V novém čísle Týdeníku FORUM pod titulkem Nepřátelské převzetí konzervatismu připomínáme, že Andrej Babiš se účastí na budapešťské konferenci, tvářící se jako slet konzervativců,  stal užitečným idiotem Viktora Orbána. Ten českého agrobarona potřebuje získat jako spojence proti převládajícímu mínění politiků Evropské unie, že Maďarsko pod maďarským vedením směřuje k nacionalistickému a autoritářskému státu, a Babiš ochotně souhlasí.  Zjevně Orbána za razanci, s jakou zametá s demokracií ve své zemi, velice obdivuje.

Nové číslo týdeníku rovněž vnímá aktuální projednávání česko-americké dohody o obranné spolupráci, budící nesouhlas u části české veřejnosti. Stejně jako před před patnácti lety, kdy se proti umístění radaru v Brdech ozval silný hlas hnutí Ne základnám.  Tomáš Töpfer, který tehdy v senátu problematiku amerického základny zpravodajoval, v článku vzpomíná: „Skutečně jsem za tu základnu bojoval až do hořkého konce, kdy na mě během diskuse se starosty v Brdech řvali: ‚Ty hajzle, kolik máš za žebrem od těch Američanů? Ale nelituju. Jak říká Jack Nicholson v Kukačce – aspoň jsem to zkusil.‘“

Bilanční rozhovor nazvaný Pánbůh s vámi a zlý pryč, přeje si „znaboh“ Kohout nám tentokrát poskytl čtyřiadevadesátiletý dramatik a spisovatel Pavel Kohout, který se mimo jiné vyjádřil i ke své pomýlené, „rudé“ minulosti: „Měl jsem v dlouhém životě naštěstí dost příležitostí, abych svou sebereflexi zviditelnil, třeba mírou účasti na Chartě 77. Komunistický start jsem se nikdy nepokoušel hájit. Ale pro poučení potomků jsem jej vysvětloval, neboť není pochyb, že byl současně startem většiny vrstevníků, pokud neměli vzácně moudré rodiče nebo ještě vzácnější schopnost vlastního úsudku.“

Do rubriky Nová orientace tentokrát přispěl ukrajinský historik a kulturolog Radomyr Mokryk. Pod titulkem Múzy ve válce nemlčí aneb Ševčenko proti Puškinovi si všímá diskuse na západ od našich hranic o vlně odstraňování pomníků a soch ruských spisovatelů, včetně Puškina, z veřejných prostranství ukrajinských měst. Ukrajinci jsou obviňování z „radikalismu“ s poukazem, že ruští spisovatelé přece nemohou za současnou válku. Mokryk ovšem připomíná i opačný pohled, který zformuloval asi nejvýznamnější moderní ukrajinský spisovatel Serhij Žadan: „Nehledě na svoji literární důležitost, na svůj rozsah, Puškin stejně jako další ruští básníci jsou součástí ruského kulturního pole, které je samozřejmě součástí ruského politicky-ideologického prostoru. Vždyť kultura to není jen nějaká zábava – je to stěžejní část našeho pohledu na svět, naší identity.“