O Afghánistánu, amerických prioritách a evropské odpovědnosti

Bojovníci Tálibánu v afghánském Kábulu (16. 8. 2021) (ČTK/AP Photo/Rahmat Gul)

Bojovníci Tálibánu v afghánském Kábulu (16. 8. 2021) | FOTO: ČTK/AP Photo/Rahmat Gul

Nikdo není nadšený z ukončení spojenecké vojenské mise v Afghánistánu, možná s výjimkou rodin vojáků a vojákyň. Budeme se nad americkým rozhodnutím pouze rozčilovat a pohoršovat, případně moralizovat? Anebo budeme promýšlet další vývoj a svůj postup? Doporučil bych to druhé, a to z několika důvodů.

V Afghánistánu končí jedna etapa dlouhodobého válečného konfliktu. Začal komunistickým převratem a invazí Sovětského svazu v roce 1979, včetně instalace u nás cvičeného Babraka Karmala, následovala vojenská porážka Kremlu v roce 1989. Vítězné afghánské kmeny a zahraniční islámské bojovníky tehdy vyzbrojovaly USA, Saudská Arábie a další země zejména sunnitského islámu.

Týdeník FORUM | FOTO: FORUM 24 (FORUM 24)

Vojenská pomoc proti invazi Kremlu se realizovala zejména ze sousedního Pákistánu, kde měli islámští bojovníci své vlastní základny a podporu na kmenových územích. Po porážce Moskvy se stáhli i Američané. Vědomě přenechali zemi fundamentalistickému Tálibánu. Ponechat válkou rozvrácený Afghánistán svému osudu, bez pomoci s poválečnou obnovou, se ukázalo jako chyba.

Afghánistán se stal zhrouceným státem, kde se vedle Tálibánu usídlila i teroristická al-Káida se svými výcvikovými základnami a zázemím. Američané na to bolestivě doplatili 11. září 2001.

Banner Nová Orientace

Útoky na New York a Washington byly pro USA druhý Pearl Harbor. Zemřelo téměř 3 tisíce lidí a následovala vojenská odveta. Mohutné americké tažení proti teroristům po útocích 11. září zahrnovalo nejen Afghánistán, ale také invazi do Iráku z Kuvajtu, a další operace v reakcích na teroristické útoky al-Káidy na americká vojenská a diplomatická zařízení na Blízkém východě.

Základního cíle Američané dosáhli zničením výcvikových táborů a základen al-Káidy, ukončením vlády Tálibánu, a nakonec roku 2011 i likvidací nejhledanějšího teroristy, Sauda Usámy bin Ládina v pakistánském Abbotábádu. Tyto úspěchy ovšem zároveň eskalovaly šíření islamismu a islamistického terorismu po celém Blízkém východě a v arabské severní Africe.

FORUM 24 (archiv)

Vývoj kulminoval vznikem Islámského státu (ISIS) po předčasném odchodu USA z Iráku. Radiace islamismu vznikem ISIS zasáhla i muslimské komunity v Evropě, povzbudila terorismus a přitáhla množství bojovníků z dalších zemí včetně evropských.

Porážka ISIS v Iráku a Sýrii širokou mezinárodní koalicí, včetně Spojených států amerických, zemí NATO i regionálních aktérů a za podpory kurdských pozemních sil, přinesla konec pokusu o etablování teroristické aktivity ve formě státu. Likvidace teroristického reaktoru ISIS příznivě ovlivnila bezpečnost v regionu i v Evropě. To prezidentu Donaldu Trumpovi umožnilo rozhodnout o stažení USA z Afghánistánu, které se naplňuje v současnosti.

Porážku al-Káidy a potlačení militantního islamismu, včetně zabití bin Ládina a dalších islamistických vůdců, jsou splněné válečné cíle. Válkou ale došlo k posunům v poměru sil v regionu Blízkého východu, k posílení islamizace arabského i nearabského obyvatelstva od Maroka až po Pákistán a k pronikání militantního islamismu do subsaharské Afriky.

Sovětští vojáci v pražských ulicích 21. 8. 1968 – počátek dvacetileté okupace Československa (ČTK/Fotobanka ČTK/Hajský Libor)

Vzrostla rivalita sunnitských a šíitských států i vliv regionálních mocností jako Írán a Turecko. Pokročila vnitřní radikalizace dosud relativně klidných arabských zemí. Debaklem skončilo Arabské jaro povzbuzené porážkou diktatury saddámovského Iráku a neúspěšným pokusem o jeho vnitřní demokratizaci.

To, co Američané dokázali v poválečném Japonsku a Německu, se v Iráku ani v Afghánistánu nepodařilo. V Afghánistánu zejména proto, že neumíme změnit a transformovat ekonomiku stojící na výrobě surovin pro drogy. Na druhé straně došlo ke zlepšení situace v arabsko-izraelském konfliktu a podařilo se navázat nečekanou komunikaci a diplomatické vztahy mezi těmito nepřáteli.

Přesun islamismu do subsaharské Afriky se týká našich a evropských obranných kapacit. Hrozbám z Blízkého východu a subsaharských států bude muset více čelit EU, a to bez USA. Vidíme to na evropské vojenské misi v Mali, která se stává naším největším vojenským angažmá. Zůstává však nedořešený problém Sýrie s tisícovkami v lágrech zadržovaných islamistů (někteří bojovali s tureckou pomocí proti Arménům v Náhorním Karabachu) i teror vůči syrskému obyvatelstvu. Přes 3 miliony uprchlých Syřanů zůstává v Turecku.

Američané přesouvají své priority jinam, zejména do Pacifiku – kvůli přetlačování s Čínou. Odchod z Afghánistánu a jeho obsazení Tálibánem následuje po jednání Trumpovy administrativy s Tálibánem v katarském Dauhá (2020). Nikdo, snad s výjimkou nejbližších spojenců, nezná obsah dohod a jejich dopady pro vojenskou i politickou situaci země. Je zjevné, že udržet klid v Afghánistánu bez Američanů není možné, Evropě narůstají bezpečnostní problémy v jejím okolí.

David a Goliáš – olejomalba Roberta Leinwebera (†1921), rodáka z České Lípy (wikimedia commons)

Američanům lze snad vytknout tempo odchodu a také, že vyzbrojovali a cvičili vládní armádu, nikoliv neuniformované milice regionálních vládců, kteří nakonec vládnou a dnes místo bojů usilují o mírové dohody s postupujícím Tálibánem, který tak obsadil jejich provincie bez odporu.

Vláda a její armáda ztratila veřejnou podporu a je patrné, že stála především na zahraniční vojenské pomoci.

Vývoj v Afghánistánu se ještě více stane mezinárodní agendou. Nikoliv náhodou zástupci Tálibánu rychle jednali v Moskvě a patrně se dohodli. Moskva je totiž odchodem Američanů silně ohrožena. Obdobně bude převažovat mezinárodní úsilí o stabilizaci země a zastavení bojů. Talibové asi nechtějí následovat osud ISIS nebo návrat zahraničních vojenských sil do Afghánistánu.

Rychlé ukončení mise vyvolalo hodně diskusí i u nás, protože působení našich vojáků nás vede k větší pozornosti ke globálnímu vývoji bezpečnosti. Když se Američané obdobně kvapně stáhli z Iráku (2011), následoval podobný vývoj jako dnes. Nikdo se tehdy nebyl ochoten zabývat, ani u nás ani v Evropě, rozsáhlým masakrováním sunnitů. Výsledkem byl vznik ISIS, a víme, co následovalo.

Dnes jsme dále, vnímáme aktuální šoky i rizika dalšího vývoje, jakkoliv jsme vývojem zaskočeni. Bylo by dobré, abychom do budoucna více věděli, připravovali se a byli zaskočeni méně.

Vývoj v Afghánistánu bude samozřejmě složitý a možná i násilný. Pouhým lamentováním nad odchodem zahraničních vojáků jej ovšem nevyřešíme. Nejde tu totiž jen o americké priority v soupeření velmocí, ale také o naši evropskou odpovědnost.

Ivan Gabal je sociolog, v roce 1989 patřil k zakladatelům Občanského fóra, založil a vedl Odbor analýz Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla (1991–1992), zasedal v Poslanecké sněmovně PČR (2013–2017, za KDU-ČSL), zabývá se analýzou praktických problémů ve veřejném i soukromém sektoru a jejich řešením.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]