Ilustrační foto FOTO: Bubamara / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
FOTO: Bubamara / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
KOMENTÁŘ / Slovensko stojí na křižovatce a na výběr má hned z několika cest. Už 30. září se v parlamentních volbách voliči rozhodnou, jakou cestu si jejich země zvolí, a variant je mnoho. Bohužel značná část z nich vede do náručí Kremlu.
Politická situace na Slovensku je podobně zamotaná, jako byla na českém ministerstvu zdravotnictví za covidu. Poté, co voliči v roce 2019 zvolili prezidentkou země Zuzanu Čaputovou a v parlamentních volbách v roce 2020 udělali (zatím) tlustou čáru za polomafiánskou vládou Roberta Fica (SMĚR-SD), se zdálo, že se Slovensko vydá cestou proevropskou, demokratickou, stabilní a slušnou. Současná situace je tomu však na hony vzdálena. Střídání slovenských předsedů vlád bylo tak rychlé, že by i apoštolové z pražského orloje mohli závidět, veřejný prostor zaplavila ruská propaganda a populismus s nenávistí se stal běžným nástrojem politického soupeření. Když se k tomu všemu přidaly ohavné výroky některých politických špiček, a dokonce výhrůžky smrtí, není se co divit, že nad Slovenskem zlomila hůl i Zuzana Čaputová a oznámila, že nebude svůj mandát obhajovat.
Nejlepší způsob řešení sporů – i fyzické násilí
Byť je Slovensko náš nejbližší soused, kultura jeho veřejného prostoru se spíše podobá kultuře Blízkého východu než standardní středoevropské zemi. Jen seznam výstřelků slovenských politiků by vydal na několik článků. Zmiňme alespoň jeden příklad z poslední doby, rvačku bývalého premiéra Igora Matoviče (OĽANO) a ex-ministra vnitra Roberta Kaliňáka (SMĚR-SD), při které lítaly pěsti a kopance. To vše při veřejné tiskové konferenci strany SMĚR-SD.
Přijde mi opravdu smutné, že se z Igora Matoviče, který se velkou měrou zasloužil o to, že proruský Robert Fico skončil při posledních volbách v opozici, stala absolutně nepředvídatelná osoba, se kterou by si nikdo rozumný nenaplánoval snad ani jednodenní výlet. A kdo je Robert Kaliňák? Je to jedna z ústředních postav strany SMĚR-SD. Strany, která burcuje k boji proti fašismu, který podle nich reprezentují liberálové a LGBT. Není třeba cokoliv dodávat, všem je jasné, že laťka je hodně nízko.
Tato potyčka je ovšem jen třešničkou na dortu. Skutečný problém je mnohem horší a závažnější. Bohužel. Nebezpeční populisté, jako Robert Fico, opět nabrali na síle a permanentně straší Spojenými státy či ukrajinskými fašisty a banderovci. To, že by okamžitě zastavili pomoc Ukrajině, se rozumí samo sebou. Nenávistné projevy musejí snášet i samotní Slováci. Představitel křesťanských demokratů označil slovenskou LGBT komunitu za neřády, kteří mohou zničit Slovensko, členové LSNS se ukazovali s barelem s nápisem „Postrek proti buzerantom“. Toto není jen neskutečně odporná předvolební hra, je to vyvolávání nenávisti, které má i konkrétní oběti na lidských životech. Vždyť neuběhl ani rok od události, kdy tyto nechutné předsudky stály život dva mladé lidi v Bratislavě.
Demokracie na hranici
Mnoha lidem je líto Zuzany Čaputové, která byla slušným a tolerantním středobodem Slovenska. Místo podpory se však setkávala s nevybíravými útoky. Jejímu rozhodnutí znovu nekandidovat plně rozumím. Vyvstává však otázka, kdo bude dalším prezidentem Slovenska. Odpověď dostaneme již v prvních měsících roku 2024 a stejně jako parlamentní i tyto volby budou nesmírně důležité.
Z Česka velmi dobře známe situace, kdy stojíme před důležitým rozhodnutím, zda se vydáme cestou rozumné politiky a rozvahy, nebo cestou vášní, hulvátství a populismu. Zatímco čeští voliči dali přednost slušnosti a zodpovědnosti, na Slovensku jde ještě o víc. Je to souboj o směřování země. Ať už parlamentní volby dopadnou jakkoliv, už nyní je jisté, že proruské a extremistické křídlo bude mít velkou sílu. Slovensko tak bude kromě úspěchu demokratických a prozápadních parlamentních stran potřebovat i prezidenta, který se postaví za práva všech a který bude jasně prosazovat demokratické a prozápadní směřování země.
Tak šťastnou ruku při volbách, Slováci!
Vyšlo na webu Pravý břeh.
