GLOSA / Hulákání, sprosté nadávky, výhrůžky, hlídkující těžkooděnci, vykázání ze soudní síně… Už obvyklé pokleslé představení bylo opět vidění u soudu, kde dezinformátoři Patrik Tušl a Tomáš Čermák, v jiných kauzách už pravomocně odsouzení, usedli opět bok po boku v soudní síni. S nimi i třetí provinilec, Zdeněk Masár. Na lavici obžalovaných se ocitli pro obtěžování šéfa České lékařské komory Milana Kubka a epidemiologa Jaroslava Flegra v době covidové pandemie. „Tendleten záznam půjde na jednotky Shaef a vítězným mocnostem 2. světové války!“ řval dezinformátor Zítko na soudkyni.

Už si pomalu začínáme zvykat, že každý soud s některým z předních dezinformátorů se poslední dobou promění v jeviště plné bláznivých uřvaných zuřivých scén, útoků, hulákání, sprostot. A tak fanoušci Patrika Tušla a Tomáše Čermáka rozjeli svůj odpudivý kabaret i tentokrát, ve středu 26. července u soudu pro Prahu 8. Představení začíná.

Podvodný prodejce Pavel Zítko, „šéf“ pomateného spolku hlásajícího, že stále existuje Československo, si vzal na pomoc pána, který si říká Rudolf z rodu Vávrů, svobodná živá bytost. Zítko řve na soudkyni: „Tendleten záznam půjde na jednotky Shaef a vítězným mocnostem 2. světové války!“ Sbor složený z příznivců obžalovaných řve na chodbě. Zítko dál povykuje. Je vykázán. Řve dál na chodbě.

Dále čtěte

Jak se dívat na Mašíny? To je hlavní téma Týdeníku FORUM

Pro někoho to byli hrdinové, pro někoho jiného ale vrazi. Zabití pokladníka ve Žlebech, který převážel peníze, nebo podřezání zajatého…

Na jevišti dochází ke konfliktu hlavních protagonistů. Obžalovaný a za jiné trestné činy už odsouzený Tušl žádá, aby bylo Zítkovi nakázáno mlčet. „Tušl je sr*č!“ zazní ostrá replika ze strany zítkovců.

Hlavní dějová linie se přesunuje na chodbu. Justiční stráž vyzývá dav k odchodu. Marně. Sbor zplna hrdla skanduje: „Gestapo! Gestapo!“ Ohlušující pískot. Zítko stále zuřivě křičí. „Já jsem v odporu a já vás poučuju!“ řve do tváře příslušníkovi justiční stráže, až chraptí.

A – akce! Mužům zákona došla trpělivost, někteří sboristé se ocitají na podlaze v sevření hmatů a chvatů. Zvukovou kulisu obstarává pronikavý ženský vřískot.

Tušl, který si v nápravném zařízení už teď odpykává trest za několik trestných činů, a tak sedí u soudu „v řetězech“, pořvává během vynášení rozsudku na soudkyni. „Ministr vnitra Rakušan si ponese následky, o to já osobně se postarám!“ vykřikuje. Je upozorněn, že bude-li v tom pokračovat, vyslouží si po návratu za mříže ještě i kázeňský trest. Sbor, který se mezitím přesunul jinam, opakuje dokola: „Totalita! Soud je obchodní firma! Chceme lidská práva!“

Tušl, po vynesení rozsudku odváděný justiční stráží, se otáčí a huláká, co má sil: „Do ulic! Do ulic!“ Padá opona.

Potlesk ani děkovačka se ale nekonají. Herci a jejich fanoušci si představení jistě užili, ale většina lidí neuvyklých scénám jako z panoptika hříček přírody pociťuje spíš znechucení. A ptá se, jestli si opravdu musíme zvykat na to, že obžalovaní budou hulákat na soudce, vyřvávat sprostoty a prát se s policií. Na takové divadelní kusy je totiž málokdo zvědav.

(Patrik Tušl byl odsouzen k souhrnnému trestu v délce 19 měsíců v nápravném zařízení, což znamená další čtyři měsíce navrch k tomu, co už si odpykává. Tomáš Čermák a Zdeněk Masár byli uznáni vinnými z výtržnictví. Zdeněk Masár odsouzen ke třinácti měsícům s 30měsíční zkušební dobou. U Čermáka se upouští od uložení trestu z tohoto přečinu vzhledem k tomu, že minulý týden dostal 5,5 let natvrdo.)