Premiér Andrej Babiš (ANO) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Využívání offshorových firem není u premiéra Andreje Babiše žádnou novinkou. Smlouva o svěřenectví z roku 1993 ukazuje, že skrývání skutečného vlastnictví si český předseda vlády oblíbil již dávno. Týdeník FORUM upozornil ve čtvrtém čísle na to, že firma Beltomate Panama financovala Zemanovu ČSSD. Ta na oplátku podporovala zájmy Andreje Babiše při dobývání chemického průmyslu. Poprvé o tom informoval Jaroslav Kmenta v měsíčníku Reportér magazín.
Zpráva britského The Guardian o kauze „Pandora Papers“ doplňuje zjištění Reportér magazínu a Týdeníku FORUM o tajném kontu Andreje Babiše ve Vaduzu, kam si spolu se svým někdejším spolupracovníkem Lubomírem Šidalou jezdil ukládat peníze.
Andrej Babiš měl už jako mladík v době komunismu dvě priority: chtěl vycestovat do ciziny a stát se obchodním delegátem. A pak vydělávat peníze. Hodně peněz. Právě v cizině je tak nutné hledat jeho „první milion“.
„26. května 2015, Poslanecká sněmovna, jednání o vyslovení nedůvěry vládě, ministr financí Andrej Babiš: ‚Nemám žádné offshory jak vaši kámoši. A vy taky někteří. Vy držíte svoje firmy na offshorech,‘ připomněl dnes vyjádření Andreje Babiše ze sněmovny v roce 2015 na svém twitterovém účtu moderátor Václav Moravec. Majitel hnutí ANO, coby bojovník proti neprůhledným společnostem z daňových rájů, se ale necelý týden před parlamentními volbami nachází v podezření, že před lety financoval nákup svých nemovitostí ve Francii přes offshorové firmy.
Novinka to ale není. Smlouva z roku 1993 ukazuje, že skrývání skutečného vlastnictví za „svěřenectví“ si premiér Andrej Babiš oblíbil již dávno. Týdeník FORUM upozornil ve čtvrtém čísle na to, že firma Beltomate Panama financovala Zemanovu ČSSD.
Na tajné financování strany se přišlo díky darovací smlouvě od firmy Beltomate S.A, která byla sepsána 27. září 1997 na částku 220 tisíc švýcarských franků (v přepočtu na tehdejší kurz téměř pět milionů korun). Obdarovanou byla česká firma Zora Euro, která patřila Ivo Svobodovi, tehdejšímu místopředsedovi ČSSD, odpovědnému za financování strany, a jeho poradkyni Barboře Snopkové, pokladní Lidového domu.
Z firmy Zora Euro odešly peníze podle výpisu z účtů 6. dubna 1998 do společnosti Cíl. Bylo to krátce před červnovými volbami, které sociální demokracie vyhrála.
Kdo je tajemným sponzorem ČSSD?
V darovací smlouvě je uveden Roland Schaer, švýcarský podnikatel s adresou v Ženevě. Podle švýcarských rejstříků prochází jeho jméno více než dvěma stovkami společností po celém světě. Je zřejmé, že kromě několika vlastních společností má v celé řadě ostatních firem jen funkci „správce“.
Roland Schaer neměl v devadesátých letech v České republice žádné zájmy. Pokud tedy panamská firma, v níž Schaer působil jako jednatel, poskytla dar sociální demokracii, patrně stály za tímto sponzoringem zájmy někoho jiného.
Z analýzy obchodních rejstříků a dobového tisku vyplývá jediné: Schaer je úzce spojen s lidmi ze skupiny bývalého podniku zahraničního obchodu Petrimex a agrochemického koncernu Agrofert. Tedy s miliardářem a dnes už s politikem i ministrem financí Andrejem Babišem.
Babiš a Roland Schaer se dohodli, že Babiš svěří Schaerovi spravování firmy Beltomate. Jakmile Babiš projeví zájem, správce mu akcie ihned bezplatně vrátí. Firma Beltomate pak financovala Zemanovu ČSSD, která oplátkou za to podporovala zájmy Babiše při dobývání chemického průmyslu v Česku.
Nejasný původ peněz
Ve spolupráci s časopisem Reportér přinesl Týdeník FORUM závažné svědectví bývalého Babišova spolupracovníka z Podniku zahraničního podniku Petrimex Lubomíra Šidaly.
Jedna ze vzpomínek, kterou Šidala vyprávěl, pochází z období přelomu let 1989 až 1990. Společně tehdy odjeli do Lichtenštejnska. Ubytovali se v hotelu ve Vaduzu nedaleko banky, kterou potřebovali navštívit. V hotelové restauraci si pak Šidala objednal lahev kvalitního červeného vína. Číšník nalil i Babišovi. Ten ze sklenice upil asi dva doušky a víc se toho nedotkl. Šidala, jenž nebyl takový suchar, lahev s chutí vyzunkl. Pak přišlo na placení a Babiš říká: „Ale já platím jen jídlo.“ „Tak jsem mu řekl: Ty kokot jeden, se neboj, já to zaplatím i za tebe,“ zavzpomínal Šidala na to, jak byl Babiš – řekněme – spořivý.
A proč právě do Lichtenštejnska? V lichtenštejnském Vaduzu měl totiž Babiš podle Šidaly založené konto. „Byli jsme si tam uložit peníze. Půlka byla mých, půlka jeho. Byly to peníze z byznysu, který jsme dělali v Maroku,“ řekl Šidala. Pracovníci PZO si podle Šidaly často přivydělávali tím, že si v cizině domlouvali také vlastní soukromý byznys. Peníze, jak Šidala sdělil, vozil Babiš v diplomatickém kufru, protože měl diplomatický pas. Díky diplomatickému pasu, který za komunistického režimu dnešní předseda vády vlastnil, měl možnost nekontrolovaně převážet peníze do Lichtenštejnska. Tam používal tajné konto. Takový pas rozhodně neměl každý pracovník zahraničního obchodu ani každý spolupracovník Státní bezpečnosti.
„Je nutné konstatovat, že pro užívaný obrat ‚praní špinavých peněz‘ je v České republice právním termínem ‚legalizace výnosů z trestné činnosti‘. Vychází ze Štrasburské úmluvy a je takto používán i v trestním právu,“ sdělil ředitel FAÚ Libor Kazda. Podle konzultací s odborníky policie a justice by se dalo počínání Andreje Babiše vykládat podle tehdejších platných zákonů jako podvod. A kdyby jezdil a ukládal peníze do Vaduzu i v době před rokem 1989, což není vyloučené, dostal by se Babiš na úroveň tehdejších veksláků. Ti byli trestáni a souzeni za trestné činy, porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou nebo za ohrožení devizového hospodářství. Veksláci kvůli tomu strávili ve vězení třeba i pět let.
To, že by premiér zbohatl jen na tom, že si dával stranou 300 dolarů měsíčně z platu nebo že sbíral tenisové míčky, byla podle Šidaly pohádka pro veřejnost. Podobně Šidala hodnotil i Babišův příběh, že mu na začátku kariéry nejvíce pomohli „kamarádi ze střední školy ze Švýcarska“, s nimiž se prý seznámil, když tam v mládí studoval. Ti pak později podle Babiše vlastnili firmu O.F.I., která mu pomohla v polovině devadesátých let k osamostatnění se od Petrimexu a k podnikatelskému vzestupu koncernu Agrofert. Podle Šidaly byla i tato story o spolužácích-mecenáších „naprostá blbost“. Přestože je tedy věc – z hlediska platných zákonů – promlčená, jde o reputační problém premiéra.
