Co dělat s Ruskem? Právě tato formulace otázky je nejrelevantnější a nejoprávněnější. Neboť bez vnějšího zásahu, myslím tím ideový zásah, jsou problémy této země neřešitelné. A nikoho by to nezajímalo, kdyby země nepodstupovala taková rizika a s takovou důsledností. Není naděje, že by to Rusko dokázalo samo pochopit, natož vyřešit. Je čas odhodlat se k tomu, abychom to pochopili, přijali to a přestali si o tom dělat iluze.

Jak překonat nechutnou trichotomii: hrdinská minulost, mizerná přítomnost, světlá budoucnost? Jak zreorganizujeme Rusko? V posledních třiceti letech se všechny pokusy o reformu Ruska většinou omezily na několik oxymóronů. Začalo to velkým a demokratickým Ruskem. Pak se však ukázalo, že Rusko může být buď velké nebo demokratické. Logika vývoje se pak vyvinula do bodu, kdy bylo jasné, že Rusko může být buď jednotné, nebo demokratické.

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Jakmile se zjistilo, že to není možné, objevily se různé přístupy k onomu „DE“. Demokratizace, demilitarizace, deputace, destalinizace, denuklearizace, decentralizace a podobně.

Podle mého názoru mají všechny jednu podstatnou vadu. V rozporu s historickou zkušeností jsou založeny na sázce v reformovatelnost Ruska. Jakékoli řeči o reformě Ruska jsou ovšem prázdnými teoriemi. Tento systém je nereformovatelný. Co chceme reformovat? Místo státu je tu strukturovaný korupční systém, který veřejně loupí pod ochranou Kremlu. Kolikrát se má ještě podniknout pokus o reformu iracionálního systému a očekávat racionální efekt? Největší hloupost je opakovaně dělat tutéž chybu a přesto doufat v jiný lepší výsledek.

1) Iracionálně rozsáhlé území neustále vytváří:

– iluze nevyčerpatelnosti zdrojů, která znemožňuje vytvoření efektivního systému vlády;

– znemožňuje skutečné sjednocení lidí kolem společných myšlenek a zájmů;

– narušuje efektivní vazby a komunikaci.

V této souvislosti lze odkázat výrok na ruského filozofa Nikolaje Berďajeva: „Kulturní a pravdu hledající lidé musí žít v malých skupinách a pospolitostech.“

2) Iracionální politický systém je nereformovatelný, protože nepředstavuje normální pyramidu moci založenou na lidech a regionech, ale převrácenou pyramidu založenou na Kremlu. Předmětem moci v Rusku je moc sama. Ruský lid nikdy nebyl ani subjektem moci, ani subjektem pozitivních změn. Pokusy o federalizaci a demokratizaci selhaly právě proto, že se neopíraly o svobodné lidi.

3) Iracionálně rozsáhlé území a iracionální struktura státu s sebou nesou stejně iracionální náklady pro racionální a svědomité subjekty ekonomické činnosti. Hospodářské reformy 90. let tak přes veškerý svůj pozitivní dopad nevedly k vytvoření efektivní inovativní znalostní ekonomiky. Jedná se z velké části o přerozdělování renty ze zdrojů s extrémně nízkou přidanou hodnotou.

Dále čtěte

Kupte si Speciál FORUM a přispějte na sbírku pro ukrajinskou armádu. Pomáhejte s námi

Brzy to budou čtyři měsíce, kdy ruský prezident Vladimir Putin rozpoutal válku proti Ukrajině. Napadená země se tvrdě brání a…

4) Jedná se o systém bez vlastníků. O zločinné spiknutí, který nikomu právně nezaručuje žádná práva,. Neexistují žádní skuteční plnohodnotní majitelé. To se potvrdilo v případech Jukos Michaila Chodorkovského a ruského podnikatele Jevgenije Čičvarkina, kteří se odmítli nechat vydírat Kremlem. Následně se objevila společnost Bašněfť, majetek bývalého moskevského starosty Jurije Lužkova, Baturina atd. A po útoku na Ukrajinu se ukázalo, že všichni Rusové počínaje Putinem hráli falešnou hru.

5) Ruská inteligence jako subjekt velké ruské kultury a nositel kulturního kódu národa se nemohla masově zbavit imperiálního jádra této kultury. Navíc přispívá nejen k diskreditaci kultury, ale také k její dehumanizaci. Pokud jsme se dříve mohli omezit na konstatování, že „fašismus estetizuje politiku a komunismus politizuje kulturu“, nyní jsme mohli říci, že Piotrovskij, Bašmet a Georgijev (šéf Ermitáže, hudebník a dirigent, všichni podporující Putina, pozn. red.) dělají obojí najednou. O skupině LGBD, založenou lidmi jako Leps, Gazmanov, Baskov, Dolina (takzvaní patriotičtí ruští hudebníci, pozn. red.) nemá podle definice Michaila Galkina smysl v tomto ohledu vůbec mluvit.

Demokratizace je nemožná. Demokracie není jen moc lidu, ale i moc jednotlivců. Pokud chybí osobnosti, moc mas plodí diktaturu, které jsme svědky. Liberalizace je rovněž nemožná. Obě nejprve vytvářejí masu příjemců a následně se opírají o ruskou matrici nebo ruskou myšlenku. Ani Putinův odchod nevyřeší žádné zásadní problémy.

Vyvstává tedy otázka. Pokud je systém iracionální, pak je logické předpokládat, že jediným účinným způsobem, jak ho reformovat, je racionalizace. Je možné v tomto systému racionalizovat myšlení lidí? První zástupce šéfa prezidentské administrativy Sergej Kirijenko prohlásil, že během „speciální operace“ na Ukrajině musí politici uspokojit potřebu veřejnosti být hrdý na svou zemi, pokračovat v práci na její konsolidaci a přesvědčit Rusy, že krize je časem příležitostí pro ně samé.

Dále čtěte

Kdo hájí protest proti „ředění národa“, je nebezpečím pro tuto zemi

V sobotu 3. září se na Václavském náměstí v Praze uskutečnila protivládní demonstrace „Česká republika na 1. místě!“. Policie odhadla…

Závěr je zřejmý. Racionalizace politického systému a ekonomiky je v současném systému  téměř nemožná. V příštím roce chce ruské ministerstvo přírodních zdrojů a životního prostředí začít pokutovat znečišťující podniky za překročení emisních kvót ve výši 5-10 procent jejich příjmů. Deník uvádí, že v takovém případě by Nornickel musel státu zaplatit 47-95 miliard, Severstal 31-61 miliard, Rusal 9-18 miliard a Evraz 25-50 miliard rublů.

Ruský svaz průmyslníků a podnikatelů (RSPP), v němž má nyní Putinova dcera Katerina Tichonová na starosti „nahrazování dovozů“, tvrdí, že takové pokuty by mohly podniky přivést na mizinu. V dubnu, v souvislosti se západními sankcemi, Státní duma naopak navrhla snížit ekologické požadavky na podniky. Je to jen další argument, který dokazuje, že při současné struktuře nákladů v Rusku existuje podnikání především ve formě devastace přírody. K jeho racionalizaci je zapotřebí skutečných technologických průlomů. Za současné úrovně ochrany vlastnictví je to však nemožné.

Sám jsem patřil k vážným inovátorům v Rusku, ale ani patenty, ani na jejich základě vyvinutý standard země, ani jejich mezinárodní uznání nemohly zabránit skupině úředníků v čele s prvním viceprezidentem VTB a zároveň předsedou Veřejné rady FSB Vladimirem Titovem, aby zničili mé podnikání.

Je tu ještě jeden aspekt, který nelze opomenout. Všechny vývody bývalého vicepremiéra Vladislava Surkova o přirozené expanzi Ruska, všechny Putinovy nesmysly o tom, že Rusko nikde nekončí, vrčení Sergeje Lavrova o rozšiřování hranic „speciální operace“ nejsou ničím jiným než výrazem jejich představ o racionalizaci. Existuje ještě jedna možnost racionalizace.

Je to volba mezi velmi špatnou možností – ruskou vzpourou a špatnou možností – ruskými problémy. Jediným způsobem racionalizace je tedy racionalizace. Lépe řečeno rozdělení území Ruské federace na menší celky.

Autor je ruský podnikatel žijící v České republice.