Newyorští novináři Maggie Habermanová a Jonathan Swan vydali knihu nazvanou Regime Change: Inside the Imperial Presidency of Donald Trump, která mapuje prvních čtrnáct měsíců druhého Trumpova prezidentského mandátu. Kniha kombinuje drobné, skoro komické detaily ze zákulisí Bílého domu s tvrdým popisem toho, jak prezident podle autorů systematicky rozšiřuje svou beztrestnost.

Recenze listu New York Times připomíná klíčový moment z ledna 2026, kdy se Donald Trump měl vyjádřit k tomu, proč povolil své rodině uzavírat nové obchodní dohody v zahraničí, ačkoli jí to během prvního mandátu zakázal. Jeho odpověď podle novinářů zněla stručně. Zjistil, že to nikomu nevadí, a proto si to může dovolit. Habermanová a Swan tuto větu používají jako klíč k pochopení celé knihy. Podle nich totiž Trump jedná tak, jak jedná, protože mu to dovoluje prostředí, které si kolem sebe vybudoval, od podlézavých dvořanů přes republikánskou většinu v Kongresu až po technologické magnáty, kteří se mu spěchali poklonit.

Dále čtěte

Po speciálu s názvem Velký pumpař se jen zaprášilo. Už je tu dotisk, objednávejte

Díky úspěšné veřejné sbírce se podařilo vybrat dostatek finančních prostředků k vydání speciálního časopisu, ve kterém se zabýváme tím, co…

Recenze konstatuje, že Trumpova rodina takto za sledované období přidala k rodinnému majetku více než miliardu dolarů.

Kniha podle všeho nepřináší nějaká zásadní nová fakta o velkých politických tématech, jako jsou excesy Muskova týmu pro efektivitu vlády, chaos kolem cel, vývoj kauzy Jeffreyho Epsteina, nasazení armády ve městech, tvrdý postup imigrační policie nebo válka s Íránem. Hodnotu díla podle recenzenta představuje spíše množství konkrétních detailů. Takové ty události vyvádějí z mlhy Trumpem vytvářené „alternativní reality“.

Dále čtěte

Putinovo impérium se proměnilo v potápějící se loď. Krym se stal pastí pro okupanty, říká analytik Smart

Americký analytik a poradce pro národní bezpečnost Jason J. Smart vidí současný vývoj na Krymu a v Černém moři jako…

Autoři citují hodinový rozhovor s prezidentem z března 2026, ve kterém Trump bilancoval své soudní spory a kampaně. „V podstatě jsem vyhrál úplně pokaždé,“ řekl novinářům, ale vzápětí si postěžoval, že je unavený z neustálého vítězení a špatného tisku. Dodal, že je načase, aby novináři konečně psali pravdu. (Trump sám byl odsouzen podle 34 bodů obžaloby a jeho právníci prohráli desítky soudů ohledně údajně ukradených voleb v roce 2020.)

Kniha popisuje i to, jak se prezident obklopuje jen pozitivními zprávami. Jeho asistentka Natalie Harpová mu prý čte nahlas příznivé titulky a komentáře ze sociálních sítí a nechává mu na osobních místech vzkazy. Jeden z nich podle citace zněl: „Jsi vše, na čem mi záleží.“

Mezi soukromými plány, které kniha odhaluje, je i Trumpova úvaha o Venezuele jako jednapadesátém americkém státu, do jehož čela by dosadil vlastního guvernéra. Měl o tom mluvit s několika spolupracovníky krátce po lednovém zajetí venezuelského prezidenta Nicoláse Madura.

Dále čtěte

Rusové na Krymu panikaří a posilují obranu. Bojí se vylodění a neděle

Rusové posilují obranu pobřežních oblastí na okupovaném poloostrově Krym. Obávají se vylodění ukrajinské námořní pěchoty. Zároveň se hrozí úderu, který…

Habermanová a Swan dále popisují míchání reality s estrádou, které podle nich Bílý dům ovládlo. Trump měl jednomu zaskočenému spojenci říct, že potřebují „zvraty v ději“, když uvažoval o jmenování svého poraženého rivala, floridského guvernéra Rona DeSantise, ministrem obrany. Volbu Johna Ratcliffa ředitelem CIA zdůvodnil tím, že kdyby měl obsazovat tuto roli ve filmu, vybral by si přesně jeho. Veřejné pokoření ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského v Oválné pracovně označil za skvělou televizi, lepší než reality show The Apprentice.

Ke komickým momentům knihy patří i telefonát s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem. Trump se zajímal, jestli má Vítězný oblouk v Paříži vyhlídkovou plošinu. Sám chce nechat vybudovat triumfální oblouk ve Washingtonu a ptal se, jestli z ní lidé skáčou dolů.

Dále čtěte

Staňte se členy Klubu FORUM. Demokracie není samozřejmost

Jsou chvíle, kdy nestačí jen číst zprávy. Jsou chvíle, kdy cítíte, že chcete být víc než jen pozorovatelem. Jsou prostě…

Vedle politických pasáží koluje na sociálních sítích i shrnutí knihy zaměřené na soukromý život v rezidenci. Podle těchto pasáží Trump a jeho manželka Melania v Bílém domě nesdílejí ložnici. Hlavní ložnici obývá Melania, zatímco prezident sídlí v sousedním salonu ve druhém patře. Personál si měl všimnout, že si do svého pokoje přestěhoval kusy nábytku, které si manželka osobně vybrala, a na upozornění personálu reagoval podle citace knihy lhostejně. „Jednou, když mu personál jemně připomněl, že si bere věci, které si jeho žena osobně vybrala, dal jasně najevo, že mu to nevadí,“ píší autoři. „Působilo to, jako by s ní téměř soutěžil, kdo bude mít lepší pokoj.“

Kniha také popisuje spory o čistotu rezidence, včetně toho, že personál měl po incidentu se stříbrnými příbory začít sledovat, co prezident vyhazuje do koše, a že kvůli jeho trvání na koberci v koupelně musí zaměstnanci pravidelně střídat a sušit jeho části, aby zabránili vlhkosti a plísni.