František „Čuňas“ Stárek a Pavel Novotný FOTO: FB Řeporyje oficiální
FOTO: FB Řeporyje oficiální
V pražských Řeporyjích to opět žilo. Starosta Pavel Novotný (ODS) se rozhodl pojmenovat historicky první ulici po symbolu českého undergroundu Ivanu Martinu Jirousovi přezdívaném „Magor“. Pátečního happeningu se zúčastnila i jeho tehdejší partnerka písničkářka Dáša Vokatá, novinář František „Čuňas“ Stárek a herec Oldřich Kaiser.
Že „Magorova“ byla pouze první vlaštovkou ale potvrdil následně i sám Novotný. „To byl náš původní, symbolický prioritní návrh, nedalo nám to nevyrobit si ji na křest. Samozřejmě jsem si na to nechal podepsat esa z Magorova kruhu a už to věším v kanclu. Praha v zásadě počítá s krádežemi těch cedulí Jirousova, tu ‚jedinou‘ Magorovu jsem ubránil,“ komentoval na Twitteru.
Další budou vlasovci
Již v dubnu by se měla navíc městská část dočkat i dalšího odhalení. Po prosincovém schválení zastupitelstvem potvrdil Novotný vybudování pietního místa padlým vlasovcům, kteří pomohli v závěrečné fázi války osvobodit Prahu od nacistů. Kvůli počinu se navíc dostal i do přímého konfliktu s ruskou ambasádou, která se proti záměru ohradila. Ani to ovšem Novotného neodradilo. Ba naopak. Médii proběhlo i jeho vystoupení v ruské státní televizi, kde se bez skrupulí vymezil vůči tamnímu překrucování historie.
Že ale zřízení takového místa představuje nikterak snadnou záležitost, potvrdil nedávno v rozhovoru pro deníku FORUM 24 i sám Novotný: „Je tu hned několik věcí – velké jméno, žádná soutěž, zaplacení bez přispění městské části a zabezpečení. A to všechno tady v dubnu bude. Vy víte, že to dokážu,“ usmíval se spokojeně.
Kdo byl Magor?
Legendární český publicista Ivan Martin Jirous nejprve spolupracoval s alternativní kapelou Primitives, pak mu učarovala skupina Plastic People, s kterými zůstal bytostně spjat dodnes. Přitom je považován nejenom za duchovního otce českého undergroundu, ale i neohroženého bojovníka za svobodu myšlení. Že je lepší nehrát vůbec, než to, co si přál někdejší establishmentem, prosazoval během celého trvání totalitního režimu.
V rámci politických procesů byl také v 70. a 80. letech opakovaně vězněn. Do povědomí veřejnosti se často dostával i opileckými excesy či hulvátským chováním. Podle pamětníků se sice rozčiloval zřídka, ale zato pořádně. Koneckonců i jeho nespoutaná osobnost stála za nejedním soudem. Přezdívku „Magor“ mu po jednom takovém „výbuchu“ přiřkl Mejla Hlavsa.
V devadesátých letech se následně hovořilo o tom, že u něj život před Sametovou revolucí zanechal mnoho šrámů na duši. Nositel Ceny Jaroslava Seiferta za celoživotní dílo nakonec umírá v roce 2011 ve svých 67 letech.
