Ilustrační foto FOTO: AdobeStock
FOTO: AdobeStock
Devět stovek žádostí o odškodnění a náhradu ušlého zisku bezmála za 16 miliard korun aktuálně evidují ministerstva vnitra a zdravotnictví. Ve všech případech jde o ztráty, které firmy a podnikatelé utrpěli v souvislosti s opatřeními, která zavedla vláda Andreje Babiše v rámci boje proti covidu-19. Všechny žádosti mají jedno společné – snahy domoci se odškodnění mimosoudní cestou končí stejně, zamítnutím.
Moravský velkoobchod s čerstvým ovocem a zeleninou dodával potraviny zejména do škol a hotelových řetězců. Tedy právě tam, kam opatření proti šíření covidu dopadla nejvíce. Jídlo se zkazilo, zákazníci je neodebrali, další objednávky zrušili a byznys se propadl prakticky na nulu. Poškozenému zbyly neodebrané zásoby ovoce, zeleniny, bylinek, vajec a másla. Už vloni v září proto firma, která nechce kvůli běžícímu sporu se státem zveřejňovat své jméno, podala – na samém konci půlroční promlčecí lhůty – žádost o odškodnění podle krizového zákona.
Požaduje sice jen náhradu skutečně zaplacené nákupní ceny za znehodnocené potraviny ve výši cca 600 tisíc korun, a nikoli i ušlého zisku, přesto u ministerstva zdravotnictví a posléze ani u ministerstva vnitra, k němuž žádost doputovala, neuspěla.
„Na žadatelem uplatněný nárok na finanční plnění nedopadá ustanovení paragrafu 36 krizového zákona. Česká republika není povinna požadované plnění žadateli poskytnout,“ odepsala ředitelka právního odboru ministerstva vnitra Ivana Pecháčková.
Až k zahlceným soudům
Příslušný paragraf říká, že „stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a cvičeními prováděnými podle tohoto zákona“. Podle ministerstva vnitra se to ale netýká opatření vydávaných v souvislosti s pandemií nemoci covid-19.
Nejvyšší správní soud (NSS) postupně označil za nezákonné například uzavření restaurací, obchodů, skiareálů nebo koupališť. Vláda se ale odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle nějž stát dokonce neodpovídá ani za „škody způsobené právními předpisy, které byly shledány jako nezákonné“. Zda s takovým argumentem uspěje, může rozhodnout až soud, k němuž už část případů odmítnutých žádostí zamířila.
„Postup při odškodňování škod způsobených pandemií je nyní nastaven tak, že není spravedlivý a v praxi slouží k obstrukcím. Je to jako Hlava 22 – stát nutí žadatele ke zdlouhavému a nákladnému vymáhání svých nároků, v rámci kterého si ministerstva mezi sebou žádost neustále postupují, aby nakonec žadatel stejně doputoval k zahlceným soudům, kde jej čeká opět několik kol odvolání, to vše s cílem žadatele unavit a odradit,“ myslí si i právník Aleš Klech, jehož kancelář Forlex zastupuje klienta zmíněného v úvodu textu.
To, že by měl stát interní směrnici, kdy úředníci mají žádosti o odškodnění (ať již podle krizového zákona, či zákona o náhradě škody za nesprávný úřední postup) primárně odmítat a případné rozhodnutí nechat na soudech, ministerstvo spravedlnosti odmítá. „Takový předpis neexistuje,“ říká Michal Pleskot z tiskového oddělení ministerstva.
Žádosti o odškodnění (respektive kompenzaci ztráty) však v případě covidu ministerstvo vnitra plošně odmítá: ani jednu ze žádostí o odškodnění v celkové hodnotě 10,8 miliardy Kč, které na ministerstvo ke konci letošního září dorazily, vnitro mimosoudně řešit nehodlá.
Škoda i ze zákonného rozhodnutí
„Ministerstvo vnitra dosud posoudilo 553 žádostí, přičemž v rámci posuzování předmětných žádostí dospělo k závěru, že na uplatněné nároky ustanovení § 36 krizového zákona nedopadá. Česká republika tak není povinna, ale ani oprávněna požadované plnění žadatelům poskytnout,“ říká mluvčí ministerstva Ondřej Krátoška. „Žadatelé mají právo uplatnit své nároky na náhradu škody v rámci občanskoprávního soudního řízení,“ dodává. Ze všech odmítnutých zatím žalobu podalo jen 17 subjektů.
Podobně postupuje i ministerstvo zdravotnictví, které eviduje další zhruba tři stovky žádostí v souhrnné výši kolem pěti miliard korun. „Žádné mimosoudní odškodnění ze strany ministerstva zdravotnictví neproběhlo. Aktuálně evidujeme šest soudních řízení o náhradu škody v souvislosti s krizovými a mimořádnými opatřeními,“ vypočítává Martina Čovbanová z tiskového odboru ministerstva zdravotnictví (údaj je k polovině října 2021, pozn. red.).
Na jedné straně tedy stát poškozeným nic dobrovolně platit nehodlá, na straně druhé si pro narůstající právní agendu s tím spojenou musel najmout externí právníky. Za služby šesti právních kanceláří má ministerstvo vnitra podle uzavřené smlouvy zaplatit 30 milionů korun. Součástí smluv je i zastupování před soudy právě v případech, kdy se žadatelé rozhodnou peníze vymáhat soudně.
Ve věci se přitom angažuje i – k právním službám pro stát určený – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. „ÚZSVM aktuálně eviduje pět takových soudních řízení, ve kterých souhrnná výše požadovaného odškodnění činí 20 741 740,16 Kč,“ potvrzuje mluvčí Michaela Tesařová.
Hlavní argumenty státu se dají shrnout do dvou vět: nelze odškodňovat škodu způsobenou vydáním právních předpisů a skutečným původcem škody nemají být vydaná krizová opatření, ale koronavirus.
„I zákonné rozhodnutí státu může způsobit škodu,“ namítá právník Aleš Rozehnal. „Mám teď klienta z restauratérského oboru, který chce stát žalovat o náhradu škody. Už proběhlo klasické kolečko – žádost o odškodnění mimosoudně a zamítnutí. Následovat tedy budou soudy,“ dodává.
Sérii textů k tématu náhrad za škody způsobené státem při výkonu veřejné moci podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky.
Převzato s laskavým svolením redakce serveru HlídacíPes.org.
