Tomio Okamura, Andrej Babiš, Karel Havlíček a Alena Schillerová FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Od začátku bylo jasné, že vláda Andreje Babiše, byť ochuzená o hranatou hvězdu Motoristů sobě Filipa Turka, důvěru sněmovny dostane. Má na to dostatek poslanců, 108. Zajímavé ovšem je, co to jednání provázelo.
Loni 9. prosince byl Babiš jmenován premiérem. Měl 30 dní na to, aby vyřešil střet zájmů. Ta lhůta už proběhla, střet vyřešen není a pro velkou část Babišových majetků se s tím ani do budoucnosti nepočítá. Drobnost?
V porovnání s tím, co se děje nedaleko od nás, to drobnost je. Stále bychom měli mít na mysli širší kontext, ale kdo sledoval sněmovnu v posledních dnech, ten viděl, že širší kontext mase vládních poslanců uniká. Odmítají ho vidět.
Babiš mluví o tom, že chce, aby bylo Česko nejlepším místem na světě. Mimochodem dnes, paradoxně, mezi nelepší místa na světě patříme, jenom to nevnímáme, nejsme za to mnozí a mnohdy vděční a máme pocit, jak to tu máme strašné.
Širší kontext ukazuje, že se rychle můžeme proměnit v jedno z těch krutě sužovaných míst světa. Stačí se podívat na Ukrajinu, na ten zmar, který tam Rusové rozpoutali a který děsí. Nedokážu pochopit politiky, kteří tu hrozbu nevidí, zamlčují. Nemůžu pochopit, že sněmovna, dejme tomu až na naprosté výjimky jako jsou poslanci SPD, nemluví jedním hlasem a nehledá, jak nás co nejrychleji ochránit.
Každý, kdo říká „Czech first“, Česko na prvním místě, přece musí vidět tu akutní dvojhrozbu. Hrozbu ruskou a hrozbu jménem Trump. Musí vidět, že máme jednu jedinou šanci, pokud chceme zůstat suverénní zemí. Tou šancí není ani Ficovo Slovensko, s jehož vládou bude Babiš zasedat, ani Orbánovo Maďarsko, ve kterém se Babiš už dlouho vidí. Naší jedinou šancí je Evropská unie, její pevné semknutí, její maximální jednota jak proti Rusku, tak proti Číně a dnes i USA.
Hodný a zlý český policajt na Ukrajině
Zatímco se poslanci hádali o vyslovení důvěry Babišovi, Macinkovi a Okamurovi, Putin pustošil Ukrajinu. Ano, to už vnímáme jako „normální“, ač na tom normálního není vůbec nic. Těsně před jednáním sněmovny o důvěře vyjel do Kyjeva Petr Macinka s Filipem Turkem. Sehráli tam roli hodného a zlého policajta. Zlý policajt Turek mluvil podle ruských not. Krom výroků typu „za válku může rozšiřování NATO“ (nesmysl, to by Rusko muselo dávno napadnout pobaltské země), řekl, že ruské útoky na Kyjev, na civilisty, „nemají nějaký vyloženě genocidní charakter“ a „ty drony mají poměrně slabou výkonnost“. Nechutné rusoblábolení.
Mnohem důležitější byly kroky Trumpa, který se už dlouho projevuje jako neskrývaný nepřítel Evropy, jakkoli si to premiér Babiš není ochoten připustit, neboť by to rozmetalo jeho jednoduchou, orbánovsko-patriotskou zahraničněpolitickou strategii. Trump řekl v polovině ledna v Oválné pracovně o Putinovi: „Myslím, že je připraven uzavřít dohodu,“ míněno mírovou dohodu, zatímco o Volodymyru Zelenském pravil: „Myslím, že Ukrajina je méně připravena uzavřít dohodu.“ Na dotaz, proč ještě nemáme řešení války v Evropě, Trump odpověděl lakonicky: „Zelenskyj.“
To je asi tak stejné, jako když Macinka, tedy též ministr životního prostředí, ve sněmovně řekl, že „klimatická politika nesmí ničit průmysl“ a o pár vět později přidal „tato vláda vrací politiku lidem, vrací stát realitě a vrací rozhodování s ideologií zpět k odpovědnosti“. Macinka není Trump, ale oba převracejí realitu hlavou dolů, bílá je černá, pravda je lež a klimatická politika ničí průmysl, nikoli průmysl klima.
Další drsný, realitu na ruby obracející krok je fakt, že Trump chce Grónsko. Prostě si usmyslel, že si vezme Grónsko, kus Evropy, ostrov, který je autonomní a patří k Dánsku. Opakovaně Grónsku vyhrožuje, chce ho koupit, chce ho vojensky obsadit, poté, co „jeho“ elitní jednotka Delta Force unesla venezuelského prezidenta Nicola Madura s manželkou.
Anexe Grónska by pohřbila NATO
Americký republikánský kongresman Randy Fine již předložil návrh zákona o anexi Grónska, které spadá pod členskou zemi NATO. Následovalo jednání Dánska, Grónska a USA ve Washingtonu. Po něm dánský ministr zahraničí Lars Lökke Rasmussen oznámil, že se on a ministryně zahraničí Grónska Vivian Motzfeldtová v základních věcech ohledně největšího ostrova světa neshodnou se šéfem americké diplomacie Markem Rubiem a viceprezidentem J.D. Vancem. Není divu.
Toto se odehrávalo během jednání o vyslovení důvěry Babišovu kabinetu. Jednání o anexi Grónska, jež je členem NATO, lídrem Severoatlantické aliance. A reakce premiéra Babiše? Nula. Reakce šéfdiplomata Macinky? Na radu amerického velvyslance Merricka nula, žádná podpora Dánsku a Grónsku.
Jedna věc je, že pokud by USA napadly Grónsko, NATO by v podstatě skončilo. Ztratilo by smysl. Evropské země by nemohly válčit se Spojenými státy, nemohly by naplňovat článek 5 Washingtonské smlouvy o založení NATO, který říká, že ozbrojený útok proti jednomu členskému státu v Evropě nebo Severní Americe je považován za útok proti všem. Aliance by prostě za jásotu Kremlu skončila.
I pokud se to nestane, druhou věcí je, že tím vůbec Trump Dánsku vyhrožuje, že nechal do amerického Kongresu předložit návrh zákona o anexi Grónska. Už jen toto NATO oslabuje, už jen toto je politika, jež hraje pro Moskvu a jež je zcela nepochybně dělána pro Moskvu.
Jak Kongres rozhodne? Dodám, že demokratický poslanec americké Sněmovny reprezentantů Jimmy Gomez předložil opačný návrh. Zákon na ochranu suverenity Grónska, jehož přijetí by Trumpovi znemožnilo naplnit jeho hrozby buď koupit Grónsko, nebo se ho zmocnit silou. Republikáni mají v Kongresu těsnou většinu. Bude záležet na tom, zda někteří z nich najdou odvahu se Trumpovi, jeho putinovským tendencím, vzepřít.
A znovu, všecko toto šílené dění se odehrávalo během jednání o vyslovení důvěry vládě Andreje Babiše, Tomio Okamury a Petra Macinky. O důvěře vlád zbabělců, kterým ani zbla nezáleží na Česku, jak rádi tvrdí, ale sledují jen svoje zájmy.
A dodám, že u nás je to jako dnes ve Spojených státech. Jde o to, zda česká občanská společnost najde odvahu se probudit a vzepřít. O svobodu se musíme porvat.
