KOMENTÁŘ / Bývalý premiér Petr Nečas byl zatím nepravomocně odsouzen za uplácení. To uplácení se mělo odehrát tak, že domluvil se třemi poslanci vlastní strany, kteří nechtěli zvednout ruku pro zvýšení daní, že se vzdají mandátu, aby jakožto poslanci vládní strany nestáli v cestě koncepci někdejšího kabinetu. Měli pak získat nějakou náhradní práci. Šlo přitom o politickou dohodu, jakých se domlouvá mnoho. Kriminalizace takové dohody je děsivým precedentem, který otevírá represivním orgánům dveře k tomu, aby mohly zkoumat lidské svědomí. Je zarážející, že Občanská demokratická strana, která má ministra spravedlnosti, tak principiální zásah do podstaty právního státu neřeší. Jediným možným vysvětlením je přitom strach.
Od roku 2013, kdy rozsáhlá mediální manipulace vyvolaná zejména Andrejem Babišem vytvořila atmosféru antikorupční revoluce, se naše politika nezbavila strachu z kriminalizace politických rozhodnutí a politických dohod. Poslední rozhodnutí soudu v Nečasově případu tuto atmosféru strachu posílilo. Přitom veřejná debata neakcentuje zájem společnosti na tom, aby se u nás nikdy nezavíralo a neodsuzovalo nespravedlivě, ale naopak aby se dalo co nejlépe vyšetřovat, odsuzovat a zavírat. Vládní politici se cítí proti této atmosféře bezmocní. Přitom by mělo platit, že jedno jediné nespravedlivé odsouzení je fundamentálním popřením právního státu. Pro zdraví společnosti a fungování demokracie je lepší, když zůstane nějaký viník neodsouzený, než když je odsouzený někdo nespravedlivě, což se týká i podmíněného trestu. I ten je v případě nespravedlnosti zhanobením důstojnosti konkrétního člověka.
Jenže veřejná debata se stále nese v logice antikorupční revoluce. Napomáhají tomu média, ale také některé strany. Nyní konkrétně Piráti.
Připomeňme, že celostátní fórum Pirátů schválilo usnesení, podle kterého z pohledu členské základny setrvání Pavla Blažka ve funkci ministra spravedlnosti ohrožuje důvěru ve spravedlnost a právní stát České republiky. Piráti tak reagovali na údajný Blažkův střet zájmů jako ministra spravedlnosti ve vztahu k prošetřování bytové kauzy v Brně. Levicoví jakobíni razí názor, že Blažek brání státním zástupcům a policii cosi vyšetřovat. Je to zřejmá lež. Nic takového se neděje.
Jenže se ale děje něco jiného. Blažek nebrání státním zástupcům v ničem. A to je ten fatální průšvih. On je nechává prosazovat Babišovu optiku právního nepořádku, což znamená extrémní snahu odsuzovat jeho konkurenty a politické soupeře a dávat jim dehonestující nálepky. A samotného Babiše takřka chrání chybně vypracovanými žalobami. Mentalita Agrofertu ovládá významnou část justice a ministr spravedlnosti Blažek před touto skutečností evidentně kapituloval.
Jestli byla dohoda Petra Nečase se třemi poslanci ODS trestným činem, pak musí tedy soud také nechat zavřít Petra Fialu za jeho dohodu s Pirátskou stranou. Piráti obdrželi zcela nestandardní množství pozic a vlivu ve vládních strukturách vzhledem ke svému v podstatě zanedbatelnému zastoupení v poslanecké sněmovně po volbách v roce 2021. Petr Fiala je tudíž „uplatil“, a tak by Blažkovi podřízení státní zástupci měli začít jednat. Těmto státním zástupcům nevadily Babišovy flagrantní zločiny, místo toho léta mučí nesrovnatelně slabšího Petra Nečase.
Problém zvrácené jakobínské logiky, kterou oplývá naše státní zastupitelství, za něž nese zodpovědnost ministr spravedlnosti, spočívá v tom, že si vůbec nevšimli, že Petr Nečas svým jednáním sledoval zájem státu, a nikoli zájem svůj, a nezískal jako osoba žádnou neoprávněnou výhodu. Nečas dohodou se svými poslanci chtěl bránit státní pokladnu. Přesto ho současná justice za to soudí na základě absurdní logiky žaloby vypracované státním zástupcem. Přesně stejně by tak mohl státní zástupce poslat před soud i Petra Fialu a Ivana Bartoše, kteří sestavili funkční vládu, přitom Piráti získali příliš postů, jež neodpovídají jejich zastoupení ve sněmovně. Že by to bylo absurdní? No jistě, ale žaloba na Nečase ve věci takzvaných poslaneckých trafik je zcela stejně absurdní.
Fanatická a jakobínská mentalita vyzdvihuje nezávislost státních zástupců. To je ale v rozporu se systémem, kterým má stát zabezpečovat právní pořádek. Státní zástupci nejsou součástí soudní moci, nýbrž zastupují před nezávislou soudní mocí exekutivu státu. Když prosazují nespravedlivé žaloby, není to věcí jejich rozmaru, ale za jejich chování nese politickou zodpovědnost vláda. Vláda posílá prostřednictvím svých žalobců Nečase před soud. Tento úhel pohledu je velmi potřebný, protože je v prostředí antikorupčního fanatismu nezvyklý. A ukazuje absurdní paradox, protože Nečas hájil zcela stejný veřejný zájem, jako dnes hájí Fialův kabinet ze stejné strany – stabilitu veřejných financí.
Pak je tu ještě další téma. Tím je viditelně nespravedlivé rozhodnutí soudu proti Nečasovi. Zjevně jde o další z důsledků atmosféry antikorupční revoluce. Soud vyšel vstříc – v nadsázce řečeno – volání davu po krvi, neboli společenské objednávce konečně Nečase odsoudit. Aspoň tak trochu. Věřme, že tu zůstanou i odvážní soudci, kteří tomu dokáží odolat, a zvrácené rozhodnutí o Nečasově vině bude zrušeno. To už samozřejmě není věcí vlády.