Na severočeském Cínovci slavili v sobotu 25. září soudruzi z Klubu českého pohraničí (KČP) 70. výročí přijetí zákona o ochraně státních hranic. Komunistického zákona, který legitimizoval vraždění vlastních spoluobčanů příslušníky pohraniční stráže na někdejších státních hranicích totalitní Československé socialistické republiky.

Klub českého pohraničí sdružuje bývalé socialistické pohraničníky, jejich rodinné příslušníky a sympatizanty. Jde o Komunistickou stranou Čech a Moravy podporovaný spolek, který je opakovaně uváděn ve zprávách BIS a na jehož činnost rovněž upozorňují pracovníci Ministerstva vnitra, zabývající se extrémismem. Je bohužel smutnou skutečností, že kromě dalších vyjádřil této extrémistické organizace v nedávné minulosti opakovaně své sympatie, podporu a poděkování i prezident Miloš Zeman.  

Dále čtěte

Poslední obchod Petra Kellnera. Čtěte, co od něj mohl chtít Babiš

Týdeník FORUM přináší v aktuálním čísle informace o prodeji akcií ČD-Telematika, na kterých stát prodělal 650 milionů poté, co je…

Hlavním bodem sobotní komunistické slavnosti bylo odhalení sochy pohraničníka se psem. Původní požadavek Klubu českého pohraničí na odkoupení sochy Jana Hány s názvem Na stráži míru, stojící v letech 1955 – 1990 v někdejších Gottwaldových, dnes Městských sadech v Chebu, byl striktně odmítnut zastupitelstvem města Cheb, a bývalí pohraničníci tedy museli sáhnout k náhradnímu řešení. Umělcem, jehož jméno někdejší pohraničníci úzkostlivě tají, byla vytvořena z pískovce podivně oděná postava výšky cca 160 cm, se psem a puškou. Podle vyjádření na webových stránkách zaplatil KČP za její výrobu 150 000 Kč. Socha byla místními občany okamžitě přejmenována na Pomník neznámého četníka ze Saint Tropez.

Na místo se již před jedenáctou hodinou začali trousit převážně staříci a stařenky, řada z nich v různých pozůstatcích z uniforem a typických brčálově zelených brigadýrkách PS, chybět samozřejmě nemohl ani pravidelný účastník těchto akcí a podporovatel komunistických pohraničníků, „Severočech“ soudruh Doubrava. Okolo poledne, kdy měla akce začít, se jich nakonec sešlo u „neznámého četníka“, jehož hlavu v tu chvíli zdobilo ušmudlané prostěradlo, okolo padesáti.

Cestou museli projít uličkou hanby, kterou zde vytvořila asi dvacítka jejich odpůrců. Ty krátce před zahájením přijela podpořit také sedmičlenná skupina přátel na silných, vesměs amerických motocyklech, v čele se známou severočeskou osobnosti Ivo Jirouškem, oblíbeným hercem ústeckého činoherního studia Jiřím Maryškou a jejich přáteli. Nechyběli ani zástupci skautů, kteří přítomným soudruhům připomněli perzekuce členů skautské organizace, dlouholeté žaláře a také vraždy skautů, které totalitní režim spáchal. 

Celou akci pojali odpůrci sochy a existence spolku komunistických pohraničníků jako improvizovaný happening. S pomocí megafonu byly komentovány jednotlivé výroky a lži přednášejících řečníků, jejichž saka klesala pod tíhou desítek podivných vyznamenání. Předseda Klubu českého pohraničí Jaroslav Hudec množstvím navěšených metálů dokonce předčil mnohého Severokorejského generála na penzi. Dotazy, zda každá z medailí, jimiž byli soudruzi ověšeni, znamená jednoho zastřeleného občana, zůstaly bez odpovědi.

Ani připomínání zločinů páchaných příslušníky pohraniční stráže nebylo shromážděným soudruhům rozhodně po chuti a reagovali na ně vulgaritami, nadávkami, gesty a mácháním rukou. Výkřiky o socialistické zákonnosti, agentech ze Západu a špionáži CIC (vyslovováno jak psáno), však z většiny přehlušilo burácení silných motorů přítomných motorkářů, při kterém soudruzi sami zakusili své někdejší praktiky hojně používané jejich kolegy ze Statní bezpečnosti např. při pohřbu Jana Palacha nebo celé řady disidentů.  

Policie, státní i městská, situaci kontrolovala, nijak však nezasahovala, přítomní členové hlídky PČR vystupovali korektně a profesionálně. Ostatně až na pár drobných strkanic a pokus o zničení megafonu odpůrců, iniciovaných několika agresivními, rozzuřenými starobními důchodci, neměla policie k žádnému zásahu ani důvod, neboť odpůrci komunistických pohraničníků se k jakékoli fyzické „odvetě“ nenechali vyprovokovat. 

Co je důležité: několik přítomných občanů Cínovce se připojilo k odpůrcům totalitního spolku, a vyjádřili tak svůj zřejmý nesouhlas s umístěním sochy v katastru obce. 

Po ukončení akce, zhruba okolo třinácté hodiny, musela většina účastníků opět projít uličkou hanby vytvořenou protikomunistickými aktivisty a prohlédnout si obrazovou dokumentaci zločinů spáchaných československými pohraničníky.

Rozčílené až hysterické reakce přítomných vyznavačů zločinné a zavrženíhodné ideologie z prakticky zcela rozvrácené a tedy nepodařené oslavy 70. výročí přijetí totalitního zákona o ochraně státních hranic a odhalení obskurní sochy zjevně svědčí o tom, že selhávají-li vinou osobní provázanosti regionálních funkcionářů KČP a některých zastupitelů Dubí, v čele se starostou města Ing. Petrem Pípalem, standardní právní postupy proti výstavbě a umístění podobného totalitního symbolu ve veřejném prostoru (byť na soukromém pozemku), má zde občanský aktivismus své nezastupitelné místo.

Právní boj o odstranění této pískovcové urážky památky téměř tří stovek osob usmrcených na elektrických drátech, střelbou nebo trhavinou československými pohraničníky, sloužícími komunistickému režimu, stejně jako akce odpůrců těchto extrémistických spolků budou i nadále pokračovat.