Odvolání Zemana se stává stále reálnějším. Česko už se nesmí za hlavu státu stydět

Kam až může dojít ubohost, kterou produkuje Pražský hrad pod vedením Miloše Zemana? Tak se mnozí ptají po další ostudné prezentaci naší hlavy státu ve spojitosti s hradní pietou a oběťmi covid-19. Akce, která místo úcty k mrtvým ukázala secondhandové uvažování prezidenta a jeho spolupracovníků, opět vyvolala otázku: Dokážeme se Zemana zbavit dřív než v roce 2023? Podle událostí posledních dní to vypadá, že by to zřejmě šlo.

Naději přináší především poslední předvolební průzkum společnosti Kantar. V něm se před Babišovo ANO dokázaly dostat obě demokratické koalice, tedy Piráti – STAN a SPOLU. To je důležité, ale ještě podstatnější jsou procenta, která jsou pětici stran predikována. 

Konkrétně totiž průzkum v převodu na mandáty v poslanecké sněmovně nabízí oběma demokratickým koalicím 109 křesel dolní komory parlamentu. A právě toto číslo je třeba sledovat a doufat v jeho nárůst. Pokud by totiž Piráti, STAN, ODS, KDU-ČSL a TOP 09 dokázali dosáhnout na 120 mandátů, hned by se dalo reálněji hovořit o změně na Hradě.

Zde citujme Ústavu:

Senát může se souhlasem Poslanecké sněmovny podat ústavní žalobu proti prezidentu republiky k Ústavnímu soudu, a to pro velezradu nebo pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku; velezradou se rozumí jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu. Ústavní soud může na základě ústavní žaloby Senátu rozhodnout o tom, že prezident republiky ztrácí prezidentský úřad a způsobilost jej znovu nabýt.

K přijetí návrhu ústavní žaloby Senátem je třeba souhlasu třípětinové většiny přítomných senátorů. K přijetí souhlasu Poslanecké sněmovny s podáním ústavní žaloby je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců; nevysloví-li Poslanecká sněmovna souhlas do tří měsíců ode dne, kdy o něj Senát požádal, platí, že souhlas nebyl dán. 

Ona třípětinová většina ve sněmovně značí zmiňovaných 120 poslanců, což v současném rozložení sněmovny není možné dát dohromady. Sotva totiž proti Zemanovi půjde Babiš, Okamura či Filip, tedy lidé, kteří jsou přímo závislí na prezidentově setrvání v úřadu.

Po volbách by se ovšem mohlo leccos změnit a bylo by dobré, kdyby si demokratické koalice uvědomily, že nový prezident je pro naši zemi stejně důležitý jako ústup z cesty, kterou nastavil Andrej Babiš. Současná hlava státu nejen že výkon funkce nezvládá zdravotně, ale její myšlenkové pochody škodí pověsti České republiky.

Navíc se Zemanova chuť mstít se každému, kdo nemá stejný názor jako on, stále zvětšuje. Z Ústavy už si udělal trhací kalendář, a čekat proto, že by mohla demokratická vláda svůj mandát plnohodnotně naplňovat se současným prezidentem na Hradě, je bláhovost.

Pokud si totiž někdo myslí, že Zeman již předvedl to nejhorší, co měl pro zemi, která je mu jedno, připraveno, plete se. Do konce mandátu má prezident ještě dost času ukázat, že kvůli němu se o Česku bude ještě dlouho hovořit po celém světě. Nebudou to však slova obdivu či úcty, ale pohrdání a odporu. Je čas tomu zabránit.