Jana a Jan Dvořákovi FOTO: archiv Dvořákových / se souhlasem
FOTO: archiv Dvořákových / se souhlasem
ROZHOVOR / Ekvádoru se ještě před několika lety přezdívalo „ostrov míru“. Turisté do něj mohli bez obav přijíždět a obdivovat jeho nádhernou přírodu. To bohužel už neplatí. Dlouhodobě neudržitelný stav v místních věznicích, které ovládají zločinné gangy, vyvrcholil útěkem vůdce gangu Los Choneros Adolfa Macíase řečeného Fito, podezřelého mimo jiné z loňské vraždy investigativního novináře a kandidáta na prezidenta. Válka státu s narcos se přenesla do ulic, kde gangy neváhaly sáhnout na život i civilistům, maskovaní muži dokonce vpadli ve městě Guayaquil do živého televizního vysílání. Dne 9. ledna vyhlásila vláda stav nouze. O čtyři dny dříve přijeli do Ekvádoru strávit vysněnou dovolenou Jan a Jana Dvořákovi. O příběh dnů strávených v nebezpečném prostředí, které donutilo český manželský pár v polovině dovolené přerušit pobyt a vrátit se předčasně domů, se s deníkem FORUM 24 podělila Jana Dvořák.
Měli jste cestou do Ekvádoru pocit, že jedete do bezpečné země? A co bylo hlavním cílem vaší cesty?
Hlavním lákadlem pro nás byly Galapágy, ale čím víc jsem na internetu prozkoumávala, co se dá vidět na ekvádorské pevnině, tím víc jsem byla nadšena. Jsou tam opravdu vysoké kopce (nejvyšší Chimborazo 6 263 m), ležící přímo na rovníku, což z nich dělá celkem přístupné cíle i pro méně zkušené horolezce. Lákala nás i údajně nejfotogeničtější sopka v Latinské Americe Cotopaxi (5 897 m), kam jsme nakonec i vylezli. Na prérii pod sopkou se prohánějí divocí koně, lamy a alpaky. Lákaly nás i horké termální prameny, chtěli jsme vidět tukany, kolibříky a další zvířata. Na té zemi je super, že z velehor jste za tři hodiny v džungli. Jsou tam velké kontrasty, které vidíte málokde. Na Galapágy jsme nakonec už bohužel nedojeli.
Jaký jste měli první dojem ze země – cítili jste napětí?
Vůbec, věděli jsme, ze tam v srpnu zastřelili prezidentského kandidáta a že mají nového prezidenta. V pondělí jsme se pak dozvěděli, že utekl Fito – největší narco boss – a že je noční zákaz vycházení, ale nijak se nás to přímo nedotklo. Země na mě působila do té doby spořádaným a prosperujícím dojmem.
Kdy jste pochopili, že to nebude ideální dovolená?
Ve středu, kdy se stal ten incident, kdy narcos vpadli do živého televizního vysílaní TV. Ten den jsme byli na treku ve výšce čtyř tisíc metrů kolem nádherného kráteru, neměli jsme internet a nic nevěděli. Když jsme sjížděli z hor, začali jsme vnímat, že se něco děje – všechny benzinky byly doslova obsypané auty. Nejdřív mě napadlo, že mají nějaké slevy nebo že ten den je výplata. Pak jsme viděli velký konvoj obrněných transportérů, tak jsem si říkala, že mají asi nějaké cvičení. No a pak, když jsme dorazili do naší destinace pro ten večer, tak nás vůbec nečekali. Byl tam hrozný chaos a pán u pumpy nám řekl, že benzin došel. Když jsem se ptala, co se děje, řekl mi, ze začala válka. To už jsme začali trochu panikařit. Zapnula jsem internet a viděla, co se stalo v televizi v Guayaquilu a že vláda vyhlásila válku drogovým kartelům, které na to zareagovaly tím, že budou zabíjet civilisty. Místní lidé byli hodně vyděšení, říkali nám, ať nevycházíme na ulici, a byl tam velký chaos. Například nám řekli, že je zavřené letiště a že se tam nedostaneme. Ale to třeba vůbec nebyla pravda. Začali jsme řešit, co dál. Ráno jsme zavolali českému velvyslanci, sídlícímu v peruánské Limě, a ten nám doporučil okamžitě odjet. Samozřejmě jsme se báli, ale čtyřhodinová cesta na letiště byla klidná. Naše dovolená byla původně plánovaná na dva týdny, zůstali jsme týden.
Nastala situace, kdy jste měli strach?
Určitě ve chvíli chaosu po tom incidentu v Guyaquilu. Člověk neví, co bude, davová psychóza funguje. Ta neznalost místního prostředí i strach, který jsme cítili z místních, udělaly hodně.
Viděli jste násilí na ulicích?
Ne. Jediné, co jsme sledovali, byli vězni na ochozech vězení, okolo kterého jsme jeli. To bylo zvláštní – vězení bylo obšancované obrněnými vozy armády, která to vězení hlídala, ale uvnitř očividně panovala nadvláda vězňů. Jinak byli všichni všude slušní a milí. Na ulicích bylo čisto. Snad nejnebezpečněji se jevili věční hlídači silnic – psi.
Jaké je podle vás pozadí toho neklidu? Měli jste možnost o tom mluvit s místními?
Ano, o tom, co se tam děje, jsme se s místními bavili. Je to samozřejmě komplikované. Zdá se, že kořeny konfliktu sahají do doby, kdy se vlády ujal levicový prezident Correa, který byl prý všem ze začátku sympatický, ale pak začal dělat divné věci. Třeba zrušil americkou vojenskou základnu, změnil ústavu, aby měl mnohem více pravomocí, zneplatnil veškeré zahraniční dluhy Ekvádoru a taky se jeho vláda bohužel začala paktovat s kolumbijskými kartely. To, že má Ekvádor jako měnu americký dolar, z něj dělá příhodnou lokaci pro obchod s kokainem. A tak začaly kartely získávat větší a větší moc. Světová spotřeba kokainu je na vzestupu. Údajně sedmdesát procent kokainu v Evropské unii pochází z ekvádorských přístavů. V listopadu nastoupil do úřadu zatím nejmladší prezident v historii, který po pondělním incidentu prohlásil narco mafii za teroristickou organizaci a v podstatě jim vyhlásil válku.
Jaký na vás Ekvádor celkově udělal dojem?
Přes všechno, co jsme tam zažili, skvělý. Doufám, že se tam budeme jednou moci vrátit. A přeju i všem Ekvádorcům, ať se situace uklidní a oni si mohou vydělat peníze slušnou prací a nejsou nuceni ke spolupráci s kartely. Je to fakt nefér, veškerá konzumace kokainu probíhá ve Státech a v Evropě na úkor života tamních lidi.
