Karla a Sabina jsou specialistky v oblasti jazykových korektur a hlavně zakladatelky webu Červená propiska, který denně pomáhá velké spoustě lidí nejen s pravopisem. V rozhovoru pro deník FORUM 24 hovoří mimo jiné i o tom, na co by se měli studenti nejvíce zaměřit v době uzavřených škol kvůli pandemii koronaviru.
Popsaly byste čtenářům svůj web? Jaká je jeho podstata a kdo přišel s nápadem na jeho založení?
S: Na webu sdílíme články, které lidem pomáhají s českým jazykem. Pro maturanty vytváříme i čtenářský deník. Prvotní nápad na Červenou propisku měla Karla, která mě v srpnu 2018 oslovila, jestli bych s ní nechtěla spolupracovat. Nejprve vznikl web, kde jsme nabízely své korektorské služby, poté jsme vytvořily i instagramový profil, kam se snažíme přispívat denně.
K: Měla jsem silnou vnitřní potřebu sdílet své znalosti a perličky, na které jsem denně při korekturách narážela. V tu dobu byly synovi tři měsíce a byl opravdu hodné miminko, tak jsem měla poměrně dost času popustit uzdu své kreativitě. Teď je to s časovou organizací o něco náročnější, ale se Sabinou tvoříme skvělý tým a navzájem se doplňujeme. Snažíme se to pojmout jednoduchou a lehce pochopitelnou formou. Občas přidáme i nějakou recenzi na knihu nebo článek s tipy na čtení, učení a podobně. V tomto týdnu zrovna vyšel článek s tipy k samostudiu.
Kromě svého webu vzděláváte lidi i prostřednictvím profilu na Instagramu, kde máte přes 48 tisíc sledujících. Proč jste se rozhodly pro tuto sociální síť?
K: Instagram je má oblíbená platforma, chvíli jsem uvažovala i o facebookovém profilu, ale nakonec se od toho upustilo, protože bychom zkrátka neměly čas spravovat více profilů. Raději se budeme věnovat jednomu na sto procent než několika na úkor kvality.
S: Na Instagramu máme také větší dosah, než bychom měly kde jinde. Hlavně se prezentujeme i způsobem, který lidi baví. Nenutíme nikoho studovat mluvnici, ale na Instagramu, kde dnešní generace tráví spoustu času, podáváme obsah nenásilnou a jednoduchou formou, takže kolikrát ani sledujícím nepřijde, že se učí.
Má to i nějaké nevýhody?
S: Samozřejmě, lidé nám často píšou příliš jednoduché dotazy, například: „Píše se bysme, nebo bychom?“ To jsou velmi lehce dohledatelné výrazy a někteří jsou líní si něco vyhledat sami, proto raději napíšou nám.
K: Nechci, aby to vypadalo, že nerady odpovídáme na dotazy svých sledujících, to vůbec ne, jen někdy je toho příliš (až 50 dotazů denně) a odpovídáním strávíme i dvě hodiny každý den. To vše děláme zdarma a ve svém volném čase, Instagram nám bohužel nic neplatí, ale mohl by (smích). Snažíme se lidi motivovat k tomu, aby hledali v kvalitních zdrojích, dokonce jsme vytvořily i takzvaný výběr příspěvků, kde se můžete jednoduše jedním kliknutím dostat na zdroj.
Součástí vaší instagramové výuky jsou i pondělní diktáty, kde sledující vybírají odpověď z několika možností. Díváte se poté na výsledky?
S: Občas si výsledky projedu, abych viděla, jaká odpověď měla nejvíce hlasů. Podle toho vidím, v čem lidé chybovali, nebo naopak, jaké odpovědi byly v pořádku. Na základě těchto výsledků tvoříme další diktáty a sestavujeme plán na příspěvky.
K: Řekla bych, že tak v devadesáti procentech vím, jak to dopadne. Za svou praxi už jsem schopná odhadnout, co dělá lidem největší problém. Samozřejmě jsem někdy výsledkem i překvapená. Témata diktátů jsou často i na přání sledujících.
A co dělá lidem největší problémy?
K: Číslovky, slova cizího původu, spřežky, zápis významných dní, čárky (nejčastěji asi za nevětným rozloučením „s pozdravem“) apod. Naopak diktáty na mě/mně, s/z, i/y, ji/jí nedělají našim sledujícím až takový problém, protože těmto okruhům je věnována větší pozornost ve výuce českého jazyka.
Na konci každého diktátu pokládáte otázku: „Jak se vám dnes vedlo?“ Stává se, že vás odpověď zaskočí, nebo víte, jaké téma je snazší a které naopak?
S: To je individuální. Někdy si třeba myslím, že jsem dala do otázek chyták, a většina ho zodpoví správně. Navíc, co tak koukám na výsledky, lidé se s námi rádi vzdělávají a jejich výsledky jsou čím dál lepší, což nás velmi těší.
K: Přesně, jak říká Sabina. Občas nás sledující dokážou překvapit a sami nám píšou, že díky Červené propisce se mnohem více zaměřují na pravopis a zlepšují se.
Vzhledem k situaci s koronavirem je zavřená většina škol, což hlavně maturantům přináší spoustu komplikací. Na co by se teď měli při samostudiu nejvíce soustředit?
S: Myslím si, že by se měli soustředit na látku, kterou jim zadává učitel. Asi většina žáků ví, kde mají mezery, a sami se na to zaměří, respektive měli by se zaměřit (smích). Každý by měl být v této situaci svědomitý a nebrat to jako chvíli k „flákání se“.
K: Do zpráv nám přišlo i několik žádostí, jestli někomu nevypracujeme úkol. To mě opravdu rozhořčilo. Chápu, že je to pro mnoho žáků komplikované a nejsou na samostudium zvyklí, na druhou stranu je to skvělá příležitost, jak na sobě pracovat. Především dobře zvládnutá organizace času by mohla být velmi užitečná i v následném profesním životě. Úkoly však musejí konzultovat buď s rodiči, nebo s učitelem.
Upravily jste vzhledem k této situaci své pondělní diktáty?
S: Diktáty jsme neupravily. Ty jsou stejné jako vždy. Často nám chodí dotazy, jestli nebude více diktátů, když je volno. Pro nás se však situace nemění, my pracujeme dále. Rozhodly jsme se ale zařadit literární kvízy.
K: Literární kvízy dokonce sdíleli i učitelé, což nás velmi těší a motivuje vytvářet podobný obsah.
Občas na Instagramu zveřejňujete děkovné vzkazy od fanoušků. Jaká je to věková kategorie? A proč si myslíte, že je to zrovna tato?
S: Kategorie se velmi různí, někdy nám napíše student střední školy, jindy maminka na mateřské. Převážně se jedná o žáky základních škol nebo studenty škol středních. Velmi nás těší, když nám napíšou, že díky nám se dostali na střední školu nebo začali mít rádi češtinu.
K: Asi je to i tím, že mladším ročníkům přinášíme něco nového, kdežto sledující, kteří mají již po škole, s námi prakticky jen procvičují a oprašují své znalosti.
Obě dvě jste vystudovaly Pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem (obor český jazyk a literatura), ale ani jedna nepracujete jako učitelka. Proč?
S: Mě odradila praxe na SŠ a asi jsem nikdy extra učit nechtěla. Plus jsem měla porovnání s praxí na norské škole, kde byl úplně jiný školský systém a přístup jak učitele k žákovi, tak i žáka k učiteli. Bylo mi to mnohem sympatičtější, než co jsem znala z našich škol.
K: Já stále ještě studuji dálkově na španělské univerzitě. Po škole jsem se odstěhovala do Španělska a žila tam téměř čtyři roky. Můj úplně původní plán, proč jsem šla studovat češtinu, byl učit/doučovat cizince, popřípadě pracovat v nakladatelství/redakci. Práce korektorky mě chytla až při studiu a jsem za to nesmírně ráda.
Sabino, jak jste již zmínila, nějakou dobu jste vyučovala v Norsku. Mohla byste popsat, jaký je v Norsku onen přístup studenta k vyučujícímu a naopak?
S: Jak jsem už nastínila v předchozí otázce, vztah učitele a žáka je tam na jiné úrovni. Žáci mají k učitelům respekt a učí se se zájmem. Školu tam neberou jako trest, ale opravdu se chtějí vzdělávat. Učitel se naopak snaží žákům vyjít vstříc, pomáhat jim a podle mě celkově norský systém není pro děti tak náročný jako ten náš. Se spolužačkami jsme tomu ze začátku moc nerozuměly, že děti nemají tolik úkolů a testů, jako jsme byly zvyklé od nás, ale po bližším nahlédnutí jsme pochopily, že to není tak úplně potřeba. U nás se klade důraz zejména na naučení se velkého kvanta látky. V Norsku učí jen vybrané věci a trénují jejich následné užití nejen v praxi, ale i v jiných předmětech.
Myslíte, že je tento způsob výuky efektivnější?
S: Určitě. Zprvu jsem k tomu byla skeptická (a nejen já), ale děti se tam učí, že drtit se učivo nazpaměť je k ničemu. Hlavním cílem je naučit se právě vybrané informace, a ty umět použít nejen v daném předmětu, ale i jinde. V odříkávání informací zpaměti, které po testu žáci zapomenou, nevidí norský systém smysl. S tím musím jen souhlasit.
Máte nějaký zaručený trik na to, jak dítěti opravit chybu tak, aby si ji zapamatovalo?
S: Záleží na tom, co danému dítěti vyhovuje…, napsat mu to správně a detailně vysvětlit, nakreslit obrázek, myšlenkovou mapu a jiné.
K: Souhlasím, vyloženě nějaké zaručené triky nemáme, ale je vždy mnohem efektivnější pracovat i s vizualizací (především u mladších dětí), třeba jako to děláme na Instagramu pomocí jednoduchých smajlíků, díky kterým si dítě na první dobrou výraz zapamatuje.
Učivo na českých základních školách je zaměřeno spíše na jazyk, kdežto na středních školách na literaturu. Myslíte si, že je to tak správně?
K: Trochu víc bych to vyvážila a na základní škole vedla děti k tomu, aby si našly svůj literární styl. Věřím, že vztah ke čtení vzniká právě na základce. Na střední škole bych zavedla předmět mluvený projev/rétorika. Jediný projev, který si student ze střední odnáší, je odříkání referátu nebo ústní zkoušení. Jak takový student může pak žádat o práci a chodit na pohovory, když neměl šanci nikde natrénovat profesionální mluvený projev? Neříkám, že to tak funguje na všech školách, nerada bych tím někoho shodila. Soudím dle vlastních zkušeností.
S: Myslím si, že jazyk je trochu na střední opomíjen, měl by se více procvičovat.
Kdyby bylo na vás, jak byste poměrově rozvrhly výuku jazyka a literatury?
K: 40 % jazyk, 40 % literatura a 20 % mluvený projev.
Povinná maturita z češtiny je u nás složena ze tří částí – sloh, test a ústní zkouška z literatury. Myslíte si, že je toto rozvržení správné?
K: Řekla bych, že se nedá vytvořit dokonalá maturitní zkouška koncipovaná tak, aby vyhovovala všem. Toto složení mi přijde jako schůdné řešení.
S: Mně osobně se moc nelíbí struktura didaktického testu…, jinak asi ke zbytku nemám nic.
Co se vám na struktuře nelíbí? Jaké byste udělala změny?
S: Já to nechci moc posuzovat, nejsem učitel, neučím, ale přidala bych více praktických cvičení souvisejících s češtinou (tvarosloví, syntax apod.). Didaktické testy mi přijdou, že se z velké části věnují porozumění textu, které je samozřejmě také důležité, ale větší smysl takového typu cvičení vidím při výuce cizího jazyka.
Máte pocit, že vzhledem k dnešní uspěchané době lidé při vystupování na sociálních sítí tolik nedbají na pravopis, nebo jsou pravopisné chyby otázkou neznalosti?
S: Myslím si, že od každého trochu…
K: Těžko říct. Na sociálních sítích se samozřejmě objevuje velmi mnoho nespisovných výrazů, což je v pořádku. Určitě netvrdíme, že spisovná čeština je jediná správná cesta vždy a všude. Na sociálních sítích jde především o rychlé sdělení obsahu. Problém však nastává, když se chyby objevují na firemních profilech. Tam si myslím, že by to mělo být bezchybné.
Myslíte, že častější používání mobilních telefonů a podobných zařízení může vést ke zhoršení schopnosti pravopisu? Zejména u dětí?
K: Ano, může to být jeden z faktorů.
S: Rozhodně. Děti navíc často vidí pravopisné/gramatické chyby na internetu, a to jak u influencerů, tak na oficiálních webových stránkách firem. Mohou si tak rychle zafixovat chybný zápis daného výrazu.
Naopak když se nad tím teď zamyslíte z druhé strany. Jaké chyby nejčastěji dělají dospělí?
S: Asi pořád ty stejné dokola, často i ty, které pak sdílíme u nás na profilu. Nikdy však neuvádíme zdroj, nechceme se nikomu posmívat, ale jen poukázat na chybu, aby se nešířila dál. Často nám chodí do zpráv fotky s chybami v číslovkách nebo se záměnou dějového a účelového přídavného jména…
K: Náš instagramový profil je v podstatě takové pomyslné zrcadlo nejčastějších chyb.
Vzhledem k aktuální karanténě jste musely zrušit některé své workshopy. 7. 3. 2020 v Praze ale ještě proběhl workshop na téma e-mailová komunikace. Proč jste se rozhodly zrovna pro toto téma?
K: E-maily píše každý z nás téměř denně, přesto se v nich často chybuje. Profesionální psaný projev je stejně tak důležitý jako ten mluvený. Mnoho lidí má problém se v psané formě stručně a jasně vyjádřit, vystihnout předmět e-mailu a objevují se i hrubky.
Jaké chyby se v e-mailech vyskytují nejčastěji?
S: Nejčastější chyby vídáme při oslovení a rozloučení. Častá je i aplikace anglických pravidel psaní e-mailů, která jsou odlišná.
Když vám přijde e-mail, ve kterém je spousta chyb, jak reagujete?
K: Záleží, o koho se jedná. Párkrát se nám stalo, že jsme milým způsobem nabídly své služby. Nedávno nám však přišel nevyžádaný e-mail s nabídkou pronájmu konferenční místnosti, který obsahoval asi 10 vět a bylo v něm 20 chyb. To byl opravdu extrémní případ.
Dokázaly byste říct, která pravopisná chyba je pro Čechy tou nejčastější?
S: Těžko říct, každý má nějakou zažitou chybu, kterou dělá stále dokola.
K: První mi na mysl vyvstalo slovo STANDARDNĚ, ale je těžké určit jen jednu, je jich celá škála.
Nejenže vzděláváte fanoušky pomocí sociálních sítí, ale i samy nabízíte korektorské služby. Proč by si měl člověk koupit služby od profesionálního korektora, když se na internetu objevuje spousta výrazně levnějších nabídek?
S: Lidé/firmy si většinou myslí, že korektora nepotřebují. Často své chyby v textu vůbec nevidíme, ale korektor je může snadno odhalit.
K: Přesně tak, pokud máme v hlavě zafixováno, že se slovo tchyně píše s dlouhým ý, tak ani po desáté kontrole vlastního textu nám nedojde, že je to špatně. Dokonce ani autokorektura vám to neopraví. Nízká cena je většinou velmi podezřelá, samozřejmě na úkor kvality. Pokud už se rozhodnete pro korektora, vybírejte velmi pečlivě. Zkontrolovaný text, který následně veřejně publikujete, je vaší vizitkou, takže i hrubky mohou vyvolat vlnu kritiky.
Lze vůbec poznat dobrého korektora ještě před objednáním jeho služeb?
K: Nejlepším ukazatelem je samozřejmě osobní doporučení. Dobrý korektor by měl mít již nějakou praxi a příslušné vzdělání.
Na svém webu píšete, že je třeba dávat si pozor na korektory staršího věku. Proč?
S: Stalo se nám již několikrát, že se na nás obrátili klienti s prosbou o překontrolování textu po jejich původním korektorovi. Následně jsme zjistily, že daný člověk to měl pouze jako „brigádu“ k důchodu, a jak už můžete tušit, přehlédl několik chyb. Je dost možné, že starší ročníky mají v paměti stále zakotvená stará pravidla. Nová Pravidla českého pravopisu se vydávala v roce 1993.
K: Ještě doplním, že starším ročníkům nemusejí být jasné nějaké novotvary, například deadline, copywriter apod. Určitě tím nechceme totálně odsoudit celou starší generaci, jen je dobré dávat si pozor při výběru na korektory-brigádníky.
Co vše zahrnuje plnohodnotná korektura?
K: Opravu gramatiky, pravopisu, stylistiky a typografie. Pro své klienty vytváříme i personalizovaný manuál, kde rozebíráme složitější modifikace a dáváme tipy na oživení textu.
Jaký je rozdíl mezi jazykovou a komplexní korekturou?
S: To je právě chyták ve světě korektorů. Všimly jsme si, že konkurence mnohdy nabízí pouze jazykovou korekturu, stylistickou a typografickou úpravu pak za příplatek. To nám nedává vůbec smysl, provádíme vždy jen komplexní korekturu.
Kolik času vám zabere korektura jedné stránky?
K: Sabina je rychlejší než já (smích). Záleží na typu textu, někdy i půl hodiny.
S: Kolem 20 minut, ale přesně nevím, nikdy jsem to nepočítala.
Děláte i vy to, že si vzájemně kontrolujete texty?
K: Ano, pracujeme v týmu. Všechny texty, i ty vlastní, projdou rukama nás dvou.
Pokud by chtěl někdo využít vašich služeb, co pro to musí udělat?
S: Může nás kontaktovat telefonicky, zaslat e-mail, popřípadě poslat zprávu na Instagramu.
Jak vypadá následná spolupráce?
K: Klient nám zašle svůj text, my se na něj podíváme, spočítáme normostrany a následně určíme cenu a dobu dodání. V případě firem po klientovi žádáme i informace o cílové skupině, pro kterou je text určen.
Jak vypadá text, který zákazník obdrží po korektuře?
Vše opravujeme ve Wordu a přidáváme komentáře. Do samotného textu přímo nezasahujeme, pouze v případě doplnění interpunkce či vyškrtnutí nevhodného výrazu. Snažíme se text nejen opravit, ale i obohatit a jazykově přizpůsobit cílové skupině.
