KOMENTÁŘ / Ve sněmovně se rozhořel spor o úpravy důchodů. Hnutí ANO slibovalo reformu, ale nakonec jen zhoršilo stav penzijního systému. Opozice hrozila obstrukcemi i o víkendu a Okamuru tentokrát ve „fidelovských“ projevech překonal Babiš. Vytváří nebezpečnou iluzi, že české ekonomice nic nehrozí.
Vláda předložila část důchodové reformy zpřísňující valorizace penzí a pravidla pro předčasné důchody. Cílem je přibrzdit raketový růst výdajů na důchodový systém, který se dostává do rekordního deficitu 28 miliard korun. Proti loňsku narostl trojnásobně. Schůze nakonec skončila pozdě v noci a návrh prošel do dalších čtení, kde se dá očekávat další kolo obstrukcí.
Důchodová „reforma“ v praxi
Současné zákony umožnily růst penzí za poslední rok a půl o třicet procent. Senioři se stali jedinou sociální skupinou, jíž rostly příjmy nad inflaci, takže výhrady k jejich údajnému ožebračování jsou mimo realitu.
Problém leží v něčem jiném. V neochotě a populismu předchozích vlád ANO a ČSSD pohnout jakýmikoli reformami veřejných financí. Ignorovaly demografický vývoj a podřídily svůj provoz uplácení svých cílových skupin.
Slibovaly důchodovou reformu, ale výsledkem byl pravý opak. Zastropovaly penzijní věk na 65 letech v roce 2030. V roce 2018 změkčily pravidla pro valorizaci důchodů a obě strany se předháněly, kdo seniorům přidá víc nad její rámec.
Když Jan Hamáček navrhl v roce 2020 jednorázovou výplatu 5000 korun, Andrej Babiš kontroval přes titulní stranu Mladé fronty DNES: „Důchody budu chtít maximálně možné, můžeme si dovolit i 500 korun nad rámec valorizace.“
Dnes ANO a SPD soustřeďují veškerou energii na rozbíjení prakticky všeho, co vláda navrhuje. Idealistická představa, že se na reformách shodne koalice s opozicí, znovu bere za své. V této konstelaci nebude nikdy reálná, protože oba bloky prosazují protisměrné pohyby.
Žádný bankrot nehrozí?
Typickou ukázkou bylo vystoupení Andreje Babiše, trvající tři a půl hodiny. Opět sršel sebechválou a napadal všechny, kdo mají jiný názor. Schytala to i Rusnokova Česká národní banka a většina ekonomů varujících před dramatickým trendem zadlužování.
Babiš oponuje, že ekonomická situace u nás zdaleka není tak špatná, jak líčí „ti teoretici, ti různí experti, kteří vystupují v médiích a jsou vybíráni podle toho, aby se vyjadřovali správně“.
„Druhá největší lež je po té první, že máme finance ohrožené bankrotem, že jsme měli údajně způsobit inflaci tím, že jsme dali lidem peníze. To je neuvěřitelné. Neuvěřitelné,“ rozčiloval se bývalý premiér. Neuvěřitelný je spíš hazard, jak mohli lidé s takovou „erudicí“ řídit stát.
Šéf ANO si vypomohl článkem hlavního ekonoma Trinity bank Lukáše Kovandy. „Tak tady mám například titulek: ,Žádná apokalypsa Česku nehrozí. Vláda se chytla do pasti a vystrašila veřejnost‘, říká Kovanda. Takže nic nehrozí,“ vyčetl oponentům, když předtím paradoxně kritizoval letošní vysoký rozpočtový schodek.
Jen pro pořádek. Všudypřítomný Lukáš Kovanda je taktéž hlavním ekonomem investičních fondů Czech fund ze skupiny DRFG Davida Rusňáka, zetě Aleny Schillerové.
Babiš tradičně zapletl všechno možné bez faktografické návaznosti. Mimo jiné citoval z dopisů svých voličů a významnou pasáž věnoval ohroženým dotacím, což je jistě jeho klíčové téma. Kritice administrace dotací dává prostor majitel Agrofertu v prokázaném střetu zájmů, jemuž Evropská komise neproplatí projekty za více než půl miliardy korun.
Ryby, vydry, kormoráni
A k tomu obvyklé neústrojnosti, když opustí psaný text. Citujme stenozáznam. „Rybáři, ne, nasadí, jo, já jsem tam byl s profesorkou Adámkovou, ona je za myslivce, střet zájmů, ona střílí ty zvířata, já je hladím. A to je jedno. Takže ti rybáři nasadí ryby za 250 milionů a za 100 milionů to ty vydry a kormoráni nebo co to je, sežerou,“ říká Babiš.
„No, tak potom honitby, někdo lobbuje zase, aby honitba byla menší, zase nějaký lobbing. Včely, jo, normálně jim vzali peníze. Ne, zahrádkáři, ti jsou šťastní, že jsem tady prosadil ten zahrádkářský zákon,“ pokračuje.
Proč tohle zmiňovat, když samotný Babiš tvrdí, že parlament je žvanírna? Legrace přestává, když opozice používá obstrukce jako nástroj k zablokování prakticky každého jednání poslanecké sněmovny.
Obstrukce sice praktikovala opozice všech předchozích vlád, ale nikdy v takové míře, aby de facto bránila vládnutí. O to více v situaci, kdy se vláda přes všechny problémy a výhrady pokouší konsolidovat veřejné finance.
Obstrukce jsou přežitek
V této souvislosti připomeňme slova ústavního právníka Jana Wintra, který byl nyní zvolen ústavním soudcem. Wintr se zabývá i parlamentní kulturou. Nedávno se vyjádřil k parlamentním obstrukcím, které podle něj poškozují naši demokracii.
„Obstrukce považuji za přežitek. Smysl dávaly v 19. století. Západní parlamenty se ale většinou s obstrukcemi už rozloučily a upravily jednací řád tak, aby nebylo možné takto obstruovat. V daném ohledu má parlament dávat prostor jak vládě, aby prosazovala své zákony, tak i opozici, aby nastolovala svá témata a k vládním návrhům vyjadřovala kritiku. Myslím ale, že aby každé projednávání návrhu, na kterém vládě záleží, bylo v podstatě bojištěm ,kdo déle vydrží‘, je opravdu věc z 19. století,“ uvedl Wintr.
Jednací řád poslanecké sněmovny podle něj neobsahuje nástroje, jimiž by se dalo obstrukcím účinně čelit. Proto je pro jeho reformu, například po německém vzoru. „Zablokovaný parlament není dobrý vůbec pro nikoho,“ míní Wintr.
Ale tohle není vysvětlitelné populistům, vedle nichž působí pověstný generální tajemník Milouš Jakeš jako zdatný rétor.