Základem emise dluhopisů Agrofertu je účelové obcházení zákona, což zakládá daňový únik jak ve formě neoprávněně účtovaných nákladů v podobě úroků u Agrofertu, tak neoprávněně nezdaněný příjem Andreje Babiše. Kompletní právní rozbor situace s dluhopisy Agrofertu najdete zde.
Proč mlčí Finanční správa a co dělají orgány činné v trestním řízení? Je to zvláštní mlčení, protože když si provedeme jednoduchou kalkulaci a shrneme fakta, vyjde nám následující: Andrej Babiš nakoupil v roce 2013 od společnosti Agrofert dluhopisy v celkové hodnotě 1,252 miliard Kč, zdaněných příjmů na tento nákup však měl pouze ve výši 1,1 miliard Kč. Kde vzal oněch 152 milionů Kč? Pozdější vysvětlení, že měl ještě dalších 668 milionů Kč osvobozených příjmů je rovněž velmi podivné. Není těch osvobozených příjmů najednou nějak moc? Kromě osvobozených příjmů právě z těch nakoupených dluhopisů, které mají roční výnos ve výši šest procent, což představuje nezdaněných 75,12 milionů Kč ročně, ještě dalších nezdaněných 668 milionů Kč? Náhoda? Určitě nikoliv.
Podstatou celé podivné transakce je však „díra“ v zákoně, která vznikla na základě novely zákona o daních z příjmů s účinností k 15. červenci 2011, když se náhle v § 36 odst. 3 tohoto zákona objevilo, že daň vybíraná srážkou se zaokrouhluje na celé koruny dolů. Již dříve bylo totiž v zákoně uvedeno, že se daň spočítá za každý dluhopis samostatně. Šestiprocentní daň z korunového dluhopisu tak činila na konci roku šest haléřů, což představuje zaokrouhleno na celé koruny dolů nula korun českých. A Andrej Babiš má takových korunových dluhopisů 1,252 miliard kusů. Výše uvedená díra byla zákonodárci „napravena“ novelou zákona o daních z příjmů, a to konkrétně zákonem č. 192/2012 ze dne 25. dubna 2012, kdy s účinností od 1. ledna 2013 byl uvedený § 36 odst. 3 novelizován tak, aby nedocházelo k daňovým únikům v podobě vyplacených úroků z korunových dluhopisů.
Je nutno podotknout, že novela byla přijata dne 25. dubna 2012, avšak účinnost novely byla schválena parlamentem až k 1. lednu 2013, takže do 31. prosince 2012 bylo možno ještě korunové dluhopisy vydávat, aniž by z nich v budoucnu mohl stát vybrat daň. Emise provedené po 25. dubnu 2012, kdy bylo jasné, že korunové dluhopisy jsou obcházením zákona, je tak nutno považovat za zcela účelové. Agrofert však klidně až dne 28. prosince 2012 (více zde) emitoval tři miliardy takových korunových dluhopisů, tedy tři dny před nabytím účinnosti novely zákona o daních z příjmů, která zdanění výnosů z korunových dluhopisů již znovu zavedla. Emise provedená pouhé tři dny před novelou určitě nebude náhodným jevem, ale zcela účelovým jednáním.
Dalším aspektem celé emise je skutečnost, zda si vůbec Agrofert prostředky ve výši tří miliard korun potřeboval ve formě dluhopisů půjčit s úrokem šest procent, když v roce 2012 mohl bez problémů dosáhnout na bankovní půjčky ve výši dvou, maximálně tří procent, či zda vůbec takové množství půjčených prostředků ve formě dluhopisů potřeboval, zda neměl dostatek prostředků vlastních. O účelovosti celé transakce svědčí i fakt, že Andrej Babiš si dluhopisy vydané již 28. prosince 2012 nakoupil až v roce 2013, kdy patrně na ně teprve sehnal dostatek finančních prostředků. Proč by je jinak nenakoupil již hned po jejich emisi v roce 2012? I tato skutečnost zpochybňuje tvrzení, že si tyto dluhopisy koupil z již dříve zdaněných peněz.
Pokud se někdo domnívá, že Andrej Babiš a Agrofert jenom využili díru v zákoně a že se ničeho nedopustili, je zcela na omylu, neboť Soudní dvůr Evropské unie již léta judikuje, že jakýkoliv účelový právní úkon, jehož smyslem je pouze vyhýbání se zdanění, je neplatný, neboť se jedná o obcházení zákona. Ostatně stejnou optikou pohlíží na účelové úkony i Nejvyšší správní soud. Takže shrnuto a podtrženo, Agrofert si neoprávněně zahrnuje do svých výdajů úroky z korunových dluhopisů, neboť celá jejich emise byla pouze účelová, a stejně tak z nich Andrej Babiš a další držitelé těchto dluhopisů Agrofertu neoprávněně inkasují úroky a navíc neoprávněně úroky nezdaněné.
Paradoxní na celé situaci je to, že Finanční správa v čele s ing. Janečkem nutí své podřízené, aby doměřili každou korunu komukoli, korporacím, fyzickým osobám, neziskovkám. Nejčastěji se setkávám se situací, kdy jsou u opravdu poctivých firem, které žádné korunové dluhopisy neemitovaly, doměřovány daně na základě domněnek správců daně o tom, že tyto firmy věděly nebo mohly vědět o tom, že některý z jejich dodavatelů neodváděl DPH a místo toho, aby si DPH vybraly od tohoto podvodníka, tuto daň doměří a vyberou od nevinných firem, které však mají peníze a mohou tak neschopnost finanční správy neoprávněnými doměrky u poctivých firem zahojit.
Výslechy svědků jsou dnes vedeny zcela tendenčně, svědkům jsou pokládány otázky, které nemohou odpovědět, ale následně jsou záporné odpovědi využity k tomu, aby celá výpověď byla prohlášena za nevěrohodnou, finanční správa podsouvá subjektům, že mohly vědět o tom, že obchodují s problematických subjektem podle toho, že problematický subjekt si neukládá závěrky do sbírky listin. Ale existuje spousta subjektů, které jsou velmi poctivé, avšak své závěrky do sbírky listin z různých důvodů změrně neukládají. Takových nesmyslných argumentací využívá Finanční správa k tomu, aby daňový subjekt dostala, desítky. Je to paradox v situaci, kdy Agrofert mají na dlani, a přesto neudělají nic. Je to ukázka toho, jak u nás funguje arogance moci a jak stát se umí bránit jenom proti svým občanům, a nikoli proti těm, kdo na něm skutečně parazitují.
Co by udělal normální politik, když by zákon jeho firmám zakázal ucházet se o státní zakázky? Přestal by se o státní zakázky ucházet, neboť by respektoval zákon. Babiš však zuří a přemýšlí, na koho Agrofert převede, aby mohl státní zakázky ždímat dále. Ale kdo má nejlepší přísun informací o těchto zakázkách? Přece ten, kdo stát řídí… A soudě podle nic nedělajících koaličních partnerů, mlčky přihlížejících největší blamáži politika po listopadu 1989, ten stát skutečně řídí pouze Andrej Babiš.
