplatně odevzdat. Nadaci řídí provládní mediální expert Gábor Liszkay a ve vedení nadace jsou další současní i minulí členové Orbánovy strany Fidesz. Posláním nadace KESMA je „podporovat činnost, která posiluje maďarskou národní identitu v tisku, rozhlase a televizi a v online platformách, které tvoří maďarskou mediální komunikaci“. Protože takto obrovská koncentrace by neprošla evropskými antimonopolními předpisy, využila vláda možnosti vyhnout se zákazu na základě výjimky, která umožňuje koncentraci, vyžaduje-li to zájem ochrany státu. To samo naznačuje, jak vláda média vnímá.
V minulých letech přestaly vycházet dva tradiční maďarské deníky. Levicový Népszabadság v roce 2016 a konzervativní Magyar Nemzet v roce 2018. Redaktoři zastaveného deníku Magyar Nemzet založili týdeník (Magyar Hang) a doslova v polních podmínkách zkoušejí, zda se podaří přežít z výnosů z prodeje a inzerce. Jak nám vysvětlili, pracovali první měsíce zadarmo a v současné době jsou jejich platy omezeny na výši prostředků, které zbudou po zaplacení tisku, papíru a dalších externích nákladů. Přesto zůstávají v redakci a věří, že jejich práce má smysl.
Státní inzerce směřuje téměř výhradně do provládních médií. Nezávislá média státní inzerci nezískají, a to i přesto, že čtenost některých z nich je vysoká. Současně se v nich bojí inzerovat i některé firmy závislé na státních zakázkách či jinak kooperující se státem. Redaktoři nezávislých médií také obvykle nemají přístup na tiskové konference vlády.
Mluvčí vlády se s těmito skutečnostmi vypořádal tak, že novináře opozičních médií označil za politické aktivisty, s nimiž se vláda nebude bavit. Inzerce směřuje podle něj tam, kde má největší efekt, a spojení médií do nadace KESMA vysvětlil jako tržní vývoj. Taková koncentrace je podle něj běžná i v západních zemích. Vůči médiím použil stejnou rétoriku, kterou užívají i někteří čeští politici – média jsou samozvaná, nikým nevolená a jejich role hlídacího psa demokracie je nesmysl.
Výsledkem mise je zpráva, kterou mezinárodní organizace vydaly a poskytly ji orgánům Evropské unie, na něž se zpráva také ve svých závěrech obrací.
Zpráva výslovně uvádí, že i bez fyzického násilí a věznění novinářů, které je běžné v jiných autokratických režimech, prosazuje maďarská vláda jasnou strategii k umlčení kritického tisku. Uvádí, že maďarští novináři, s nimiž se mise setkala, popsali systém cenzury a kontroly obsahu nevídaný od pádu komunistického režimu. Zpráva konstatuje, že malé množství kritických a nezávislých médií v Maďarsku stále existuje, a to i přesto, že jsou trvale ohrožována a v mnoha případech trpí nedostatkem finančních zdrojů. Jejich působení je také většinou omezeno na hlavní město, zatímco většina země zůstává mimo jejich působení. Finanční tlak, ztráta zaměstnání, autocenzura a byrokratické obstrukce hluboce poškodily novinářskou profesi a omezily její schopnost plnit velmi potřebnou roli hlídacího psa.
Zpráva ostře kritizuje nečinnost Evropské unie, za to, že „nezabránila tomu, že členský stát otevřeně a zjevně podkopává působení médií jako plně funkčního prvku demokracie“. Zpráva navíc obviňuje Evropskou unii, že „tato její nečinnost otevírá vládě Fidesz dveře k exportu svého neliberálního modelu do dalších zemí střední a východní Evropy a tím ohrožuje nezávislost tisku v celém regionu. Vysílá poselství, že pokud se může nezávislých médií zbavit Maďarsko, ostatní mohou bez obavy z tlaku ze strany EU také. Navíc skutečnost, že se členský stát takto očividně odchyluje od mezinárodních standardů svobody tisku, podkopává snahy EU prosazovat a bránit svobodu slova jinde ve světě.“
Zpráva se pak podrobně zabývá jednotlivými aspekty omezování svobody slova v Maďarsku. Upozorňuje na omezení plurality médií vyplývající z koncentrace sdělovacích prostředků v rukou vlády a jí nakloněných investorů. Uvádí, že téměř 80 % trhu zpravodajských médií je financováno ze zdrojů, o nichž rozhoduje vládnoucí strana. Na trhu zůstal už jen jeden nezávislý deník (Népszava) vycházející v nákladu 20 000 výtisků. Jediné nezávislé rádio (Klubrádio) má dosah omezený jen na Budapešť. Jedinou nezávislou televizí s větším zásahem je RTL Klub. Dále na trhu působí několik nezávislých týdeníků a webů.
Výslovně zpráva popisuje finanční tlak na nezávislá média, když stát sám a státní společnosti svou inzerci poskytují přednostně provládním médiím. Prokazatelné je to například na dvou televizních stanicích se stejným podílem na trhu. Provládní TV2 získává ze státní inzerce 67 %, zatímco zmíněná nezávislá RTL Klub pouhé 1 %. Nezávislý web index.hu s milionem reálných uživatelů denně nezískal inzerci vládních inzerentů vůbec žádnou.
Samostatně se zpráva věnuje médiím veřejné služby. Popisuje, že opoziční politici v nich mají omezený prostor a v předvolebním období je veřejnoprávní média vykreslují v negativním světle. Financování těchto médií je netransparentní. Také státní systém mediální regulace není nezávislý. Pětičlenná mediální rada je složena pouze z nominantů Fidesz.
Podrobné kritice nečinnosti Evropské unie se zpráva věnuje v samostatném oddíle, v němž mimo jiné uvádí:
- Selhání Evropské unie ve schopnosti důrazněji zasáhnout v rozhodujících okamžicích postupného odstraňování mediální plurality v Maďarsku povzbudila maďarské orgány k dalšímu omezování nezávislých médií.
- Přestože svoboda médií sama o sobě není výslovně v pravomoci Evropské komise, nese komise významnou odpovědnost v oblasti hospodářské soutěže a státní podpory, které Maďarsko zneužilo k umlčení sdělovacích prostředků. Evropská komise nekonala nejméně ve dvou případech stížností v těchto oblastech. Jedna byla podána v roce 2016 a týkala se podpory veřejnoprávního vysílatele. Druhá z ledna 2019 se týkala státní podpory formou státní inzerce.
Zpráva pak uvádí sedm doporučení pro členské státy EU a pro relevantní orgány EU:
- Uznat závažnost situace v oblasti svobody sdělovacích prostředků v Maďarsku, která je v členském státě EU bezprecedentní, a v reakci na to přijmout veškerá dostupná opatření. Metody používané v Maďarsku nejen vážně poškodily právo maďarské veřejnosti na informace, ale také se již exportují do sousedních zemí, a to jak stávajících, tak kandidátských zemí EU.
- Odsoudit všechny útoky na novináře v Maďarsku včetně všudypřítomné protimediální rétoriky, delegitimizující novináře a žurnalistiku jako základní prvky demokracie.
- Plně využívat zákona o hospodářské soutěži a státní podpoře k řešení úmyslného narušování hospodářské soutěže na mediálním trhu v Maďarsku. To musí zahrnovat řešení dvou stávajících stížností Komisi na protiprávní nebo neslučitelnou státní podporu v oblasti veřejnoprávního vysílání a státní reklamy, jakož i přednostní vyřizování budoucích stížností.
- Sledovat nezávislost maďarských mediálních regulačních orgánů v souladu s požadavky čl. 30 odst. 2 směrnice o audiovizuálních mediálních službách.
- Důkladně sledovat nezávislost soudců v Maďarsku a zajistit, aby byla posílena spíše než oslabena. Relativní nezávislost místních soudů nabízí nezávislým novinářům a médiím vzácný prostředek, jak čelit tlaku, který je vůči nim vyvíjen.
- Pokračovat ve finanční podpoře nezávislé žurnalistiky v Maďarsku, zejména investigativní žurnalistiky, a zvyšovat ji. Taková podpora by měla být přizpůsobena potřebám novinářů a měla by zahrnovat principiální podporu, tj. podporu organizačních a provozních nákladů. Tento typ financování je nezbytný pro udržitelnou mediální pluralitu médií v Maďarsku.
- Prozkoumejte možné zneužití finančních prostředků EU k podkopávání plurality a svobody sdělovacích prostředků v Maďarsku.
V závěru se zpráva obrací v deseti bodech také na maďarskou vládu a vyzývá ji, aby uznala důležitost svobody médií a mediální plurality pro demokracii a v tomto smyslu podnikla kroky k obnovení těchto hodnot v maďarském mediálním prostředí. Reakce vlády na sebe nenechala dlouho čekat. Ihned po vydání zprávy ji mluvčí vlády odsoudil a obvinil členy mise, že do Maďarska přijeli s předem hotovými názory.
Mise se uskutečnila od 25. do 27. listopadu 2019. Organizoval ji Mezinárodní tiskový institut (IPI). Členy mise byli dále zástupci těchto organizací: Reportéři bez hranic (RSF), Výbor na obranu novinářů (CPJ), Článek 19 (Article 19), Evropská federace novinářů (EFJ), Evropské středisko pro tiskové a mediální svobody (ECPMF) a Nezávislý tisk bez hranic (FPU).
Michal Klíma
Autor je předsedou CZ IPI
Kompletní zprávu v angličtině je možné stáhnout například z webu Českého národního výboru Mezinárodního tiskového institutu (CZ IPI) zde: https://www.czipi.cz/?p=156.
