Celý podzim se ruští papaláši a televizní moderátoři těšili, že Evropa se v zimě ponoří do tmy a zmrzne. S nimi byli natěšení i čeští takzvaní vlastenci a bojovníci za mír. Na sociálních sítích sdíleli fotečky, jak dávají topení na maximum, aby vyjádřili svou solidaritu s osvoboditelem všech Slovanů vrchním velitelem V. V. Putinem.
Bůh ovšem neshlédl milostivě na snaživého služebníka patriarchu Kirilla a nepotrestal dekadentní, rusofobní, satanistickou LGBT+ Evropu. Zima byla zatím poměrně mírná. Jenže co se ještě navíc stalo. Vytápění podražilo v Rusku. Kdo by to byl řekl.
Stanice Echo líčí problémy, které nastaly v některých ruských městech. Na ta čekalo na začátku února nepříjemné překvapení: čísla na účtech za vytápění se bez vysvětlení prudce zvýšila. „To vyvolalo vlnu rozhořčení na sociálních sítích – například obyvatelé Jaroslavle si stěžovali, že nyní budou muset platit velkou část svých příjmů za bydlení a komunální služby.
– Mám 12 metrů a platím 2500 za topení, jsem v šoku. I. Knjazeva, obyvatelka Jaroslavle.
– 54,7 metrů čtverečních v Braginu – 6228! Když sečtete všechny platby, vyjde vám jakási hypotéka. D. Veršinin, obyvatel Jaroslavle.“
Zprávy o prudce zvýšených tarifech se objevují také na místních zpravodajských portálech a na diskusních fórech Volgogradu, Kurganu, Uljanovsku, Kamensku-Šachtinsku a mnoha dalších městech. Podle webu E1 jsou lidé, kteří musí polovinu svých příjmů utratit za komunální služby.
„Dřív jsem nereptala, ale teď došlo k obrovskému zvýšení – o pět tisíc rublů! Obvykle mám všechno vyúčtováno do posledního haléře, a tady platím tolik peněz jen za služby! E. Sobenina, obyvatelka Ťumeňska.“
Celostátní tarif za teplo se od 1. prosince loňského roku zvýšil o devět procent, ale mnoho lidí tvrdí, že lednové účty jsou mnohem vyšší. Úředníci v různých regionech to vysvětlují různě: například v Podolsku u Moskvy slibují, že se vše vrátí do normálu již příští měsíc.
Obyvatelé některých měst již vyšli do ulic, aby protestovali proti zvýšení tarifů. Jedno shromáždění se konalo minulý víkend v Novosibirsku. Úplně masové to tedy nebylo, taky je tam asi slušná zima. Shromáždění se zúčastnilo asi 200 až 300 lidí. V Jekatěrinburgu se také mělo konat shromáždění proti zvýšení tarifů za bydlení a komunální služby, které organizovali komunisté, jenže úřady jim něco takového zatrhly.
Tolik aktuální zprávy ze země blízko pólu, jak ten stát kdysi nazval Vítězslav Nezval. Nepochybujeme, že problémy s vytápěním se v Rusku mnoha lidí nedotknou, protože nejrozlehlejší stát světa je sice exportér plynu, ale do mnoha míst ještě více než sto let od říjnového převratu plyn na vytápění nezavedli, tak nepocítí žádnou změnu.
Někteří činovníci tušili už na podzim, že zkáza Evropy nebude tak horká, tedy vlastně chladná, jak si někteří myslí. „Podle šéfa Gazpromu Alexeje Millera by během největších mrazů nadcházející zimy mohla zamrznout celá evropská města. Podle něj však EU zimu přežije díky zásobám, které má, přičemž podle nejoptimističtějších údajů „na konci stahování v březnu 2023 zůstane v evropských zásobnících asi pět procent“. Mezinárodní energetická agentura se domnívá, že v evropských zásobnících zůstane 20 až 25 procent zásob,“ psala loni v říjnu Gazeta.ru.
Jiná média ale zkázu Evropy považovala za hotovou věc. „Zničení energetických dodavatelských řetězců slibuje Evropě apokalypsu; už zbývá jen rozbití stávajícího systému, zhroucení trhu a přesunutí veškeré hlavní výroby především do USA, příležitostně do Číny a v malém do zbytku světa. Co však dělat v letošní zimě, to už Evropané nevědí, zásoby plynu nejsou určeny pro abnormálně chladné počasí,“ psal v polovině prosince web Life.ru.
Může se jistě stát, že nějaké mrazy ještě přijdou, ale Evropa se přizpůsobila situaci mnohem rychleji, než se čekalo. Před invazí byl podíl ruského plynu na kontinentu 40 procent, v Německu 55 procent. Nezůstalo z toho nic. Používat energie jako zbraň bylo pro Putina riskantní. Utahování kohoutků totiž můžete zkoušet jen tak dlouho, až se na vás zákazník vykašle. Pak už vás nebude potřebovat. Navíc se lidem nechce financovat vraždění. V Moskvě nevzali v úvahu, že trh se řídí nejen pravidlem „něco za něco“, ale hraje tam roli i důvěra. Jak můžete obchodovat s někým, komu se nedá věřit? K čemu jsou výhodné ceny, když nevíte, jestli něco dostanete?
Nakonec to všichni nějak přežijí. My máme plyn odjinud a obyčejní Rusové jsou zvyklí, že nemají nic od nikoho. Mohli jsme si celé to divadlo a hru na nervy ušetřit. To by ovšem v říši na východě nesměli vládnout blázni.