Bohatýři Dobryňa Nikitič, Ilja Muromec a Aljoša Popovič chrání Svatou matku Rus před cizáky (V. M. Vasněcov, 1898) FOTO: wikipedie
FOTO: wikipedie
Před vpádem zelených mužíčků na území Ukrajiny a před anexí Krymu probíhala ze strany Ruska masivní ideologická příprava v podobě šíření rozličných lživých zpráv a konspiračních teorií. Pro specifickou skupinu příjemců byl vyprodukován soubor spikleneckých teorií spojených s údajným hledáním či budováním nového židovského domova na Ukrajině. Tyto články navazovaly na staré legendy o tajemné asijské říši a na ruský dualistický mýtus o odvěkém boji zákeřných Chazarů proti ušlechtilým slovanským Rusům.
V ruskojazyčném prostředí bylo vyprávění o Chazárii již několik let populární a před ruským vpádem na ukrajinské území se tato povídačka po malých úpravách velice hodila. Už před rokem 2014 proputinovská média pružně importovala chazarská témata do českého a slovenského mediálního prostoru, kde se šířila jako cosi exotického, tajuplného a fascinujícího. Lehkověrná veřejnost měla být přesvědčena, že se Rusko opět musí bránit proti zvláště nebezpečné entitě. Vyprávěnky o Chazarech pak byly formulovány buď tak, že tento zlopověstný národ okupuje, zotročuje a chystá se vyhladit slovanské Ukrajince, nebo že je na Ukrajině již nahradil a nyní jejich jménem vystupuje a skrývá se za slovanskými jmény. V obou případech byl žádoucí rychlý a tvrdý zásah na pomoc těm správným Ukrajincům proti odvěkému nepříteli.
Pátá kolona ve střední Evropě byla před nadcházející vojenskou kampaní krmena na obskurních webech vhodnými argumenty a vybičovanými emocemi. Pro jistý typ čtenářů to byly vskutku poutavé zvěsti, mohli v nich nalézt exotické alternativní dějiny, vzrušující tajemno s nádechem ezoterické záře a morální oporu pro svůj obdiv k agresorovi Putinovi a v neposlední řadě i pro latentní či otevřený antisemitismus. Ruské konspirační weby rozjely ve velkém epická vyprávění o Chazarské říši a ukrajinském kaganátu, který se před rokem 2014 pokusil zabrat Ukrajinu.
Již na počátku roku 2013 vydal portál Freeglobe.cz, tehdy redigovaný antisemitou Adamem Bartošem, nepodepsaný text Chazar hľadá vlasť. Zde se mimo jiné psalo, že „chazaroidní Židé“ již nechtějí kolonizovat Palestinu, raději by se odstěhovali do Ameriky, ale protože je Amerika „shnilá“, vyhlédli si původní oblast Chazarské říše, rozuměj Ukrajinu, kde se budou mít nejlépe. V podobném duchu se nesl cyklus článků běloruského antisemity Alese Bolynského, též publikovaný u Adama Bartoše, a sice již v roce 2012 Bolynskij odvyprávěl příběh o tom, že Židé touží anektovat Ukrajinu a podmanit si původní Slovany v nové Chazarské říši, k tomu nyní potřebují za pomoci Západu oslabit vojenskou i duchovní sílu Ruska, které ukrajinské obyvatelstvo obětavě a naprosto nezištně brání. Titulek Bolynského článku je výmluvný: Chasidská sekta chce rozpoutáním pekla uspíšit příchod Mesiáše. Ukrajina nahradí Izrael.
Tito autoři dovedně navázali na oblíbenou pózu ruských propagátorů: Rusové za cenu mučednického sebeobětování brání svět před zhoubou, svět si toho ale neváží, kolaboruje se zlem, a proto je třeba ho v krajním případě i násilím osvobodit ze satanských spárů. Osvobozování je vůbec oblíbená činnost ruské armády. Slované reprezentují ušlechtilou rasu, musí se sjednotit pod moudrým a laskavým vedením nejvyspělejšího ruského národa a porazit židovské záškodníky, kteří jsou ve skutečnosti potomky Chazarů. Pak bude na zemi ráj.
Dějiny Chazarské říše
Úspěšné lži vždy skrývají zrnko pravdy. V tomto případě je pravda to, že Chazarská říše je historicky doložený státní útvar. Poměrně krátké trvání její existence však zanechalo jen málo písemných a materiálních stop, takže zbývá místo pro různé fantazie.
Víme, že Chazaři byli kočovný lid spřízněný s Turky a Mongoly, přišli z východu a asi v polovině 6. století se usadili severně od Černého a Kaspického moře ve stepích ležících mezi Byzantskou říší, abbásovským chalífátem a územím později ovládaným Kyjevskou Rusí. V první fázi šlo o nájezdníky, tito pragmatičtí bojovníci ovšem brzy pochopili, že kůň a luk mezi vyspělými státy s organizovanými armádami k přežití nestačí, a přijali usedlý životní styl i rafinovanou kulturu křesťanské Byzance a islámského světa. Z obávaných stepních jezdců se brzy stali zemědělci, řemeslníci a zdatní obchodníci. Jakkoliv obratně těžili Chazaři z faktu, že ovládali významné obchodní stezky, žili ve stálém ohrožení ze strany mocnějších sousedů, proto rozvíjeli komplikované diplomatické vztahy. Chazarská princezna (Čičak) Tzitzak byla provdána za byzantského císaře Konstantina V. a při křtu přijala jméno Irena. Vzhledem k ikonoklastickému sporu, v němž Irenin manžel Konstantin i syn Leon stáli na nesprávné straně, chazarská dynastie ztratila popularitu, to však dobré vztahy s Byzancí nepokazilo. Například roku 834 císař Theofilos poskytl Chazarům stavitele, kteří jim pomohli vybudovat na dolním Donu pevnost Sarkel, aby je chránila před stepními nájezdníky.
Podle středověké pověsti vládce Chazarů zvaný kagan, jeho šlechta a snad i poměrně velký počet prostých lidí přijali v roce 740 judaismus. Je pravděpodobné, že tak učinili z pragmatických důvodů, totiž z touhy po větší nezávislosti na křesťanských či islámských vládcích sousedních říší.
Během desátého století byla Chazarská říše napadena Kyjevskou Rusí a brzy mizí z jeviště dějin. Aniž bychom chtěli soudit dějinné události, považuji za ironii, že oproti vžitým představám o barbarských turkotatarských kmenech byli Chazaři velmi vyspělou, gramotnou a mírumilovnou kulturou. Při nájezdu Rusů hořely kostely, synagogy, mešity a knihovny, výstavné domy a byly trhány zlacené iluminované rukopisy. Dobyvatelé pak prostřednictvím vyvrácené říše Chazarů některé kulturní poklady říše Byzantské převzali. O Chazarech se v následujících staletích nevědělo o mnoho více, než praví ona legenda, že přijali judaismus.
Bulanova konverze
Již ve středověku vzrušovala intelektuály legenda, podle níž nejprve chazarský kagan Bulan a po něm celý národ přijali židovskou víru. Je to vyprávění jako z Havlíčkova Křtu svatého Vladimíra. Kagan byl velmi zbožný muž a po znepokojivém snu začal hledat pravé náboženství, k němuž by se přiklonil. Proto při svém dvoře inicioval disputaci učených zástupců monoteistických náboženství, v níž měli obhájit svá vyznání a předložit jejich výhody. Nejslavnějším středověkým dokladem této legendy je filosoficko-apologetický spis židovského andaluského básníka Jehudy ha-Leviho nazvaný Kniha o Chazarech. Chazarský panovník je zde líčen jako moudrý, zbožný a vzdělaný vládce, který učeně diskutuje s filosofem, muláhem, knězem a rabínem o nejzákladnějších otázkách života.
Po dlouhou dobu byl příběh o chazarské konverzi pokládán za historický fakt. Mýtus Chazarů se dočkal i postmoderního literárního zpracování v románovém díle Chazarský slovník srbského autora Milorada Paviće. Tento příběh též zpopularizoval Arthur Koestler ve své knize Třináctý kmen. Chazarská říše a její dědictví vydané anglicky roku 1976. Sám autor, sekulární a levicově smýšlející židovský beletrista narozený v Budapešti, vstoupil do povědomí stoupenců konspiračních teorií a jejich výkladu ruských dějin svou kontroverzní tezí o chazarském původu aškenázských Židů. Koestlerovým záměrem údajně bylo vyvrátit rasový antisemitismus poukazem na to, že evropští Židé nejsou semité, neboť jde o konvertity zcela jiného původu. Aniž to zamýšlel, paradoxně tím dodal argumenty novým antisemitům a panslovanským blouznivcům.
Koestler vychází ze sporých historických pramenů a jeho kniha zůstala pouhou populárně-vědeckou kuriozitou. Moderní historikové vidí dějiny chazarského státu střízlivěji, zpochybňují teorii o chazarském původu Aškenázů, výzkumy DNA potvrdily, že Koestlerův nápad s chazarskými Židy je vlastně jen literární hříčka, ostatně spojování mnohdy světlovlasých a modrookých Aškenázů s turkotatarskými kmeny vyžaduje vskutku bujnou fantazii. Historikové rovněž považují středověkou legendu o Bulanově konverzi k judaismu za pouhou pověst, jejíž kořeny tkví v tom, že na chazarském území žilo velké množství židovských obchodníků, kteří se těšili svobodě vyznání. Chazarská říše nikdy nebyla kompletně judaizována, pravděpodobně zde byla velká náboženská tolerance a Chazaři vyznávali kromě původního turkického tengrismu také judaismus, islám a východní křesťanství. Na příběhu o teologické disputaci však může být i kus pravdy, u panovnických dvorů civilizovaného světa se v té době různé filosofické a náboženské rozpravy skutečně vedly.
Hledání odvěkého nepřítele
Úvahy o rafinovaném všeobsáhlém spiknutí Židů, templářů, karbonářů, rosenkruciánů, zednářů nebo jezuitů jsou velmi starým žánrem a původně vznikaly na Západě jako reakce na společenské krize nebo na problémy moderní doby. Tajemní Chazaři vyznávající judaismus byli přímo báječným archetypem skrytého nepřítele, který v průběhu dějin kuje temné pikle. Například jakýsi sociální psycholog James Preston a publicista Mike Harris zpopularizovali roku 2015 obsáhlou chazarskou konspirační teorii v článku Utajené dějiny chazarské mafie (už roku 2016 vyšel i česky), v němž svými pseudohistorickými konstrukcemi podložili tendenční výklad novodobých dějin a politických událostí spojených s Židy. Jejich argumenty se opírají o postmoderní fascinaci magií, čarováním a okultismem, do níž zapletli starověké uctívání Baala a praktiky satanismu, které chazarský vládce údajně spojil s judaismem a zavedl pod názvem talmudismus, aby zmátl ostatní národy. Tento satanský talmudismus se prý stal národním náboženstvím Chazárie.
James Preston a Mike Harris obracejí pozornost ke kritice Západu, v první řadě k Anglii. Jako odrazový můstek jim přišel vhod historický fakt, že roku 1655 Oliver Cromwell rehabilitoval Židy a umožnil jim v Anglii svobodně vyznávat víru a prosperovat, Anglie pod jeho vládou též přijala vyhnané Židy ze Španělska. Tento Cromwellův krok byl jedním z řady opatření, která umožnila Anglii převzít vládu nad světovou ekonomikou. Pozitivní dopad lidštějšího zacházení s židovskou minoritou ovšem autoři této chazarské konspirační teorie interpretují silně negativně. Podle nich si sami Židé zaplatili Olivera Cromwella, aby zavraždil krále Karla I., tím zahájili éru občanských válek a otevřeli dveře židovskému kapitálu k ovládnutí Londýna. Ve stejném duchu jsou popisovány dějiny jiných států. Tento text brzy vyšel přeložený do ruštiny a rychle se šířil. Pro střízlivého čtenáře jde o nesourodý konglomerát zbytečně komplikovaných fabulací a nenávistných výpadů. Pro mnohé ruské čtenáře však jsou takové články stále atraktivní.
Problémem Ruska je přetrvávající komplex méněcennosti a z něj vyplývající přepjaté fantazírování a bezbřehé denní snění. Identifikace nepřítele je účinnou kompenzací. Koestlerova kniha stejně jako řada článků operujících s legendou o židovských Chazarech pomohly ruským nacionalistům formulovat poutavý etnický mýtus zahrnující dějinnou koncepci odvěkého zápasu dvou zcela protichůdných zájmů, povah a kvalit dvou ras či etnik obývajících nynější ruský a ukrajinský (!) prostor. V tomto vyprávění stojí na jedné straně slovanští praotcové dnešních Rusů, zbožní seveřané, lidé světlí, rasově i morálně čistí, bezelstní, milující, stateční a čestní, na druhé straně pak démonizovaný národ nepopsatelně krutých, hamižných a proradných Chazarů, jejichž potomci, jimiž jsou dnešní evropští Židé, nemají jiné starosti než svatou Rus a její bezelstné obyvatele zotročit a vyhubit. V posledních letech tito démoni usilují o ovládnutí Ukrajiny a Rusové ctí svůj metafyzický závazek ubohé Ukrajince spasit.
V extrémní podobě těchto teorií jde dokonce o zápas dvou živočišných druhů, dvou nekompatibilních organismů, z nichž jeden, nepřátelský a zákeřný, ani není pozemského původu. Úspěšný křesťanský fantasta Texe Marrs z Austinu v Texasu ve svém článku The Serpent People Return to Ukraine dokonce zcela vážně tvrdil, že DNA Židů obsahuje hadí geny. Překlady jeho textů se začaly šířit na sociálních sítích zhruba od srpna 2014. Tento nyní již zesnulý podnikatel v oblasti antisemitských konspirací, provozovatel vlastního rozhlasového pořadu a webu Power of Prophecy a majitel nakladatelství RiverCrest Publishing masivně šířil spekulace o nové chazarské vlasti pro Židy a o protiukrajinském či protiruském židovském spiknutí. Na svých stránkách psal, že ukrajinský lid trpí a je utiskovaný sionistickými Židy, kteří se před rokem 2014 stali s americkou pomocí otrokáři Ukrajiny. Měly být otevřeny koncentrační tábory pro rodilé Ukrajince. Není divu, že s takovou západní podporou se chazarský mýtus stal oblíbeným pseudohistorickým argumentem pro ruský dějinný mesianismus.
Židé jsou tajní Chazaři
Výhodou vyprávěnek o Chazárii je pro řadu čtenářů to, že ztotožňují evropské Židy s dávnými chazarskými kmeny, a upírají jim tak náboženskou i etnickou kontinuitu s biblickými Židy, s Izraelem a Jeruzalémem, tedy s lidmi a místy významnými také pro křesťany. Jakou nesmírnou úlevou pro tyto věřící asi je, když jim nějaká autorita vysvětlí, že Ježíš nemá opravdu vůbec nic společného například s vetešníkem Izákem Goldsteinem. Paradoxní je, že ti křesťané, pro něž je nepříjemná představa, že dnešní Židé jsou potomky biblických hrdinů, si díky protichazarským fantaziím notují s některými ultralevicovými intelektuály, pro něž je Izrael nejodpornější diktaturou na světě, ale otevřeně nadávat na Židy není po holokaustu salonfähig. Přece jenom poválečná levice tradičně brojí proti fašismu a nacismu a k Židům chová sympatie jakožto k obětem holokaustu. Nicméně, jak říká italský politolog Emanuele Ottolenghi, levicoví intelektuálové milují pouze mrtvé Židy, což jim umožňuje společensky přijatelně nenávidět živé Židy v Izraeli.
S nepravými Židy pak lze bojovat bez obvinění z antisemitismu a bez jakýchkoliv morálních zábran a obtížného sentimentu, vždyť to jsou vlastně Chazaři. Na ezoterickém webu tadesco.org Tomáše Marného (nenápaditý pseudonym) jakási Tereza publikovala v roce 2017 blog nazvaný Chazarská říše, dům Satana, kde poměrně naivním stylem mimo jiné píše: „Je skutečně zajímavé, že tito Chazaři nemají absolutně žádnou starou hebrejskou krev, nicméně, ačkoli jejich vůdci obvykle tvrdí, že nesou starověkou hebrejskou krev a že jsou Semiti.“ Užití slova krev namísto modernějších vyprávěnek o genech je v tomto kontextu zajímavé tím, že zřejmě lépe odpovídá myšlenkovému obzoru čtenářů webu Tadesco. Zjevně nacistická rétorika zmíněného článku pak překvapivě (opravdu?) souzní s ultralevicovou argumentací proti Izraeli: „I v tomto lžou, Semiti nejsou a nemají absolutně žádná práva předků na žádnou zemi na Blízkém východě. Přibližně 80 % Palestinců nese starou hebrejskou krev, a jsou tak pravými Semity a drží absolutní právo předků na celou Palestinu, i přes jakékoliv chazarské tvrzení, které je založeno na lži a politických intrikách. Je tedy spravedlivé tvrdit, že Izraelci jsou nejen NE-Semité, ale jsou největší anti-semité na celém světě, kvůli jejich masivní krádeži palestinské země a genocidě Palestinců. A navzdory této ostré realitě představitelé Chazarů okamžitě obviňují každého, kdo je nebo Izrael za toto kritizuje, že jsou antisemiti. Jde však o zjevný omyl. Nyní je mnohým již zřejmé, že Izrael je velmi rasistický chazarský stát, který pokračuje ve stejném antisociálním kriminálním modelu, který vedl k jeho zničení kolem roku 1250 n. l.“ A Tereza článek uzavírá lapidárním odhalením: „Chazaři se vydávají za původní (semitské) Židy a ovládli nejen stát Izrael a jeho mocenské struktury, ale z velké části i bankovní systém po celém světě. Chazarská mafie se infiltrovala na mnohá místa v mnoha státech. V čele Izraele stojí Chazar – uctívač Satana.“
Před několika lety se v hlubinách internetu vyskytoval obsáhlý text Tisíciletá válka mezi Ruskem a Chazary podepsaný (pravděpodobně pseudonymem) Peter Beter. V duchu poválečné komunistické rétoriky autor zavádí do diskuse o Chazarech pojem sionisté a v duchu křesťanských radikálů řeší údajnou nenávist Chazarů k pravoslaví. Podle autora sionisté usilují o osídlení oblasti kdysi ovládané Izraelem a křesťanství je nenáviděno jakožto síla, „která způsobila, že se staré takzvané království Židů, Chazarské království, zhroutilo. Chazaři chtějí obnovit svou nadvládu v Rusku – a pokoušejí se o to již celé tisíciletí.“
Na (pro)ruském webu Aeronet.cz autorka uvedená jako Pozorovatelka ve svém článku „Islamizace Evropy je dobrá věc“. A proč právě rok 2015? Nebeská znamení a Bible tvrdí, že rozpínavé Chazary zastavil ruský národ, který přijal křesťanství (citováno bez úpravy): „V 9. století došlo ještě k té události, že na scénu nastoupil ruský národ. Ten přijal křesťanství, ale především porazil rozpínavou Chazarskou říši, načež se tento národ rozšířil do světa, vydávajíc se přitom za příslušníky Židů (Aškenázy).“
Ruský portál Kont zveřejnil v lednu 2016 nepodepsaný text Rothschildi se stěhují do Ruska, který vzápětí začal v překladu přebírat na pokračování konspirační portál NWOO redigovaný Janem Korálem. Jde o rozsáhlý kompilát „alternativní“ historie Ruska. Rovněž v tomto článku jsou dějiny interpretovány jako nesmiřitelný zápas mezi Chazary a Rusy. Celý civilizovaný svět je postupně pohlcovaný tajnou chazarskou mafií financovanou Rothschildy, nad nimiž stojí výše postavené a ještě tajnější vedení atd. Aktualizace tohoto mýtu spočívá v tom, že tato mafie prý nyní řídí Ukrajinu. Autor ve světle této poněkud komplikované konspirace vysvětluje opakované vpády nepřátelských nájezdníků na území Ruska od Tatarů přes Napoleona až po Hitlera a nepříliš překvapivě vidí za všemi těmito útoky na Rusko opět Židy: „…sponzory válek s Ruskem a samozřejmě i režiséry úkolů byli vždy – Židé.“
Koho by snad nepatřičně zarazil popis Židů jako spojenců Hitlera, je vzápětí poučen. Autor předjímá námitku holokaustu a vysvětluje: „Jenže ve skutečnosti židé nebyli v Evropě likvidováni, sbírali je sice do táborů, ale vůbec ne kvůli masové likvidaci (holokaust, plynové komory, Osvětim – to všechno jsou z velké části mýty). Potom je dopravovali do Palestiny. Velká část evropských Židů, kteří se ocitli v koncentračních táborech, zahynula z banální příčiny – z hladu, když na konci války letectvo USA a Anglie rozbombardovalo sklady potravin.“ Máme zde tedy explicitní popírání holokaustu, obohacené o tvrzení, že vyhlazování evropských a ruských Židů, například v Babím Jaru u Kyjeva, měli na svědomí samotní Židé. Ano, toto opravdu dodnes visí na Korálových stránkách.
Patrně by nás už neměly překvapovat rasistické prvky podobných teorií, více či méně skrytý rasismus je v podobných textech pokládán za přijatelný výklad světa. Autor článku například vysvětluje židovskou strategii ovládání bílé rasy tak, že chazarští Židé provdávali své dcery do vznešených nežidovských rodin, a tím záměrně kontaminovali celou elitu. Tím, že děti z takto smíšených sňatků byly podle halachy židovské a jejich otcové hájili židovské zájmy, se Chazárie díky této sňatkové politice za pár století stala židovskou. Autor tuto strategii nazývá „efekt kukačky“. Chazarský kaganát je podle autora prvním pokusem o židovskou světovládu.
Na stránkách proruských radikálů a křesťanských fundamentalistů je možné nalézt velké množství podobných článků. Blouznění o židovské světovládě a tajných společnostech, za nimiž jsou jiné ještě tajnější společnosti, bylo nedávno integrováno do úspěšného spikleneckého amerického kultu QAnon. Pro účely Putinovy ideologické války však mají význam především konstrukty o ukrajinské Chazárii.
Ukrajinský kaganát?
Abychom nemuseli hned v úvodu slídit pouze po obskurních antisemitských a alternativně-pravdivých webech, podívejme se na solidnější zdroje: na blogu Aktuálně.cz, což je médium, kam jsou blogeři velmi pečlivě vybíráni a tamější prostor není poskytován jen tak kdekomu, publikoval v květnu 2019 Vít Klíma hlásící se k iniciativě ProAlt svou třeskutou fantazii nazvanou Obnovení židovského státu v Evropě – bývalé Chazarské říše. Aniž bych chtěla autora ironizovat, jeho článek mne ohromil a musela jsem se podívat i na jeho další texty. Vcelku jsou si všechny podobné a jeví se na první pohled jako proizraelské, nebo jsou alespoň upřímně míněné jako proizraelské. Vít Klíma píše: „Vítězstvím Volodymyra Oleksandrovyče Zelenského v prezidentských volbách se Ukrajina stává – kromě Izraele – jedinou zemí na světě, která bude mít zároveň židovského předsedu vlády a židovského prezidenta. Šťastná to konstelace hvězd, která nám snad napomůže při obnovení Chazarské říše, v podobě první, poválečné židovské republiky v Evropě. Důvody, jež vedou k její obnově, jsou především bezpečnostní. Nová Chazárie má sloužit především jako nová vlast pro případ existenční války v Izraeli i jako nová vlast pro evropské Židy.“ Blog Víta Klímy je svým rádoby proizraelským zaměřením spíše kuriozitou. I tak je velice snadno zneužitelný antisemitskými demagogy.
Konspirační teorie spojované s Chazary a jejich domnělým vlivem v drtivé většině představují sebestylizaci Rusů jakožto hrdinných obránců křesťanského světa před zvrhlým národem Chazarů, jejichž pokračovateli a dědici jsou nynější Židé. Rovněž vykreslují údajný úpadek západních států, které se nechaly Chazary infiltrovat a mravně, politicky i hospodářsky rozložit. Rusko pak má vznešené dějinné poslání postavit se znovu tomuto chazarskému nebezpečí na odpor a jako mytický rek kníže Svjatoslav Igorovič porazit tohoto archetypálního nepřítele a osvobodit nevděčnou Ukrajinu.
Když se připomínalo 1050. výročí dobytí Sarkelu (964–2014) knížetem Svjatoslavem, inspirovalo toto první „ruské“ vítězství nad Chazary i některé české proruské a proputinovské aktivisty. Přispěvatel Hájkova Protiproudu Bohumil Šourek připomněl toto výročí a aktualizoval je vzhledem k Putinově expanzi na Ukrajinu v článku Zapomenuté výročí. Svjatoslav porazil Chazarský kaganát. A co současný Chazar Porošenko? Tuto „protimajdanovskou“ verzi chazarského mýtu publikoval Bohumil Šourek na webu monarchistického občanského sdružení MONOS, kde označil nově zvoleného ukrajinského prezidenta Petra Porošenka za Chazara.
Šourek nebyl jediným autorem, kdo tento argument využíval. Porošenko jakožto známý ukrajinský oligarcha první veřejně a výrazně podpořil Majdan. Již od roku 2013 se o Porošenkovi šířily fámy, že je Žid a že jeho pravé jméno je Walzman, přestože se to nikdy nepodařilo dokázat. Vyprávění o Porošenkově tajném židovství ochotně přebíraly české proputinovské servery. Poté, co Bohumil Šourek ve svém článku připomenul české duchovní ikony Konstantina a Metoděje, ba i Jana Husa, vzpomenul i výročí Svjatoslavova vítězství nad Chazary. Vítězství slovanského vojevůdce srovnal s vítězstvím Karla Martela v bitvě u Poitiers a tvrdil, že Svjatoslav Igorevič osvobodil zbývající Slovany od chazarské nadvlády a otevřel cestu rozvoji Kyjevské Rusi.
Šourek na tento historický exkurs navázal aktualizační úvahou: „Zbývá otázka: Nekončí Kyjevská Rus Porošenkem? Začátek tohoto závěrečného období může charakterizovat ukrajinský hladomor, vyvolaný gruzínským diktátorem a jeho židovským nohsledem Lazarem Mojsejevičem Kaganovičem (nomen omen?) a dokončovaný současnou genocidou pod vedením zrádce Petra Olexijoviče Porošenka, prodávajícího svou zemi za třicet stříbrných. Tak smutně končí Kyjevská Rus, nazývaná dnes Ukrajina. Je Porošenko Chazar, který se snaží konečně porazit Kyjevskou Rus? Podaří se mu to? Ostatně jediný současný slovanský stát, který je možno plně považovat za suverénní, je Rusko. Slované budou nuceni znovu bojovat o svobodu, o možnost rozhodovat o sobě.“
Článek je plný romantického patosu. V době bojů ruských vojáků s Ukrajinci byl cudně přehlížen fakt, že kníže Svjatoslav jakožto vládce Kyjevské Rusi je rovněž, ne-li především, hrdinou ukrajinským. Svjatoslavovo vítězství nad Chazary si Rusko nadšeně přivlastnilo a zařadilo do svých vlastních dějin. Zájem o legendárního knížete Svjatoslava, vítěze nad Chazary, se ostatně v ruských dějinách objevil již během rusko-turecké války v letech 1768 až 1774 a sloužil za vzor i při jiných vojenských střetech a kampaních. Již zesnulý ruský sochař Vjačeslav Michajlovoč Klykov, sympatizant antisemitské organizace Pamjať a konvertita k ruské pravoslavné církvi, od níž čerpal inspiraci a podporu, dostal v roce 2005 výhodnou zakázku na velkolepý památník na místě Svjatoslavova vítězství v ruské obci Cholki v Belgorodské oblasti poblíž dnešních hranic s Ukrajinou. Umělec pomník pojal jako monumentální jezdeckou sochu knížete ve chvíli, kdy ubíjí chazarského bojovníka držícího kruhový štít s šesticípou hvězdou. Model památníku vyvolal kritiku ruských židovských organizací a úřady Belgorodské oblasti vydaly prohlášení, že koncepce sousoší musí být změněna tak, aby respektovala všechna náboženství a národnosti. Davidova hvězda na štítě byla tedy nahrazena hvězdou dvanácticípou. Tato vynucená úprava vyvolala vlnu protižidovských komentářů, v nichž opět zněly nenávistné výpady proti novodobým Chazarům.
Dávné mýty vrhají dlouhé stíny. Chazaři, ti odolní jezdci na malých koních, obratní lukostřelci, obchodníci a diplomaté, odešli nebo byli vybiti, na jejich hrobech roste stepní tráva, jejich opevněné město Sarkel nyní drží Rusko a ruští ezoterici vyprávějí o hradbách vyšších než hradby Cařihradu, které v Sarkelu před mnoha tisíci lety postavili ruští stavitelé. Obraz moudrého kagana Bulana diskutujícího o víře s učenci z příběhu básníka Jehudy ha-Leviho byl v novodobé propagandě nahrazen obrazem odvěkého krvelačného monstra, před nímž zachrání zbloudilé lidstvo pouze moudrý vládce Kremlu a jeho pravoslavní molodci na nezničitelných tancích. Patetické a romantické pohádky jsou prostě zábavné.
Mgr. Věra Tydlitátová, Ph.D. je religionistka a judaistka zabývající se problematikou extremismu a xenofobie, působí na Fakultě filozofické Západočeské univerzity v Plzni
