Pavel Talankin na zahájení festivalu dokumentárního filmu ArtDocFest v Paříži, 17. listopadu 2025. FOTO: Wikimedia Commons, Nikita Mouravieff, CC BY-SA 4.0
FOTO: Wikimedia Commons, Nikita Mouravieff, CC BY-SA 4.0
Pavla Talankina ještě před pár lety nikdo neznal. Obyčejný ruský učitel se však v posledních měsících dostal do povědomí mnoha lidí po celém světě svým dokumentárním filmem „Pan Nikdo proti Putinovi“. Vznikl na základě jeho vlastních kamerových záznamů ze základní školy v zauralském městě Karabaš. Nyní o snímku, kvůli němuž riskoval svobodu a život, pohovořil.
Mezi žáky byl Pavel Talankin velmi oblíbený. Ještě před invazí na Ukrajinu se věnoval organizování školních akcí a čas od času natáčel školní besídky, soutěže a obvyklý chod školy. Všechno ale změnil 24. únor 2022. Jakmile vtrhla ruská vojska na Ukrajinu, jeho náplň práce se záhy proměnila. Dostává tedy příkazem, aby organizoval „vlastenecké“ akce a natáčel je pro úřady, aby bylo vidět, že škola plní nové válečné osnovy.
Později tlak na ruského učitele roste. Je tak svědkem toho, jak ve škole přibývá politických projevů, militaristických prvků a povinných hodin o „speciální vojenské operaci“. Nakonec začne kameru používat jako „zbraň odporu“ a tajně natáčí zákulisí, rozhovory a vede vlastní videodeník, díky němuž chce poukázat na to, jaký dopad má propaganda na děti a jeho kolegy.
Když se pak na sociálních sítích objevila výzva, která sbírala svědectví o tom, jak válka a „vlastenecká výchova“ změnily život lidí v Rusku, reagoval na ni i Pavel – popsal situaci ve své škole. Jeho zpráva se nakonec dostala až k režisérovi Davidu Borensteinovi, který učitele kontaktoval a nabídl mu spolupráci. Jen pár týdnů po začátku invaze na Ukrajinu pak spustili přísně tajný projekt, jenž vedl k filmu „Pan Nikdo proti Putinovi“.
Dokumentární snímek měl světovou premiéru 25. ledna 2025 na festivalu Sundance v USA. Do českých kin se pak dostal 6. listopadu 2025 a dodnes sbírá prestižní ceny. Jednou z nich je i BAFTA 2026 (vítěz kategorie nejlepší dokumentární film). Po převzetí ocenění v Británii Pavel Talankin v rozhovoru řekl: „Propaganda je velmi účinná. Stát do ní investuje spoustu peněz; nedělal by to, kdyby nefungovala. Putinova vláda dělá vše pro to, aby vytvořila generaci loajální jeho politice. Film neukazuje jen to, co se děje nyní, ale i to, jak za 10 či 15 let vyjde ze škol nová generace proputinovských loajalistů.“
Bývalý ruský učitel se také svěřil, že ho nesmírně překvapilo, kolika lidem v Rusku se už podařilo tento dokument zhlédnout. Lidé si totiž zajistili pirátské kopie a sdíleli si je mezi sebou. K tomu také prohlásil: „Rodiče vlastně nevěděli, co se v těch hodinách učí. Někteří mi psali s vděčností, jiní mi vyhrožovali, že mi příště zlomí kolena.“
V momentu, kdy se pak místní úřady dozvěděly, že film byl ve městě Karabaš hojně sledován, dorazili do školy důstojníci FSB. Pavel k tomu přidal komentář: „Svolali vedení školy a prohlásili: ‚Tento člověk neexistoval a neexistuje a nesmíte s ním být v kontaktu; tento film neexistoval a neexistuje a nijak se k němu nebudete vyjadřovat.‘“
Pavel Talankin musel z Ruska utéct a dnes žije v exilu. Získal politický azyl v Evropě. Pobývá především v Praze, odkud jezdí na různé festivaly a debaty. Z rodné země vlastně odešel po předání vysvědčení v roce 2024 pod zástěrkou, že jede na dovolenou do Turecka. Hodně riskoval, neboť v zavazadlech měl umístěné právě nahrávky ze školy. Tajně doufal, že kufr nebude nikdo prohledávat.
O odvaze Pavla promluvil na předávání ceny BAFTA i sám režisér snímku „Pan Nikdo proti Putinovi“ David Borenstein: „Není to žádný pan Nikdo. Chtěl ukázat, jak rychle může totalitarismus ovládnout školu, pracoviště, vládu. A jak se naše spoluvina stává palivem toho ohně. Když mu zákon o velezradě hrozil vězením, natáčel dál. Když před jeho domem začalo parkovat policejní auto, natáčel dál. A když musel obětovat celý svůj život v Rusku, aby tyto záběry propašoval ven, neváhal. Ať jsme kdokoli, naše činy mají sílu. Odvaha se nachází na nečekaných místech. Potřebujeme více takových ‚pánů Nikdo‘“.
