Ilustrační foto. FOTO: Freepik
FOTO: Freepik
Oběžná dráha Země začíná připomínat domek z karet. Podle nové studie se počet satelitů zvýšil natolik, že bezpečný provoz ve vesmíru dnes stojí hlavně na neustálém vyhýbání kolizím. Pokud by tento systém selhal, například při silné sluneční bouři, může se riziko srážek během několika dní výrazně zvýšit. Studie byla publikována na platformě pro sdílení výzkumných výsledků arXiv.
Autoři studie upozorňují, že prudký nárůst satelitů, zejména takzvaných megakonstelací jako Starlink, zásadně mění prostředí na nízké oběžné dráze. Ta byla ještě před několika lety relativně přehledná. Dnes je ale podle výpočtů autorů studie natolik zaplněná, že funguje jen díky tomu, že se jednotlivé objekty aktivně vyhýbají.
Podobně jako Hodiny Posledního soudu, které ukazují pomyslný čas ke globální katastrofě, klíčovým nástrojem této studie je takzvaný „CRASH Clock“. Ten neukazuje, kdy ke srážce skutečně dojde, ale jak rychle by k ní mohlo dojít, pokud by satelity přestaly manévrovat nebo by došlo ke ztrátě přehledu o jejich poloze. Jinými slovy, měří, jak moc je současný systém závislý na bezchybném provozu.
Výsledek je výrazný. Zatímco v roce 2018 by podle autorů trvalo v průměru zhruba 164 dní, než by hrozila vážná kolize, dnes je to jen asi 5,5 dne. Rozdíl dobře ilustruje, jak rychle se oběžná dráha zaplnila.
Zároveň výrazně přibylo situací, kdy se objekty míjejí v těsné blízkosti. Podle studie dochází k přiblížení na vzdálenost menší než jeden kilometr přibližně každých 36 sekund. V nejhustší části dráhy, kde operují satelity Starlinku ve výšce kolem 550 kilometrů, se taková setkání odehrávají zhruba každých 20 minut.
V praxi to znamená, že bezpečnost dnes stojí především na neustálých korekcích drah. Například satelity Starlinku provádějí vyhýbací manévry v průměru každých několik minut napříč celou konstelací. Bez těchto zásahů by se pravděpodobnost kolizí rychle zvyšovala.
Právě proto autoři varují před situacemi, kdy by tento systém mohl selhat. Jako příklad uvádějí silné sluneční bouře, které mohou narušit orientaci satelitů, zhoršit přesnost jejich polohy nebo zvýšit odpor atmosféry. V takových podmínkách se manévrování komplikuje a riziko chyb roste.
Studie zároveň zdůrazňuje, že nejde jen o jednorázovou srážku. V hustém prostředí může jedna kolize vytvořit velké množství trosek, které následně zvyšují pravděpodobnost dalších střetů. Tento řetězový efekt je známý jako Kesslerův syndrom a může v extrémním případě vést k dlouhodobému zhoršení podmínek na oběžné dráze.
Autoři ale zároveň neříkají, že je katastrofa nevyhnutelná. Upozorňují spíše na to, že současný stav je křehký a vyžaduje pečlivé řízení. Jinými slovy, oběžná dráha zatím funguje, ale čím více satelitů přibývá, tím menší prostor pro chyby zbývá.
