O problémech se zásobováním ruské armády se hovoří od začátku invaze na Ukrajinu: nedostatek vojenského vybavení, sovětské lékárničky místo moderních a dávky prošlých potravin. Rusové, kteří vozí humanitární pomoc vojákům na frontě, vyprávěli pro web Važnyje istorii o tom, jak vybírají peníze a proč to dělají. Armáda jim posílá dlouhé seznamy potřeb od spodního prádla až po drahé kvadrokoptéry, což svědčí o nedostatku běžných věcí i technického vybavení. Má tato pomoc vliv na skutečnou situaci v ruské armádě a co vypovídá o podpoře Rusů ve válce?
Važnyje istorii (web zaregistrovaný v Litvě a zablokovaný v Rusku) popisují několik příběhů, jak běžní Rusové doplňují to, co armáda není schopna dodat. Jména lidí jsou pozměněna. Na začátek delší líčení, které ale ilustruje, jak všechno probíhá:
„Natalia žije v pohraniční oblasti Kurska. Je majitelkou koupaliště – právě u něho se seznámila s ruskými vojáky, kteří byli do města převeleni dva týdny před začátkem války. Podle Natalie začali ,útočit‘ na městské lázně: každý se potřeboval vykoupat a umýt. Vyzvala vojáky, aby se na ni obrátili, pokud budou potřebovat pomoc, a zanechala jim své telefonní číslo. První žádost o pomoc přišla 10 dní po začátku války. Vojáci si vyžádali sladkosti a ponožky. Natalia shromáždila první náklad zásob ,vlastními silami, rodinným způsobem‘, odvezla ho na hranice a předala ,osobně‘.
,Pak už bylo telefonátů nekonečně mnoho, každý potřeboval pomoc,‘ říká Natalia. Lidé začali žádat o všechno možné, od jídla až po zubní kartáčky. Už v březnu začaly přicházet další seznamy: pneumatiky, neprůstřelné vesty. Když začaly vážné boje, všechno se roztrhalo a bylo tam mnoho spálených věcí. A pak je to ještě lepší: v dubnu začaly přicházet žádosti o kvadrokoptéry (drony), termokamery a vysílačky. Jestliže jsme je nejprve krmili, pak jsme je oblékali, nyní jim poskytujeme bezpečí.
Když se požadavky vojáků změnily, zvýšily se i Nataliiny výdaje na ruskou armádu, a tak začala zapojovat i další lidi: peníze a potřebné věci s ní nyní sbírá dva a půl tisíce lidí. ,Začalo to balíčkem sušenek za 30 rublů, pak neprůstřelnými vestami za 15 tisíc rublů, šicím materiálem pro nemocnice za 25 tisíc a pak kvadrokoptérami za 450 tisíc. A když jsme naposledy vzali rušičku, která ruší drony, stála jeden milion rublů, což jsou peníze, které jsme vybrali za týden. Požádaly o to speciální jednotky, stěžovaly si, že je nepřítel bombarduje bezpilotními letouny,‘ říká Natalia.“
Natalii nepřijde zvláštní, že dělá něco, co by měl zajistit stát, když už na všechno lidé přispěli z daní: „Nezdiskreditovala jsem naši armádu. Naše armáda je mocná, náš stát je mocný, ale přesto ne každý má nárok na věci, které každý skutečně potřebuje. Například dělostřelecké jednotky nedostávají podle předpisů kvadrokoptéry, pěšáci nedostávají vůbec nic a umírají v boji. Ale stanovy jsou v pořádku, všechno sedí, armáda je vybavena vším.“
Další příklad. Maria pracuje jako pokladní v Pjateročce v pohraničním městě v Belgorodské oblasti. Ve svém volném čase sbírá spolu s dalšími asi 60 ženami, většinou matkami vojáků, balíčky „pro frontu“. „Koupili jsme jim boty, oni měli bosé nohy, neměli ani ponožky. Dali jsme jim boty, oblečení a jídlo. Všechno jsme koupili za peníze jejich matek. Mnozí z těch, které jsme vyprovodili, jsou nyní nezvěstní.“
Proč to takhle dopadlo a vojáci nemají ani základní vybavení? Pokud jde o výzbroj, vojenští experti říkají, že některá zařízení, jako jsou termokamery a kvadrokoptéry, nejsou ve většině jednotek povoleny zákonem, přestože jsou v boji potřebné. Tak to vysvětluje analytik týmu Conflict Intelligence Team (CIT) Kirill Michajlov a další, který si přál zůstat v anonymitě. „Vybavení vojáka podle předpisů je, jako bychom stále žili v minulém století. Nyní (v ruské armádě) existuje statut z let 2000 – 2010, který je poněkud zastaralý. Nejnovější zkušeností, která je v něm zahrnuta, jsou čečenské války. Když se psal, velitelé nemysleli na rozšíření kvadrokoptér a termovizní snímkování během čečenských válek bylo něco nepředstavitelně drahého.“
Ruská armáda měla celou dobu jiné priority: potřebuje hodně tanků, potřebuje velké divize, potřebuje rakety, které ohrožují všechny – to, co jezdí v přehlídkách. Na přehlídkách je těžké předvádět termovizory. Radiostanic je nedostatek, většina z nich je ztracená nebo v havarijním stavu a nikdo neví, jak je opravit, protože se nepoužívaly při výcviku v době míru. Každá uniforma má stanovenou dobu nošení, například u smluvních vojáků jsou to tři roky. Byla vydána jedna sada a nikoho nezajímá, že uniforma vydrží vlastně jen jednu sezónu.
Dalším problémem je špatné lékařské zabezpečení. „Kromě triviálních prášků – paracetamolu a analginu – nemají nic. Zdravotníci mají nosítka na evakuaci raněných, zatímco běžní vojáci ne, ale nyní zjišťujeme, že to nejsou zdravotníci, ale běžní vojáci, kdo nakonec evakuuje raněné,“ uvedli analytici CIT.
V článku se nakonec konstatuje: „Podle analytiků CIT, kteří hovořili se zdroji v ruské armádě, je dobrovolnická pomoc pro armádu na bojišti záchranou jen v ojedinělých případech: Opuštění nechtění lidé mají šanci se najíst, ale většinou je to propadák, protože dodané množství v žádném případě neodpovídá (skutečným) potřebám. Lidé jsou ochotni odevzdat boty, oblečení, spodní prádlo a ponožky. Tato pomoc je schopna vyřešit některé problémy na konkrétní úrovni: na nízké základní úrovni mají lidé naději, že nezemřou hlady a že se převléknou do čistého prádla. Takticky, a tím spíše strategicky však tato pomoc nic neovlivňuje.“