Další z periodik předsedy vlády otisklo PR komunistům. Holdingový deník Metro ve svém pátečním vydání publikoval  povídání s komunistkou Kateřinou Konečnou téměř na celou stránku. Jde o další potvrzení skutečnosti, že vlastnictví novin je neslučitelné s výkonem politické funkce a děje se tak způsobem, který je úzce spjatý s Babišovým předlistopadovým angažmá v mocenských strukturách tehdejšího režimu.

Text, pod nímž je podepsaný Pavel Hrabica, tvoří série otázek a odpovědí zcela opomíjejících skutečnost, že člověk, jemuž deník dává prostor, je aktivní politik reprezentující extremistickou protisystémovou stranu. Pokud se má takový člověk objevit v médiích, pak jedině v bezprostřední souvislosti s jeho politickým působením a konfrontován se svým konáním.

Prezentace, v níž Kateřina Konečná vzpomíná na první den v poslanecké kanceláři Evropského parlamentu, vypráví o bloudění mezi jídelnou a toaletou nebo popisuje, co si bere na sebe, má s novinařinou společný jen novinový papír, na němž se ocitl. Pokud by jej vydaly běžné noviny, jednalo by se o neoznačenou politickou reklamu, což je ten nejhorší myslitelný způsob, jak se zpravodajské médium může zpronevěřit své funkci. Okolnost, kdy toto médium vlastní vysoce postavený politik, ovšem tuto politickou reklamu povyšuje na přímou politickou manipulaci – noviny jsou zneužité jako nástroj moci, pomáhající politickým spojencům svého majitele.

Na výše uvedené podstatě nic nemění ani to, že deník Metro prezentaci komunistky zastírá jako pouhou epizodu ze série rozhovorů s politiky všech stran, z nichž každý odpovídá na zcela identický soubor otázek. Je tady totiž jeden zásadní rozdíl. Zatímco ostatní politici mají i při standardně vedeném rozhovoru možnost popisovat své vize i pocity a bez PR se hravě obejdou, u extremistů se konfliktní témata při rozhovoru nevyčerpají a vzbudit voličské sympatie čtenářů je o to těžší. Nebýt Babiše a jeho novin, komunisté by si o podobné prezentaci mimo stranický plátek Haló noviny mohli nechat jen zdát. Publikací povídání s Konečnou Babiš přikládá ruku k dílu při začleňování komunistů do společnosti coby zástupců „demokratické strany“, jak loni oznamoval nadpis na titulní straně jiných jeho novin, Mf Dnes.

Ani zběžná rešerše působení Kateřiny Konečné však žádné takové hodnocení neumožňuje. Konečná loni v červnu hlasovala proti rezoluci Evropského parlamentu požadující propuštění neprávem odsouzeného ukrajinského filmaře Olega Sencova, který na protest proti smyšlené obžalobě držel hladovku i za další politické vězně v Rusku a na Krymu.

Konečná se tím připojila k putinovské „rudohnědé koalici“ v Evropě. Proti rezoluci hlasovali poslanci francouzské Front nationale, poslanci německé Die Linke a Alternative für Deutschland, řecké Syrizy, Zlatého úsvitu a Komunistické strany Řecka, italské Ligy severu, španělské Podemos a britské euroskeptické strany UKIP.

I dalšími excesy Konečná – stejně jako její strana – plní funkci převodové páky Kremlu. Například zpochybňováním protiruských sankcí demagogickým poukazem na údajné škody na evropských firmách a údajné blokování „potřebného dialogu s Ruskem“. Šla dokonce ještě dál. „Nic se nevyřeší tím, že se k Rusku otočíme zády, ono tam pořád bude a bude si dělat svou politiku,“ vyjevila svůj odpor k prodloužení omezení obchodu, jimiž EU a Spojené státy reagují na násilnou anexi ukrajinského poloostrova a ruské vojenské akce na východě Ukrajiny, obojí v rozporu s mezinárodním právem. Podle Konečné tedy má západní svět zřejmě zanevřít na své hodnoty i všeobecně uznávané normy, a podvolit se zlovůli mocného východního souseda.

Konečná kromě toho dělala ostudu České republice, když vztekle křičela na německého europoslance Reinharda Bütikofera, který při projednávání Babišova střetu zájmů důrazně, ale věcně poukázal na absurditu toho, že se komunisté zastávají miliardáře.

Babiš, jehož politický útvar předkládá potenciálním voličům k uvěření, že je prozápadně orientovaný, už v druhých svých novinách pomáhá komunistům udržet se nad politickým hrobem. Potřebuje je a zábrany, které by ho zastavily, nemá.