Ruský diktátor Vladimir Putin s běloruským vůdcem Alexandrem Lukašenkem FOTO: Kremlin.ru / CC BY 4.0 / Wikimedia Commons
FOTO: Kremlin.ru / CC BY 4.0 / Wikimedia Commons
KOMENTÁŘ / Jak nudné a předvídatelné se musely jevit volby v Bělorusku, když nejpamátnějším momentem bylo, jak se Lukašenkův pejsek vymočil ve volební místnosti. Bože, i on už si značkuje území. Ano, mluvím o volbách v Bělorusku. Ale samozřejmě je třeba vše nazvat pravým jménem: nešlo vůbec o volby, ale jen o jakýsi svátek, který si Lukašenko uspořádal na počest svého dalšího prezidentství.
Víte, co mi to připomíná? V devadesátých letech v Rusku gangsteři v karmínových sakách a s velkými penězi, známostmi a zbraněmi pořádali obrovské narozeninové oslavy. Byly tam vždy pozvány nejžádanější ruské i zahraniční hvězdy show businessu, oslavenec seděl v čele stolu, jako by byl pánem celého světa, a přítomní byli jeho otroci.
Choval se okázale a drze, otevřeně urážel a ponižoval personál za sebemenší prohřešek, dokázal jim i vyhrožovat, ukazoval zbraně a požadoval, aby bylo všechno podle jeho představ. Účastníci se usmívali a klaněli, nosili občerstvení a plnili všechny jeho příkazy. A jakmile vyšli ze dveří, začali ho proklínat a nenávidět, cítili se zašpinění, jako po morálním znásilnění.
Adrenalin v Bělorusku
Lukašenkovo znovuzvolení je v tomto ohledu stejné. Všechno proběhlo podle jeho představ, falešní kandidáti (nebudu je ani jmenovat, protože to nemá smysl), žádné protesty, bezpečnostní složky byly připraveny mlátit obušky, kdyby si někdo dovolil zpochybnit poctivost voleb, vysoká procenta a stále stejné škrobené úsměvy. Nechutné, ale nepřekvapivé, bez hluku a hlasitých prohlášení. Nebylo to jako při posledních volbách, že, Alexandře Grigorjeviči? Ten adrenalin…
Myslím, že si mnozí pamatují protesty z roku 2020, jak lidé křičeli na Lukašenka „táhni“, jak se Bělorusové shromažďovali a upřímně věřili, že se jim podaří vyhnat z prezidentského křesla tu hromadu naftalínu a dosadit tam krásnou ženu Světlanu Cichanovskou, která se stala kandidátkou místo svého manžela, populárního blogera a podnikatele Sergeje Cichanovského. Ten se nesměl zúčastnit voleb, nyní je ve vazbě, odsouzen na 18 let, už ve vězení mu přibylo 1,5 roku za neuposlechnutí příkazu správy v trestanecké kolonii.
Lukašenkem kontrolovaná Ústřední volební komise uvedla, že v posledních volbách získal Lukašenko 80,1 procenta hlasů a Сichanovská 10,1 procenta. Údaje z nezávislých sčítání ukázaly zhruba opačný poměr. Letos Lukašenko získal o něco více: 86,82 procenta. Evropská unie, USA, Velká Británie a řada dalších zemí tehdy neuznaly výsledky voleb vyhlášené režimem a Lukašenka jako vítěze. Také letos již 37 zemí OBSE a USA vydaly prohlášení o neuznání voleb, jak uvedla Сichanovská.
Lukašenko jako Putinova loutka
OK, ale jak to všechno Lukašenka zastaví? Putin je také nelegitimní, ale dále vede Rusko, světoví lídři se s ním scházejí. Navíc tito dva jsou tak drzí, že dokážou Zelenského označit za nelegitimního. Proto jsou všechna tato prohlášení o neuznání výsledků nesmyslná a nemají žádnou hodnotu. A upřímně řečeno, opakování roku 2020 jsem nečekala, zaprvé proto, že Lukašenko se na to už připravil a ví, že se to může stát. Jsem si jistá, že před volbami nastavil represivní mašinu na maximum.
A Bělorusové nejsou hlupáci, aby se bez přípravy vrhali do marného zápasu, poučili se z minulých zkušeností a vědí, že je orgány činné v trestním řízení nebudou šetřit, a pak je tu Rusko, které Bělorusko velmi potřebuje. A nejen potřebuje, ale vyžaduje, aby ho vedl Lukašenko, kterého ovládá Putin. Ve skutečnosti by to vedlo k ještě většímu počtu politických vězňů a jejich úmrtí.
Ale i v těchto nudných, banálních a zfalšovaných volbách bylo něco, co mě velmi rozčilovalo. A nebylo to otevřené divadlo místo voleb, nebo dokonce neexistence protestů jako v roce 2020, ale zpráva, že manažerem Lukašenkovy kampaně se stal Raman Pratasevič, bývalý spoluzakladatel opoziční běloruské edice Nexta. Informoval o tom Washington Post, byť neposkytuje důkazy pro toto tvrzení. Sám Pratasevič komentoval zprávu takto: „Upřímně řečeno, několik minut jsem se smál jako blázen. Je to poprvé, co jsem dostal na starost PR kampaň celé země :)“.
Právě Nexta byla hlavním zdrojem informací během protestů v roce 2020, a jsem stále přihlášená k odběru informací z jejich kanálu na Telegramu. Tím spíš, že Pratasevič přestal být opoziční postavou, neznamená to, že opozicí přestalo být i zmíněné médium. Ale dovolte mi připomenout příběh, jak se Pratasevič z běloruského disidentského blogera stal propagandistou.
Případ opozičního blogera
Raman Pratasevič a jeho přítelkyně Sofia Sapieha byli zadrženi 23. května 2021. Let společnosti Ryanair, který letěl z Athén do Vilniusu, při prolétáním ve vzdušném prostoru Běloruska na žádost řídících letového provozu nouzově přistál v Minsku, údajně kvůli zprávám o bombové hrozbě. Všichni cestující byli poté posláni dále do Vilniusu, zatímco Pratasevič a Sapieha byli zadrženi. Veřejnost byla v šoku, nikdo nepamatoval něco podobného, kdy bylo celé letadlo „uzemněno“ kvůli zadržení dvou osoby. Všichni požadovali okamžité propuštění Ramana a jeho přítelkyně, křičeli něco o svobodě slova a o tom, že Lukašenko je diktátor atd.
Veřejnost žádala Ramana a dostala ho. Dne 14. června 2021 proběhla tisková konference, na které on vesele prohlásil, že ho nikdo nebil a že se dobrovolně rozhodl spolupracovat při vyšetřování, aby „nahradil škodu, kterou způsobil své vlasti působením ve funkci šéfredaktora NEXTA“. Jeho slova nikdo nebral vážně, protože každý ví, že orgány činné v trestním řízení mohou z vězňů získat jakékoli svědectví, dokonce i přiznání k atentátu na Kennedyho.
Později vyšlo najevo, že Pratasevič a Sapieha byli převezeni do domácího vězení. Celé léto 2021 Raman poskytoval rozhovory propagandistům, v nichž nadšeně kydal špínu na své bývalé kolegy, veřejně se jim hrabal ve spodním prádle, obdivoval Alexandra Lukašenka a jeho „železné koule“ a hlavně opakoval propagandistický narativ, že běloruské protesty z roku 2020 organizovaly a financovaly západní zpravodajské služby. To je celý trik jeho reinkarnace.
Lukašenkovo auto jede nové kolo
Nikdo neví, co způsobilo kardinální změnu jeho názorů. Někteří lidé Prataseviče hájí a říkají, že ho lze považovat za příklad toho, jak diktátorská mašina člověka zlomí a vycvičí si ho podle svého gusta, vyhrožuje mu a nedává mu na výběr, jiní ho vůbec neomlouvají a říkají, že v Bělorusku je obrovské množství politických vězňů, ale jen málo lidí přechází na stranu režimu.
Sama se přikláním k druhému stanovisku. Jeho příběh měl silný ohlas ve veřejnosti, na rozdíl od mnoha politických vězňů měl šanci dostat se na svobodu a zůstat důstojným člověkem. I nyní, kdy Lukašenko v novém funkčním období utahuje šrouby, se najdou tací, kteří proti diktatuře bojují partyzánskými metodami, přestože v zemi existuje trest smrti. A ve věznicích zůstávají lidé, kteří tam skončili po protestech v roce 2020.
Každopádně Lukašenkova sázka na Prataševiče se nevyplatila, vzbuzuje spíše odmítání a zklamání než důvěru. Ale Lukašenkovo auto jede nové kolo, řidič je však unavený, a tak jsem zvědavá, jestli dojede do dalšího kola. Bude-li mít dost paliva.
