Evropská komise nesmyslně trvá na kvótách, navíc s principem přerozdělování. Buď pomocí trvalého klíče, nebo po překročení určitého počtu žádostí v konkrétním členském státě osvíceným rozhodnutím komise. Trvat na něčem, co většina odmítá nebo s tím minimálně nesouhlasí, je hloupost. Dříve oslavně dohodnuté kvóty pro 160 tisíc migrantů nefungují. Až na bezvýznamné počty, nikdo není schopen identifikovat migranty, aby splňovali podmínky pro přemístění v rámci kvót, přičemž členské státy se zároveň nehrnou do jejich přijímání.

Úsměvně na mě zároveň působí, když komise při nefungování kvót navrhuje vzít dalších 22504 uprchlíků z táborů na Blízkém východě. Jinak řečeno, zaplácnout tím už dříve schválené kvóty, přičemž řešení akutní situace s více než 1,5 milionem migrantů v Evropě se nějak potom udělá. Skoro mi to připadá, že o tom rozhodují úředníci a politici, odtrhnutí od reality běžného života, s touhou za každou cenu vymyslet řešení a dokázat tak výjimečnost lídrovské úlohy komise EU. Možná i proto se v návrhu objevuje posilování rozhodovacích kompetencí komise EU, ale hlavně úřednické agentury EASO, která vše bude hodnotit a rozhodovat bez ohledu na názory dotčených členských států.

Na druhou stranu připouštím, že nápad s větším financováním prvního státu, který má primární odpovědnost za posuzování mezinárodní ochrany, je správný. Vzal bych na milost i návrh komise v oblasti sjednocení procedur, jako je délka řízení, proces odvolání, podmínky pobytu po dobu posuzování žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany.  Dokonce si myslím, že úvahy o sjednocení a uplatňování směrnice určující tzv. bezpečné země jsou správné a potřebné k nastavení fungující návratové politiky. Mimochodem ustanovení o tzv. třetích zemí je platné i v současné době, ale nedodržuje se ze strany členských států, ale i tzv. bezpečných zemí.  Je potřeba se i dohodnout na kvalifikační směrnici ke statutu uprchlík a jakákoliv jiná osoba pak může používat například pouze doplňkové ochrany. Jenom díky tomu se můžeme dopracovat k opravdové identifikaci osob, které potřebují pomoc od zemí vyspělé Evropy.

Velké pochyby mám u navrhovaných opatření k druhotnému pohybu osob žádající o mezinárodní ochranu v rámci zemí EU. Jenom sankce vůči osobám porušující pravidla a následné vrácení mezi jednotlivými členskými státy je prostě nedostatečné. Proč nenajdeme odvahu a neukončíme řízení o azylu tomu, kdo poruší určená pravidla před rozhodnutím o jeho žádosti. Neexistují úplně jednoduchá řešení, zejména pokud se bavíme o problému, který není více než půldruhého roku řešen. Přesto jsem přesvědčen, že princip Dublinských smluv vůbec nemusí být změněn.

Důležitější je dodržovat  uzavřené dohody. Schengenské smlouvy kvůli ochraně vnějších hranic a Dublinské smlouvy kvůli poskytování mezinárodní ochrany opravdovým uprchlíkům, které budeme umět správně identifikovat. Vyžadovat dodržování a konečně řešit důsledně porušování pravidel jednotlivých členských států. Zachovat principy Schengenu a Dublinu, modifikovat pouze vzniklé konkrétní problémy v souvislosti se zajištěním vnější ochrany hranic a s řízením o mezinárodní ochraně. Trvat na dodržování uzavřených mezinárodních dohod s  tzv. třetími zeměmi kvůli návratové politice. Pokud ale nerespektujete dohodnuté smlouvy, projevujete slabost. Zároveň je bláhové si myslet, že nějaké další nové plnit budete bez toho, že vyvodíte důsledky proti zemím, které je porušují. Navíc jsem přesvědčen, že nesmíme podléhat falešným představám, jak nás mohou zachránit vyděračská řešení se zeměmi jako Turecko,  které se určitě nechová jako evropský spojenec.

Jinak řečeno Evropa musí být sebevědomá, musí dát najevo, že neustoupí a bude trvat na dodržování mezinárodních závazků. Potom si zcela určitě některé země rozmyslí, zda budou přihlížet nelegálnímu byznysu kolem migrace nebo přestanou spoléhat na to, že se někam jejich bezpečnostní problém přesune, ale hlavně budou rozumět slovům znějícím z EU. EU by měla určitě přemýšlet, jak pomůže členským státům dočasně postiženým zásadním problémem migrace, ale proč u toho měnit principy na kterých se v minulosti domluvila?! Poslední dobou, díky problémům s evropskou jednotnou měnou a migrací, si stále častěji říkám, že EU ve svém fungování potřebuje obrovskou změnu v řízení a organizaci fungování tohoto obrovského molochu. Měla by přemýšlet o svých ambicích, co vše má řešit a co vlastně jednotlivé členské státy očekávají od organizace podobné EU. Cestou dalšího fungování ale rozhodně není, že dnes skoro o všem za členské státy bude rozhodovat komise nebo různé agentury. Potom totiž může platit moje oblíbené ze Svěrákova filmu Vratné láhve „já už tady nejsem rád…“