Pavel Novotný FOTO: Archiv ODS
FOTO: Archiv ODS
Záplava pochval i kritiky. Řeporyjskému starostovi Pavlu Novotnému (ODS) se dostává obojího stále dosyta. V lednu ovládl stranický kongres, když původně kritický projev proměnil v nadčasové memento pro delegáty. O tom, proč nevzdá boj s Markem Vítem, pomníku vlasovců i vztahu ke straně, mluvil v rozhovoru pro deník FORUM 24.
Pane starosto, přemlouvala vás už někdy manželka, abyste s tím skončil?
Ne, i když jsme zažili situaci, kdy jsem ji musel na týden schovat. A taky stále běží události kolem Marka Víta…
V téhle kauze to stále působí, že máte navrch. Je to mylný dojem?
Není. Ale představte si, že se setkáte s opravdu nebezpečným psychopatem, a jeho blízkou skupinou lidí… A zatím stále prohrávám, protože ke mně chodí jejich oběti trestné činnosti, protože jsem jediný, kdo má odpovědi, když nám policie nepomáhá. Zkrátka u nás doma končí dodneška oběti kriminálníka, kteří se dodnes nedovolali pomoci. Kauzou se v téhle zemi zabývá jediný novinář, a to jsem já… Okradou vás o čtyři sta tisíc, na něco čekáte, nic se neděje, vyhrožují, což přežijete, a následně jdete na policii, která vám nepomůže. A uběhne pět let, během nichž se u mě setkávají jak jeho věřitelé, tak vymahači.
Vzhledem k tomu, že se to přímo dotklo vaší rodiny, chodí vám soudní obsílky… Co z toho máte vy? Proč jste s tím neskončil už vy sám?
Nemám z toho nic. A na to samé se mě během let ptali všichni moji kamarádi a novináři… Zkrátka, protože v období, kdy jsem o něm začínal psát, tak jsem něco uviděl… Byl jsem přesvědčený, že pozoruji Harryho Jelínka dvě. Jednu z nejzajímavějších bytostí naší kriminalistiky, která způsobila škody jenom svou pusou a jednoduchými rekvizitami za zhruba 200 milionů korun za posledních 25 let. Pomyslel jsem si, že vidím geniálního manipulátora. A přestože vypadá jako kašpar, tak si myslím, že vstoupí do dějin naší kriminalistiky. I když je už osmým rokem na svobodě, stále páchá relativně závažnou trestnou činnost… To není posedlost. Jsem rozhodnutý s tím bojovat, dokud nebude eliminovaný. A že to vím, a zatím prohrávám? Ve skutečnosti jsem pomohl spoustě lidí, protože už jenom říkat, že je Marek Vít podvodník, je samo o sobě strašně důležité.
A eliminovat znamená vězení?
Jsem přesvědčený, že ho jednoho dne někdo zavraždí. Jde po něm strašně lidí. A ještě k mojí ženě… Chtěla po mně, abych toho nechal, jednou, a to ve chvíli, kdy přišel před můj byt muž, chytl mě za ruku a křičel, že je doktor Janda vládní agent, a utekl. „To bylo, co?“ ptala se mě. Doktor Janda je totiž špičkový podvodník po boku Marta Víta, falešný policista a právník, který není vidět, jelikož má tři identity. Eso bez tváře. Zahrál nějaké oběti místo kriminálky. Oběť se lekla, a zahlásila mi, že se bojí vlády. A fandí mi na facebooku s Vítem, kde si taky najednou všimnul, že jsem objevil kouzelníka Jandu. Tak mi přišel říct, že je to vládní agent.
Co vás žene v boji dál?
Ty oběti… Ke mně přijde starší ženská a dá mi osmdesát tisíc v igelitce s tím, že to mám na svůj boj s Markem Vítem, ať se po ní neopovažuji pátrat, a odejde. Samozřejmě mi to nedalo…
A nestačilo to?
Ne. Vím, že mi hodně okradených lidí věří, že to nevzdám. Píšu i knížku, která se měla původně jmenovat Zloděj nadějí… Třeba jednou jsem musel paní říct, že přišla o byt, akorát neví, že byl ten notář falešný, a prostředníkem byl Marek Vít. Všechno je iluze. A ona mě hnala holí s tím, že jsem jí přišel ukrást naději. Zkrátka hrozné.
Vlastně mě celou dobu hlavně napadá, jak to lze všechno zvládat… Pomník vlasovců je u ledu?
U ledu? Prosím!? Tady musí být v dubnu pomník a kamerový systém, který trvá rok a půl. Ale samozřejmě že bude v dubnu. Akorát právě řeším defenzivu mnohem více než formu. Bude to nejstřeženější pomník v zemi! Někdo to taky musí zaplatit, ale nesmí to být městská část… Odmítl jsem tři miliony darů, ale pak jsem si to uvědomil. Máme na řeporyjském kontě padesát milionů, můžeme si dovolit muzeum vlasovců! Ale já to nemůžu takhle vytvořit… Takže je tu hned několik věcí – velké jméno, žádná soutěž, zaplacení bez přispění městské části a zabezpečení. A to všechno tady v dubnu bude. Vy víte, že to dokážu.
Kdo to tedy zaplatí?
Tak dobře… Volal jsem obecnímu právníkovi a říkal jsem, situace je následující: „Jsem v háji. Nemůžu udělat architektonickou soutěž ani soutěž o návrh. První průšvih. Zadruhé, ani korunu od Řeporyjí. Co teď!? Napadla mě jediná cesta z labyrintu, řekni mi, jestli jsem normální… Podle mě musím ukecat superstar, najít někoho, kdo to zaplatí, a musí přiletět na náměstí z vesmíru. A my uděláme: ´Jé, co to tady stojí? Bereme to do majetku!´ A nazdar!“ Souhlasil, že to musí přesně takhle proběhnout.
Jak se přemlouvá tajná superstar?
Neznali jsme… Takže jsem nevěděl, jestli trefím mánii, nebo euforii… Přišel jsem, seděl tam, tak jsem řekl, že mi ten pomník udělá, a ukázal na nedalekého developera s tím, že to zaplatí… A nejsem debil, ale novinář, ten developer nemá žádné aktivity nejenom v mém volebním obvodu, ale dokonce ani i v oblasti Prahy 13. Takhle je to těžké.
Pojďme k ODS. Jak vzpomínáte na projev na kongresu?
Skutečně jsem s tím nepočítal. Moderoval jsem větší akce, než bylo tohle, ale vidět vedení celé strany, tady mám pokoru… A do toho přenos České televize s vykuleným Takáčem pod pódiem. Byl jsem strašně nervózní, ale tu pozornost jsem měl.
Kolik nových nepřátel máte ve straně?
Myslím si, že pokud proti mně skutečně někdo otočil a skutečně mě nemusí, tak je Jan Zahradil. Honza představuje to krajní naprosto ultra konzervativní křídlo, zatímco já jsem začal prezentovat jako liberál.
I v minulém rozhovoru jste zmiňoval, že by se měla ODS otočit více napravo…
Kdyby se mě marketingově ptala, tak ano. Ale já už jsem zkrátka přestal tajit, že jsem liberál. Když o mně někdo v televizi tvrdí, že jsem pirát… Já si nemůžu v osmatřiceti letech namlouvat, že jsem konzervativec, když jsem středový liberál. Mám rád uprchlíky a duhový vlajky. A pak píše Černochová, že si myslím, že jsou Řeporyje pupek světa. Tak povídám: „Jano, prosím tě, že mi přerušíš kandidátský projev na prvního místopředsedu ve třinácté minutě z dvaceti a řekneš mi ´Petře´? Cajk! A že jsou Řeporyje bezvýznamné? Jsou dvakrát větší než Praha 2, kde jsi starostka.“ A začal jsem mluvit o přáních pro mé kamarády z LGBT komunity.
Přestože jste opakoval, že ODS milujete, jste ve správné straně?
Ano, miluju ji a nikdy neuteču do žádné jiné strany… Víte, co jsem jako novinář neměl rád? Ty přeběhlíky. Člověk, který mění kabáty, tak už tam zkrátka něco je. Já jsem v ODS od roku 2001 a dobře vím, že až mě ta strana nebude potřebovat, tak mi udělá to samé jako Sandře. (Alexandra Udženija neobhájila na lednovém kongresu pozici první místopředsedkyně, pozn. red.) Ta strana mě zklame, to vím, konec je vždycky smutný, ale já se nebudu mstít ani zakládat jinou stranu.
A nemohl naštvat některé straníky i ten zřejmě vřelý vztah s Petrem Fialou?
To si nemyslím. Ale ty objímačky se Sandrou po mém projevu byly problém.
Zde bych se zastavila. Proč jste se kandidatury na prvního místopředsedu nakonec nevzdal?
Samozřejmě že je jasné, že jsem se měl kandidatury vzdát, ale já jsem na to zapomněl. Viděl jsem se tam s Markem Bendou a říkal jsem mu, že bych mohl ten kritický projev přečíst teď, a pak se vzdát. Shodli jsme na tom, ale bohužel jsem následně zapomněl.
A jak se vám následně četly reakce o tom, že jste byl určitě opilý či zfetovaný?
Představte si, kdybych byl… (smích) Myslím si, že nejsem žádný velký oblíbenec, a nemůžu se ani divit, že mě ti lidi vnímají, jak mě vnímají. Ta forma byla samozřejmě šílená… Ale sakra, jakou jsem měl zvolit formu? Já jsem chtěl zatřást tou stranou! Kdybych kandidoval, tak si domluvím podporu a nečtu kritický projev… Přece dává smysl, že kdybych opravdu kandidoval, tak radši budu mluvit spatra než číst tohle. Že to spousta lidí nepochopí, je smutné, ale nevím, co pro to udělat už více.
Myslíte, že to mělo svůj efekt a delegáti to pochopili? Prohlížel jste si od té doby regionální facebooky?
Jestli jsem vysvětlil jednomu šéfovi oblasti, co má dělat, tak je to skvělý. Skutečně jeden starosta mimo Prahu a Středočeský kraj… Jinak od nich dostávám zajímavé pozvánky. Navíc Luhačovice – moje první nominace. To je jako první sex!
Vraťme se ještě k samotnému vystoupení….
Jak jsem tam působil? Tak si mě zadejte do Googlu… Tohle je můj normální projev. Mluvím překotně a mám problémy s tempem řeči. Kdysi jsem moderoval na TV Nova pořad Prásk, sice hrozilo, že bude sedm vysílání a konec, pokud se pořad nechytne, ale nakonec běžel rok a půl. Já jsem si sliboval, že s tím něco udělám, a tak jsem odjel na kliniku do Brna, kde jsem se týden učil mluvit. A jak jsem se vrátil do studia, tak si po třech minutách všimli, že dýchám a artikuluji. A hrozně mě sprdnuli s tím, že mám milion diváků se zelenou hlavou, i když mi není rozumět jediné slovo, takže nebudu nic měnit. Táta na mě doma koukal, ale vysvětloval jsem mu, že to dneska zkrátka takhle chodí. Dneska moderují pornoherci a zrůdy.
Pořad TV Nova jste zmiňoval i ve svém projevu: „Nevíme vzájemně o svojí práci ani tady, jak to mají vědět ty lidi, co od rána do večera čumí jenom do bulváru, lahváče a Ordinace v růžový zahradě.“
Ano, taky dobře vím, proč jsem to řekl… Před několika lety mi manželka na návštěvě u příbuzných v Lohovci na Jižní Moravě říkala, že ještě nikdy neviděla voliče Miloše Zemana. A to je z Přerova. Dcera jednoho z nich. A tak povídám, sleduj: „Teta? Co ten Miloš? Kunda sem, kunda tam. Co tomu říkáte?“ Samozřejmě povídá, že jí nevadí. „Dobře, ale co na té Ukrajině? Tam obsazují Ukrajinu. A ten pitomec jede na vojenskou přehlídku do Moskvy.“ Odpovídá, ať se tam pobijí. A takhle je to, jak se Zemanem, tak s Babišem.
Otázka zní, jestli tohle mohou být vůbec někdy potenciální voliči ODS…
Ani náhodou! My se jim ale nesmíme smát a dál jim nadávat. Naopak musíme zajistit, aby si i voliči Andreje Babiše zachovali tvář….
A jak to udělat?
Zbavit nás toho cejchu Praha. Ptal jsem se i své blízké rodinné příslušnice z Moravy, proč to tam Babišovi stále hází… „Táta by mě zabil,“ odpovídala. Snažil jsem se jí vysvětlit, že je za plentou sama, a říkal, jestli jako osmnáctiletá holka nemá na výběr. A pak na dotaz, proč volila navíc Zemana, tak že všechno ostatní bylo „moc Praha“. A to je hrozné.
