V Česku opět probíhá další díl ostudného seriálu o naší národní trapnosti. V duchu bolševické propagandy můžeme tento seriál popsat jako „odvěký boj českého lidu s cizáckou šlechtou“. Jako apoštolové na staroměstském orloji defilují na naší veřejné scéně různí pitomci, kteří se prezentují jako obránci národních zájmů. Už dříve nás bránili před sudetskými Němci, před americkým radarem, před Karlem Schwarzenbergem a před zlým Bruselem. Nyní nás brání před zlými Lichtenštejny, kteří si dovolují požadovat svůj majetek zabavený po válce na základě Benešových dekretů. A je to ubohé jako vždycky.

Tato rodina přitom neměla nic společného s třetí říší, a jakožto občané Lichtenštejnska nebyli ani sudetskými Němci. Jejich stát byl přitom objektem nacistické agresivity, před níž se uchránil jen horko těžko díky své vazbě na neutrální Švýcarsko. Konfiskace majetku, k němuž patří i zámky v Lednici a ve Valticích byla v každém případě zcela nemorálním aktem, ale zjevně i protiprávním. Na to se ale v poválečných letech moc nehledělo. Československá společnost se totiž právě pod sovětskou kuratelou propadala do stále horšího bezpráví.

Lichtenštejnsko po mnoha letech sporu, který dospěl až před mezinárodní soud ve Štrasburku, nyní nabízí, že stáhne žaloby a vzdá se nároků na vlastnictví a odškodnění, pokud se majetek vloží do česko-lichtenštejnského fondu. Na ten by měly dohlížet obě strany.

Lichtenštejni přitom nabízejí, že ukončení sporu by umožnilo lichtenštejnským subjektům investovat v Česku. Je tedy jasné, že jde o mimořádně velkorysou nabídku, kterou představil lichtenštejnský kníže Alois prezidentu Pavlovi během neformálního setkání na půdě OSN. Prezident následně vyjádřil názor, že uzavřít spor dohodou by bylo rozumné. Člověk by si řekl, že mohou jít věci dobrým směrem, tedy k dalšímu odstraňování kostlivců v naší národní skříni. Škoda, že je to mylný dojem. Tak daleko na cestě od opice k člověku ještě v Česku nejsme.

Jako výstřel z Aurory však zapůsobil článek Oldřicha Dandy, který noviny Právo a server Novinky publikovaly na svých hlavních pozicích 7. listopadu, tedy právě v den výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Článek se jmenuje…