Zpěvačka Yvonne Přenosilová FOTO: Wikimedia Commons / Adam Zivner, CC BY-SA 4.0
FOTO: Wikimedia Commons / Adam Zivner, CC BY-SA 4.0
NEKROLOG / Jako první si jí všimla kamera Miroslava Ondříčka ve Formanově prvotině Konkurs, a hned nato lovec zajímavých hlasů, skladatel Karel Mareš, jenž jí otevřel dveře do skupiny Olympic. Yvonne Přenosilová byla dcerou Rakušanky a důstojníka československé armády, který za války bojoval v Britské armádě, za což byl v padesátých letech uvězněn. „Otec chtěl mít kluka a podle toho mě vychovával. Nehrála jsem si s panenkami a za maminkou chodili rodiče, abych netřískala jejich děti,“ vzpomínala v minulosti Přenosilová.
Zpěvačka na sebe upozornila písní Roň slzy z repertoáru tehdy populární Brendy Lee a anglické skauty během návštěvy Prahy zaujala natolik, že ji pozvali do Londýna, kde se dokonce objevila v televizním pořadu společně s Rolling Stones. Jakkoli zahraniční kariéra nedopadla, zkušenost se počítala.
Yvonne byl blízký rokenrol a rhythm and blues a prokázala neobyčejný smysl pro hit, o čemž svědčí i to, že i po návratu z dvacetileté emigrace jsme si pamatovali její pecky jako Boty proti lásce, Mně se líbí Bob, Tak prázdná a další.
Bohužel, záhy po úspěšných hudebních začátcích zasáhla do jejího života okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Přenosilová podepsala v červnu 1968 dokument Dva tisíce slov, ale v srpnu téhož roku místo demokratičtějších poměrů, k nimž manifest vyzýval, začala invaze sovětských vojsk. Jen šest dní poté Přenosilová odešla do emigrace.
„V jedenadvaceti neuvažujete. Nemyslela jsem na to, že už si třeba nezazpívám. Byl to pud sebezáchovy,“ uvedla před lety. Zamířila do Rakouska, ale nakonec se usadila v Mnichově. Pracovala jako letištní pozemní stevardka a v zahraničí vystoupila už jen na několika koncertech pod jménem Silová.
Po návratu z emigrace příležitostně zpívala a věnovala se práci redaktorky ve Svobodné Evropě.
Yvonne Přenosilová odešla 11. září v 76 letech.
