Ruské děti slaví Den vítězství podle instrukcí z Kremlu. FOTO: Andrew Butko / Wikimedia Commons /CC BY-SA 3.0
FOTO: Andrew Butko / Wikimedia Commons /CC BY-SA 3.0
V novém školním roce budou ruské školy pokračovat v mimoškolní výuce pod názvem Mluvení o důležitých věcech (Hovory o důležitém). Již druhý týden v září bude hodina věnována vlastenectví. Propaganda se objeví i v hodinách dějepisu. Aktualizované jednotné učebnice pro střední školy obsahují část od roku 2014 do současnosti. Do demonstrační verze učebnice dějepisu byly přidány otázky týkající se války na Ukrajině. Web Meduza.io přináší názory odborníků, jak mohou rodiče takové indoktrinaci čelit.
Militarizace prostupuje i další předměty na ruských školách. V Základech bezpečnosti života se děti budou učit základní vojenskou přípravu, a to včetně ovládání bezpilotních letounů. Školáci budou moci vykonávat společensky prospěšné práce bez souhlasu rodičů a možná bude taková práce využita i pro vojenské účely. Loni byly děti nuceny šít uniformy pro armádu. Kromě mládežnické putinovské organizace Junarmije se ve školách po celém Rusku otevřely pobočky Hnutí Prvních, které organizuje „vlastenecké“ akce.
Meduza hovořila s odborníky, jak by mohly rodiny ochránit své školáky před tímto vlivem a jak bránit svůj postoj s ohledem na možná rizika.
Klinický psycholog z Moskvy vysvětluje, že v létě dítě obvykle žije v poměrně komfortním prostředí a je dobré mu před začátkem školního roku připomenout, že ve škole mohou učitelé hovořit o současné politické situaci a říkat věci, které se neshodují s postojem rodiny.
„Pokud rodiče chtějí, aby dítě sdílelo jejich hodnoty, je třeba o nich mluvit jednoduchým jazykem přiměřeným věku. Můžete říci, že je válka, že Rusko napadlo sousední zemi. To je špatné, s tím nelze souhlasit. Lidé umírají, ve válkách je tomu tak vždycky. Je to velmi smutné.“ A dodává: „Náš stát je tak uspořádaný, že ve škole mohou o událostech, které se teď dějí, vyprávět jinak. To mladším žákům stačí. Při rozhovoru s dospívajícími můžete přidat další vysvětlení, argumenty.“
Psycholog radí nepoužívat v takovém rozhovoru slova s jasným citovým zabarvením – „mrtvoly“, „hrůza“ – a místo toho je vhodné volit neutrální slovník, mluvit klidným tónem, odkazovat na fakta. Jinak bude pro dítě obtížné vyrovnat se s emocemi a mohlo by se před rodiči uzavřít, nebo si ve škole způsobit problémy.
Anastasia Burakova, právnička a zakladatelka skupiny na pomoc emigrantům, kteří opustili Rusko v důsledku války, připomíná, že pokud dítě ve škole vyjádří protiválečný postoj, může to vést k politicky motivovanému pronásledování rodiny. Takové precedenty již existují.
Krátce po začátku války nakreslila žákyně šesté třídy z Tulské oblasti Máša Moskalevová na plakát s nápisem „Ne válce“. Pak se protiválečná prohlášení objevila na sociálních sítích jejího otce Alexeje. Bylo proti němu zahájeno trestní řízení za „diskreditaci“ ruské armády a byl poslán do domácího vězení a dívka do dětského domova. Moskalev byl poté odsouzen na dva roky do kolonie, Máša nyní žije s matkou, která se na její výchově nepodílela, píše web Meduza.
Byly zaznamenány případy, kdy žáky udávali vlastní učitelé, a proto je opatrnost na místě. Pokud by dospívajícím vadilo, že musí mlčet, mají je rodiče ujistit o své podpoře, když nastanou potíže, a vysvětlit, jak jim předejít.
Učitelka dějepisu ze středního Ruska v rozhovoru s Meduzou také radí, jak se vyhnout konfliktům s učiteli.
„Učitel nemusí (myšlenkám uvedeným v ‚jednotné učebnici dějepisu‘) skutečně věřit. Ale pokud se s ním žák začne hádat, může to naopak učitele donutit, aby dokázal svůj názor. Přitom bude mít vůči dítěti stále silnější a autoritativnější pozici.“
Pokud žák cítí, že je pro něj důležité vyjádřit svůj postoj, učitelka radí, že se na to má reagovat asi takto: „Znám váš postoj. Četl jsem učebnici a umím odpovědět na otázky. Mám však jiný názor. Nebudu ho však vyjadřovat.“ Pokud učitel klade upřesňující otázky, je možné odkázat na přísnou legislativu s nejasným rámcem vymahatelnosti práva. Tím žák zdůrazní svou samostatnost a přitom neriskuje.
Propaganda se může lišit podle jednotlivých škol, protože ne všichni učitelé se do ní chtějí zapojit. Žáci také při hodinách nedávají často pozor. I tak je dobré zjistit, co se tam probírá, protože někde „na pozadí“ jsou děti indoktrinaci vystaveny.
Rodiče mají také možnost děti na tyto hodiny neposílat, protože je to formálně mimoškolní aktivita. To si někdy neuvědomuje ani vedení některých škol. Daniel Ken, předseda Učitelské aliance, radí rodičům napsat volnou formou prohlášení, ve kterém rodiče sdělí, že zakazují zapojení dítěte do mimoškolních aktivit bez jejich souhlasu, a odvolat se na zákon o výchově i zákon o rodině, které stanovují přednostní právo rodiny na výchovu a vzdělávání dítěte.
Ředitelé škol se stále ještě mohou obávat skandálu, kdyby se na sociálních sítích šířila zpráva o nějakém nátlaku na jejich škole. Je možné také použít výmluvu o nemoci žáka, je tu ovšem riziko, že z dlouhodobého hlediska takové dvojkolejné jednání deformuje myšlení dítěte.
Klinický psycholog radí rodičům, aby dítě orientovali na jeho budoucnost. Mají říct: „Ano, to, co se nyní děje, je velmi nepříjemné. Ale musíš dokončit školu, získat výuční list, najít si práci.“
Tak bude snazší přežít to, co se teď děje. Pokud je tlak propagandy příliš silný nebo má dítě ve škole konflikt, lze zvážit domácí výuku, což zákon umožňuje.
Militarizace společnosti a školství přidává v každém případě rodičům další problémy k těm dosavadním.
