První tři místa na žebříčku důvěry v měsíci únor zaujali Andrej Babiš (ANO), Tomio Okamura (nějaká z těch jeho stran) a Bohuslav Sobotka (ČSSD). Průzkum CVVM kromě důvěry měří i nedůvěru, takže máme o něco přesnější obrázek. Je to takto: Babiš 46 důvěra, 48 nedůvěra, Okamura 35 důvěra, 53 nedůvěra, Sobotka 34 důvěra, 57 nedůvěra. Nebyl by to Kalousek, aby nebyl roztomile originální. U něj je to 13 procent důvěra a 79 nedůvěra. (Říká se, že topí koťátka, tak se nemůže divit.) Také by bylo zajímavé vědět, co – krom toho, že je šéf ODS – provedl tak strašného Petr Fiala (18), že má o dvě procenta méně obliby než komunistický práskač Vojtěch Filip (20).
Koho zajímají podrobnosti a čísla, může si je na stránkách CVVM přečíst.
Pro někoho, kdo má ještě nějaké demokratické cítění, je to pořád záhada. V čem lidé důvěřují Babišovi a Okamurovi? Babiš má za sebou nejrůznější kejkle a příšerné chování. Mnoho lidí ho prokouklo až po posledním sjezdu ANO, kde si nechal od svých vazalů odhlasovat nové pravomoci, které mu dávají mimořádnou moc. To se do průzkumu ještě nemohlo promítnout, ale myslícímu člověku by mělo stačit už to, co o Babišovi celé roky víme.
Okamura je zvlášť křiklavý případ. To je přední politický šizuňk, který zatím v politice dokázal jen inkasovat peníze ze státního příspěvku a vybudoval si tak docela slušné korýtko, hluboké a příjemně plné. Jeho pomatené výkřiky o uprchlících v zemi, kde celkem žádní uprchlíci nejsou, jsou úplně mimo realitu. Uprchlíci nejsou a nebudou, leda by Putin už definitivně zešílel a něco provedl na Ukrajině, pak jich tu můžeme mít milion a budeme prosit Brusel, aby zavedl nějaké kvóty a nějaké nám odebral. Pak nám něco připomenou, hádejte, co to bude.
K tomu můžeme připočíst nadpoloviční důvěru voličů k Zemanovi, mnohokrát usvědčenému lháři.
Sobotka je nevyzpytatelný a osobně bychom mu rádi věřili, jenom není úplně jasné, co by to mělo být, když netušíme, jaké názory bude mít zítra. U něj aspoň víme, že v jeho straně, kde je jinak těžké zavadit o sympatického člověka nebo o někoho, koho by bylo možné si pamatovat, pokud nemá nějaký průšvih, fungují nějaké demokratické mechanismy.
Kdykoli si někdo postěžuje na prapodivné preference při volbě stran nebo ohledně oblíbenosti politiků či důvěře k nim, ozve se pohrdavé konstatování, že by zřejmě nafoukané elity chtěly vyměnit lid. Domněle nafoukané elity ale nechtějí vyměnit lid, chtěly by, aby polovina lidí začala logicky a kriticky myslet, protože jinak tu druhou polovinu budou pořád strhávat do neštěstí. Proti tomu má každý právo protestovat. Pokud byl někdo schopen volit sládkovce, komunisty, Věci veřejné, Zemana, ANO, okamurovce a spol. a udělat ze Stanislava Grosse premiéra, celkem nemůže čekat, že se někdo bude obdivovat jeho inteligenci.
Pokud bude polovina lidí blouznit, nepomůže ani to, kdybychom Ústavu přepsali svěcenou vodou a kardinál Duka k tomu nechal zvonit ze znárodněné katedrály patřící všemu lidu na zvon Zikmund.