Nový Týdeník FORUM se tentokrát podíval na temnou stranu síly, kde se dvě největší populistické strany ve stylu „kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde“ pokoušejí využít problémů, s nimiž se nyní všichni potýkáme, ke zpochybnění vlády. Je to nevábný pohled do krajiny pokryté odpadem nenávistné blbosti, který do ní navážejí Okamura s Babišem. Těm jde za pomoci jejich PR týmů o jedinou věc. Nalézat příběhy, které v lidech vzbudí vztek. Vše je shrnuto v článku Opozice rozjela orgie nenávisti.
„Co popřát dnešním prvňáčkům? Předně, aby si našli kamarády. Ne jako já. Býval jsem namyšlený samotář, míval jsem oprávněný pocit, že jsem chytřejší než ostatní děti, ale šťastnějšího mě to neudělalo.“ Tak začíná Poslední, upřímný projev prezidenta k malým Čechům, kteří přišli poprvé do školy. Psali jsme ho sice pro pobavení, avšak desetiletá hradní realita, ze které nadsázka vyrůstá, je spíše smutná. Je to tragédie muže, který tak dlouho hledal přátelství, až skončil v „hradní partě“ s Mynářem a Nejedlým.
Kulturní rubrika tentokrát mapuje zajímavý fenomén. Čím je způsobená současná obliba spisovatelek – žen, jež s kronikářskou důsledností zpracovávají neveselou realitu české historie ve dvacátém století? Jedna z nich, Alice Horáčková, autorka právě vyšlého románu Rozpůlený dům, v obsáhlém rozhovoru nazvaném Moji příbuzní se dostali až k Heydrichovi odhaluje motiv k jeho napsání: „Když jsem se dozvěděla, že praděda a jeho bratr byli nacisté, tak to byl šok. Když ten šok odezněl, zkoušela jsem si představit, co to bylo za lidi. Proč vlezli do NSDAP? Z prospěchu, anebo z přesvědčení? Co si o tom mysleli? Od toho se začalo odvíjet moje psaní. Potřebuju reálný prvek, od kterého se odrazím.“
V tomto čísle nemohl chybět příběh princezny Diany, od jejíž tragické pařížské smrti uplynulo přesně dvacet pět let. Text pod titulkem Když celá Británie plakala… mimo jiné připomíná, že smrt dívky, která se dostala do žentouru královské rodiny, z něhož nelze vystoupit ani rozvodem, byla stejně tak strašná, jako bezmála zákonitá: „Princezna Diana svou spoluprací s bulvárem roztočila něco, co už poté nemohla zastavit. Něco, co způsobilo, že měla dennodenně za zády davy fotografů a paparazzi novinářů. Nemohla udělat nic, aniž by se to veřejnost nedozvěděla.“