„Osa zla se skutečně formuje. Uvidíme, kolik a jakých lumpáren napáchá,“ píše v novém Týdeník FORUM ruský novinář v exilu Alexandr Něvzorov. Nejsou to silná slova. Rusko, Hamás, Írán a Severní Korea jsou slepenec režimů, které spojují „jen“ dvě věci – nenávist vůči Západu a brutální útisk vlastních občanů. Slovo občan by se v této souvislosti už snad ani nemělo používat, protože jde spíše o nevolníky až otroky. Editorial šéfredaktora listu Pavla Šafra tentokrát nevyznívá příliš optimisticky. Obsahuje varování, že tohle tragikomicky působící, na první pohled nesourodé spolčení je nebezpečné a může svět uvrhnout do katastrofy.

Kulturní událostí tohoto týdne je bezesporu premiéra filmu Bratři.  Už jenom proto, že spolehlivě rozdělí společnost na ty, kteří mají za to, že dovyprávěním mašínovského dobrodružství konečně dojde k zaslouženému splacení dluhu, a ty, kteří snímek v jakékoli podobě budou vnímat jako obhajobu vrahů. Producent Petr Bílek, který se ve velkém rozhovoru nazvaném Je to náš největší příběh rozpovídal o dramatických okolnostech vzniku filmu,  této sedmdesát let trvající kontroverzi příliš nerozumí, a jakkoli ví, že je to utopické přání, doufá v oddělení debaty o filmu samotném a o Mašínech.

Druhým příspěvkem k tématu je pak recenze na samotný film. Vychází pod titulkem Bratři, co šli přes mrtvoly a konstatuje, že režisér Tomáš Mašín odvedl společně se svým týmem a herci výtečnou práci.  

„Tomu hubenému a bledému klukovi kamarádi z řad pouličních grázlíků v nechvalně proslulé newyorské čtvrti Malá Itálie říkali Bobby Milk. Když začal v deseti letech hrát divadlo hlavně proto, aby se zbavil nepřirozené plachosti, nikoho by ani ve snu nenapadlo, že se stane jedním z nejlepších herců na světě.“ Těmito slovy začíná portrét Roberta De Nira, který vychází pod titulkem Herec, který připomíná přetopený kotel. De Niro září navzdory svému věku (aktuálně oslavil osmdesátku) i ve svém zatím posledním filmu Zabijáci rozkvetlého měsíce režiséra Martina Scorseseho.