Vlajka Tchaj-wanu je zároveň historicky vlajkou předkomunistické Čínské republiky. FOTO: pexels.com
FOTO: pexels.com
Na světě jsou dvě politicky opravdu problematická území: Izrael/Palestina na západní polokouli, Tchaj-wan na té východní. Pokud jde o Tchaj-wan, dá se říct, že žije-li někdo na území, na kterém se protínají zájmy Američanů, Číňanů a Japonců, těžko může počítat s tím, že si o sobě bude rozhodovat sám. Někteří Tchaj-wanci se o to ovšem stále znova a stále stejně marně snaží. Předešlu, že se domnívám, že ani v budoucnu nemá takové úsilí šanci na úspěch.
Tento můj odhad vychází zejména ze znalosti minulého vývoje vztahů mezi pevninskou Čínou a Tchaj-wanem. Zrekapituluji několik posledních let:
Vztahy mezi pevninskou Čínou a Tchaj-wanem se řídí Konsenzem, dosaženým v roce 1992. Ten je založen na trojím odmítnutí: 1) odmítnutí sloučení; 2) odmítnutí rozdělení; 3) odmítnutí násilí. Tento Konsenzus se pokusil narušit prezident Šuej-pien Čchen (vládl z Tchaj-peje v letech 2000-2008), který – povzbuzován předchozím prezidentem Liem – svou politiku směřoval k přetvoření Čínské republiky v Tchajwanskou republiku, tj. k osamostatnění Tchaj-wanu. Byl v tom neúspěšný, navíc krátce po ukončení svého prezidentského mandátu byl zatčen a odsouzen k mnohaletému trestu odnětí svobody za korupci. Po Čchenovi nastoupil do prezidentské funkce pan Ma, bývalý kancléř diktátora Čankajška. Jak se od předsedy strany čínských nacionalistů dalo čekat, politiku předchozího prezidenta Čchena podstatně revidoval. Tchaj-wan orientoval na spolupráci s pevninskou Čínou. Po ukončení jeho druhého funkčního období nastoupila v roce 2016 do prezidentské funkce paní Cchajová, jejíž politika představuje jakýsi kompromis mezi oběma předchozími politiky. V současnosti je ve svém druhém prezidentském období. Její politika se – stejně jako v období prvním – vyznačuje snahou najít spojence ve světě a pevninskou Čínu pokud možno neprovokovat.
Aby byl můj výklad srozumitelný, musím učinit dvě poznámky:
1) Čínská republika je demokratický systém se silnou rolí prezidenta (proto píšu o prezidentech, v jejich osobě je symbolizována celá politika).
2) Tchajwanská politika se tolik neodehrává v dimenzi pravice – levice, jako tomu bylo ještě donedávna v Evropě, ani v dimenzi populisté – pokrokáři, jako je tomu v západním světě nyní. Mnohem důležitější je vztah k pevninské Číně; v tomto smyslu lze mluvit o politice pročínské či protičínské.
Zmínil jsem se o panu Ma. Ten se stal prezidentem na základě představ, podle kterých v budoucnu dojde ke sblížení způsobu života na Tchaj-wanu s tím na pevnině, které byly reakcí na neúspěch separatistické politiky předchozího prezidenta Čchena. Stejný životní způsob by – podle těchto představ – umožnil sjednocení. Tyto představy dnes už sdílí málokdo. Důvody, proč u Tchajwanců vzrostl odpor ke sjednocení, jsou hlavně dva:
1) Tchajwanci měli ve větší míře možnost seznámit se s pevninskými poměry, ať už osobní návštěvou pevniny, nebo setkáním s pevninskými Číňany na Tchaj-wanu. Takové seznámení obvykle vedlo k tomu, že si obě strany uvědomily vzájemné rozdíly.
2) Potlačení občanské společnosti v Hongkongu. Abychom tedy porozuměli tchajwanskému odporu vůči sjednocení, musíme se podívat do Hongkongu.
Hongkong je bez jablek
Když jsem asi před rokem viděl karikaturu svého oblíbeného hongkongského karikaturisty Harryho Harrisona, na které majitel stánku se zeleninou říká pomocníkovi, který drží v rukou bedýnku s jablky: „Raději to někam schovej“, nechápal jsem její význam. Co by to mohlo znamenat, říkal jsem si, proč by měl někdo uklízet jablka? Později jsem se dozvěděl, že byl zatčen Jimmy Lai, majitel bulvárního deníku Apple Daily, který vycházel v Hongkongu a na Tchaj-wanu. (Jméno deníku – v překladu „jablko denně“ – odkazuje k čínskému úsloví, podle kterého jablko denně zajistí člověku zdraví.) Lai byl několikrát zatčen a v dubnu 2021 byl jeho trest odnětí svobody z předchozího zatčení navýšen o 14 měsíců na celkových 20 měsíců. Poslední číslo hongkongského vydání Apple Daily vyšlo 24. 6. 2021.
V českých médiích bylo o Apple Daily referováno jako o protivládním listu. To je samozřejmě velmi problematické označení. Označili byste nějaké české noviny za protivládní? Je přece zcela běžné, že v novinách vycházejí články, které jsou k vládě kritické. Pokud ty noviny nebyly protivládní, vzniká samozřejmě otázka, proč se právě tento deník stal obětí politické perzekuce. V Hongkongu vychází kolem 60 periodik, z nichž některá jsou k vládě – ať už té místní, hongkongské, nebo centrální, pekingské – velmi kritická. Domnívám se, že problém byl v jeho popularitě. Jak už jsem psal, Apple Daily byl bulvární deník, oslovoval širokou čtenářskou obec. Čínským komunistům zřejmě tolik nevadí periodika zabývající se politikou, protože takové noviny nedokážou oslovit vetší množství lidí, a malé množství odborníků na politiku lze snadno potlačit. Apple Daily měl ovšem statisícový náklad (poslední číslo vyšlo dokonce v milionovém nákladu), a proto ho vláda začala pokládat ze nebezpečný. Vadila i osobnost Jimmyho Laie, který, ač bez státní funkce, měl přirozenou autoritu úspěšného člověka. Jako červený hadr na býka na ně zapůsobilo jeho setkání a předsedkyní Sněmovny reprezentantů Spojených států Nancy Pelosiovou nebo s americkým viceprezidentem Mikem Pencem v roce 2019.
Pro úplnost je třeba konstatovat, že Hongkong i nadále zůstává mezinárodním finančním centrem s obřím průtokem peněz, informací i lidí.
V situaci, kdy se za prezidenta Čchena ukázala neproveditelnost přeměny Čínské republiky na samostatnou Tchajwanskou republiku, tj. osamostatnění, a kdy se během vlády prezidenta Maa ukázala neproveditelnost mírového sjednocení Tchaj-wanu s pevninskou Čínou, zbývají jen dvě možnosti:
1) Setrvávání v současném stavu, jak je definován Konsenzem z roku 1992.
2) Násilné sjednocení.
Vzhledem k tomu, že obě čínské vlády, ta se sídlem v Pekingu i ta se sídlem na Tchaj-wanu, trvají na tom, že jsou vládami celého čínského státu, neshodnou se jenom na tom, jakého, zda Čínské lidové republiky, nebo Čínské republiky, je obtížné mluvit o jejich výsostném území (pokud nemáme na mysli celou Čínu), a nemá tedy valný smysl mluvit o narušování výsostného území kterékoliv z obou stran. Obě vlády si ovšem takové území pro sebe vymezují, a to z praktických důvodů.
Takto fakticky vymezené území Čínské republiky pekingská vláda stále častěji problematizuje jeho narušováním. 15. června 2021 došlo k dosud největšímu narušení vzdušného prostoru Čínské republiky, když do něj vlétla letka 28 pevninských letadel. 12. dubna 2021 bylo tento vzdušný prostor narušen 25 letadly. Drobnější narušení nemá ani smysl vypočítávat.
Takové akce, kromě toho, že jsou demonstracemi síly, nasvědčují, že už není otázkou, jestli se ČLR o násilné ovládnutí Tchaj-wanu (a okolních ostrovů) pokusí; otázkou je, kdy?
O Tchaj-wanu se bude jednat během prvního setkání nového amerického prezidenta Bidena s prezidentem ČLR Si, ke kterému by mělo dojít v rámci jednání skupiny G20 v říjnu v Itálii. Vzhledem k celkově napjatým vztahům mezi USA a ČLR se dá říct, že setrvání na Konsenzu z roku 1992 může být maximem, kterého snad bude možné na této schůzce dosáhnout. Pokud dojde k nějaké změně, spíše se dá čekat změna k horšímu.
Co by naopak bylo možné změnit k lepšímu, to by byla česká zahraniční politika, která se týká Číny, tedy i Tchaj-wanu. Změna, která by českou zahraniční politiku opřela více o znalosti a méně o známosti. Taková změna by byla více než žádoucí!
