Ředitel Nymburského gymnázia Jiří Kuhn FOTO: foto Nikola Zörkler
FOTO: foto Nikola Zörkler
Během mapování posledních osmdesáti let na českém území nezapomněli na Gymnáziu Bohumila Hrabala v Nymburce ani na soudobé osobnosti včetně předsedy vlády Andreje Babiše (ANO). Co začalo zrušenou vládní návštěvou, přerostlo v debatu o budoucnosti českého školství. Ředitel Jiří Kuhn promluvil pro deník FORUM 24 o angažovaných studentech, problémech vzdělávacího systému i návštěvě novináře Jaroslava Kmenty. „Potřeby naprosté většiny lidí jsou saturovány, i když sedí v hospodách a nadávají,“ uvádí.
Pan premiér měl gymnázium navštívit. Víte, proč nakonec nepřijel?
Ano, shodou okolností měl přijet do školy a shodou okolností nepřijel… Původně mi volali ze sekretariátu paní hejtmanky Středočeského kraje Jaroslavy Pokorné Jermanové (za ANO) s tím, že pan premiér jezdí po krajích a teď je ve Středočeském kraji a že by chtěli zajet k nám do školy. Ale asi dva dny předtím volali, že se mu změnil program a nepřijede.
Takže vám nesdělili žádný další důvod?
Ne, ale já si myslím, že vůbec neví o tom, že tady něco takového je. Stejně jako paní hejtmanka u nás už jednou byl, jezdí k nám poměrně rádi, takže myslím, že by se mu tady znova líbilo.
Na druhou stranu se část výstavy dotýká i premiérovy spolupráce s StB. Myslíte, že by mu ani takhle pasáž nevadila?
Není tam nic, co by nebyla pravda. Co si budeme povídat. Slovenský soud definitivně potvrdil, že spolupracoval s StB.
Ale Andrej Babiš to stále popírá s tvrzením, že soudy vyhrál.
To je možné, ale nevím, co na tom chce popírat. Tady někde ten papír mám… (podává mi ze stolu kopii seznamu spolupracovníků StB, kde je uveden Andrej Babiš s krycím jménem Bureš)
Úřad paní hejtmanky nedávno rozhodl o zastavení přestupkového řízení s Andrejem Babišem. Sledoval jste tyto kauzy? Jak probíhá vaše spolupráce na kraji?
Sledoval jsem to zpovzdálí a s úsměvem. My přicházíme spíše do styku s úřadem, a to bez problémů. A s paní hejtmankou tím, že s ní máme vztahy ještě z doby dávno minulé, kdy jsem učil v Karlových Varech a ona tam studovala, tak si myslím také celkem rozumíme. Ale nikdy spolu neřešíme ožehavé věci, které se týkají politiky. Tomuhle tématu se vyhýbáme.
A jaké byly reakce na výstavu ze strany rodičů?
Reakce, které přišly, byly opravdu vesměs pozitivní. Lidé nevnímali jenom tu část kritickou k panu premiérovi, ale vnímali celek. Když si vezmete, že na tom opravdu dělaly všechny děti od primy až po oktávu, maturitní ročníky, tak to byla úžasná práce. Nejdříve jsme nashromáždili témata, události, osobnosti, o kterých má smysl se bavit, a pak si samy vybíraly to, co jim je bližší. Máme tam politiku, sport, umění…
Záleží vám na tom, aby se studenti angažovali?
Strašně se snažíme, aby se angažovali, protože po pravdě řečeno bez toho, aby se ta děcka zajímala, co se kolem nich děje, to dneska nejde. Naši studenti i kantoři byli i na Letné… Z mého pohledu je to moment, kdy člověk vnímá, že to, co jsme si před třiceti lety představovali, po tom desetiletí, kdy to opravdu vypadalo, že to půjde správným směrem, se zdá, že to ten správný směr ztrácí. Vrcholní političtí činitelé, kteří by se měli starat o to, abychom si demokracii a svobodu, která se k nám 17. listopadu 1989 vrátila, udrželi, se o to nesnaží. Myslím si, že se v současné chvíli svoboda docela povážlivě kýve. Možná si myslíme, že jsme svobodní, ale dopředu se zase dostává konzum. A to, co bylo před listopadem 1989 takovou markantou, že socialismus dokázal lidi saturovat, uspokojit jejich potřeby, aby se nezajímali o veřejný život, tak si myslím, je dnes podobné.
Myslíte, že lidi nezajímají kauzy Andreje Babiše?
Zajímají, ale zdá se, že jim jsou jedno. Když si vezmete volební preference ANO, já si je nedovedu vysvětlit jinak, než že to většinu lidí nechává v klidu.
Opravdu se nedovedeme poučit z historie, že se něco špatného může stát, i když to nastupuje plíživě?
Stoprocentně, vždyť se to už stalo v historii několikrát.
Vraťme se ještě na chvíli k výstavě. Byl tu například i novinář Jaroslav Kmenta. Bavili jste se o současném dění?
Jasně. Celý týden před oslavami výročí jsme tady měli jednou takovou osobnost za druhou. Pan Kmenta byl vůdčí osobností 17. listopadu tady v Nymburce, ale dále tu byl například i mluvčí Občanského fóra Petr Havlík s Ondřejem Vetchým… Čili šlo opravdu o lidi, kteří velmi kriticky reflektují současné dění, a i oni oceňovali to, že se snažíme, aby děti měly takové znalosti, aby se nedaly zmanipulovat. To je náš cíl. Osobně si myslím, že se dnes hodně odkláníme od znalostí a učení směřuje spíše ke kompetencím. Aniž bych to snižoval, tak srovnávat, hodnotit, třídit… Pokud člověk nemá dostatečnou znalostní základnu, tak jsou mu tyto ostatní úkoly v podstatě k ničemu. Nemá s čím srovnávat.
A co se týče financí… V nadcházejícím týdnu se bude schvalovat i státní rozpočet. Asociace ředitelů gymnázií, jejíž rady jste členem, se postavila proti poslední stávce kvůli platům učitelů. Jsou výdaje směřující do školství dostatečné?
Ani naše škola se nepřipojila. Ale co se týče asociace… Ve chvíli, kdy pan Dobšík (předseda školských odborů, pozn. red.) kývl na to, že mu nevadí snížení růstu platů z 15 % na 10 %, tak pak stávkovat, jak se rozdělí navýšení mezi netarifní a tarifní složky, se nám zdálo opravdu směšné. Pro učitele to prakticky nic neřeší. Možná ten první skok stál za stávku, tam bychom byli stoprocentně pro, protože nám nízké platy učitelů strašně komplikují život. Učitelé neodcházejí, ale noví nejsou.
Myslíte, že mají netarifní složky svoje opodstatnění, nebo chápete námitky učitelů, kteří požadují vyšší část do základního platu?
My jsme taky pro to, aby se zvedaly tarify. Vidíme tam obrovský deficit v tarifních mzdách oproti dalším vysokoškolsky vzdělaným pracovníkům. Tam je ten propad ohromný. A jestliže je nyní průměrný plat učitele šedesát procent průměrného platu vysokoškoláka… To se jinak než tarify dohnat nedá.
Ale to, abychom mohli rozlišit „špatného“ od „dobrého“ učitele, tak to bez nadtarifních složek prostě neuděláme. V současné době dostávají školy kolem 6-7 % procent nad tarify, což je směšné. Když si vezmete, že řeknu: „Pracoval jste celý rok skutečně výborně, a tady za to máte 700 korun,“ tak je to ostuda. Představa asociace je kolem dvaceti procent.
Jak jste spokojen s činností pana ministra školství Roberta Plagy (za ANO)?
Já jsem vůči panu ministrovi dost kritický, jako ostatně vůči všem ostatním ministrům. Je pravda, že se snaží… Ale asi by v současné chvíli nedokázal nikdo udělat, co potřebujeme, a to výrazné zvýšení podílu HDP, který jde do školství. Na to ten stát prostě nekývne. A upřímně se to bez nějakých silných nátlakových akcích asi nepodaří. Pokud si rodiče neřeknou o to, že chtějí lepší školství a vzdělávání, a neuvědomí si, že jinak než s penězi to prostě nejde, budeme mít pořád problém.
Jaké nátlakové akce máte na mysli?
Popravdě nejsem zastánce nějakých iniciativ, politické strany tady mají svoje místo. Občanské aktivity by měly dávat najevo, co chtějí, a politici by to měli nějakým způsobem zpracovávat. Ale teď se mi zdá, že jsou lidé se školstvím v podstatě spokojeni. Jinak si to nedovedu ani vysvětlit.
Nesetkáváte se s výtkami rodičů či samotných studentů, co by chtěli zlepšit?
Možná to bude znít hloupě, ale oni rodiče ani studenti zatím vlastně moc nevědí, co by mohli chtít. Dokud jsme byli v socialismu a kolem nás byly ostnaté dráty, tak jsem si taky nedovedl představit, co bych vlastně mohl chtít… A když to prasklo, tak člověk zjistil, že to jinde bylo úplně jiné. A tady to chce, aby to bylo úplně jiné. Ale ty cestičky, které se zatím prošťourávají, tak podle mého k tady tomu dobrému cíli nepovedou.
Co by tedy mohli chtít?
Kdybych byl rodičem, stoprocentně bych chtěl, aby moje děti vzdělávali výborní učitelé…
Nevzdělávají?
Nevzdělávají. I co si já pamatuju, tak šlo od nás na pedagogické fakulty těch třicet procent nejslabších maturantů. A tohle se nemění. Pořád je to stejná situace. Jsou tam mezi nimi sice výjimky, a když pak má člověk možnost si vyzobat tyhle šikovné kantory, tak je ta škola najednou úplně jiná. A troufám si tvrdit, že ta znalostní základna je dneska nižší. Čili i teď nám budou chodit horší učitelé, protože odcházejí i horší maturanti.
Jak motivovat ty lepší maturanty?
Tak, na pedagogiku chodí jiné typy lidí. Asi tam nejdou lidi, kteří jsou dravci a jsou na práva či ekonomiku. Ale pořád máme kam sáhnout. Jestli se něčím lišíme od těch zahraničních modelů, na které se tady zbožně díváme a jsou k nám nepřenositelné. Pokud se podíváte třeba na to opěvované Finsko, tak to jsou opravdu špičky, které jdou učit. Když si vzpomenete na svá studentská léta, tak mezi všemi učiteli byl ten jeden dva, kteří byli zkrátka úžasní lidé, a právě ty potřebujeme i do školství.
Ale proč myslíte, že není přenositelný finský model?
Žádný model sem není přenositelný. Ta finská společnost je úplně někde jinde. Když tam jeli na stáže naši lidé a když se jich po návratu ptali na zásadní rozdíl, tak říkali, že je to zkrátka v těch lidech…
Chybí podle vás české společnosti motivace s tím něco dělat?
To je přesně ono… Společnost je ve stejném stavu, jako když jsem já zažíval 70. a 80. léta. Naše potřeby jsou uspokojeny. Dneska se dostáváme do naprosto stejné pozice. Potřeby naprosté většiny lidí jsou saturovány, i když sedí v hospodách a nadávají. Lidi dnes nemají důvod k žádné revoltě.
Jak to souvisí s našimi voličskými preferencemi? Co to vypovídá o nás jako o společnosti?
Četl jsem před pár lety krásný fejeton od nějaké kanadské ekonomky… Mluvila o tom, jak dlouho může demokracie ustát stav, kdy šedesát procent lidí volí tak, aby je zbylých čtyřicet živilo. A my jsme přesně v téhle situaci… Ani politické strany, pravice a levice, se dneska moc neliší, protože všechno jde po marketingových průzkumech, anebo to tak alespoň vnímám. Kdo nabídne víc, vyhrává.
Máte i vy moment, kdy byste znovu vstoupil do politiky?
Tohle jsme také řešili i s panem Kmentou a Vetchým… Všichni říkali: „Musíte být více aktivní a jít do politiky.“ A reakce byla: „Ale já mezi ně nechci.“ Tohle je opravdu strašně složité, protože lidé, kteří by s tím mohli něco udělat, mají podle mého odpor k tomu, aby se s tímhle vůbec zapletli. Když člověk vidí to vysedávání na schůzích, co člověk vůbec musí objet, aby se dostal někam na volitelné místo v kandidátkách… To je chyba, ale i kvůli tomu říkám: „Tak dobře, jsou tam politici, ale ti by měli dělat to, co jim budou dodávat odborníci.“ Já se výrazně radši budu situovat do pozice odborníka, který s nějakým týmem bude připravovat to, jak by mělo vypadat školství, a pak to dodáme nějakému politikovi a vysvětlíme mu, proč by to takhle mělo vypadat.
Zkoušeli jste to už?
Ano, něco procházelo… Dříve v tomhle byla Asociace ředitelů škol hodně aktivní. Dnes školství tvoří iniciativy kolem EDUin a dalších společností, což nepokládám osobně za úplně šťastné. Možná je to i tím, že jsme gymnázium a jsme výkonově zaměřeni na kvalitu jako takovou. My opravdu klademe na žáky vysoké nároky, co se týče znalostí. Protože pokud člověk nemá vysoké penzum znalostí, tak může diskutovat, o čem chce, ale je to plácání.
Oproti tomu EDUin míří k určité části učitelů, kteří jsou schopni to dobře realizovat. Je dobré, že existuje jako alternativa, ale nevěřím tomu, že by to mohlo být přijaté plošně. Reforem ve školství tohoto typu bylo víc a ztroskotaly právě na tom, že sice existovala skvělá myšlenka, ale učitelé nebyli schopni ji realizovat.
