Zleva předseda strany Motoristé sobě Petr Macinka, lídr kandidátky Filip Turek, bývalý prezident Václav Klaus a předseda hnutí Přísaha Robert Šlachta (vpravo) slaví výsledky voleb do Evropského parlamentu ve volebním štábu koalice Přísaha a Motoristé. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Láska nehněvaná není milovaná. Ještě před jedenácti lety byl Robert Šlachta pro Václava Klause ohrožením demokracie. Nyní Klaus podpořil jeho koalici Přísaha a Motoristé sobě před eurovolbami i po nich. A Petra Macinku, který je dnes Šlachtovým koaličním partnerem, ještě před třemi lety Šlachta „nenadchnul“. No ještě že se to změnilo!
Naprostá bezzásadovost a nekonzistentnost postojů řady politiků by byla legrační. Kdyby ovšem neměli reálnou moc, reálný vliv a nyní i reálné poslance v Evropském parlamentu. Na povolební oslavu netušeného úspěchu koalice Přísaha a Motoristé sobě v eurovolbách dorazil Václav Klaus osobně a šéfem Motoristů je Klausův muž, důležitá osobnost Klausova Institutu Petr Macinka. Ten je nyní v koalici – podporované Václavem Klausem – s Robertem Šlachtou. Tedy s vůdcem policejní šťáry na Úřadu vlády, který smetl vládu Petra Nečase.
Koalice Šlachty s Macinkou a jejich podpora Klausem je v kontextu toho, jakou síru na Šlachtu donedávna klausovci dštili, komická. Nebo nechutná. Nebo obojí. Zde jsou ukázky z textů o Šlachtovi, které jsou dodnes k dohledání na serveru Institutu Václava Klause a které jsem seřadil chronologicky.
Rezignovala demokracie na kontrolu represivní moci? Václav Klaus, 26. července 2013
„Většina účastníků cítí ohrožení demokracie ze strany těchto represivních složek, které se stylizují do vytváření dojmu, že představují a zastupují ‚hlas lidu‘. To je zásadní omyl. Právníci na schůzce zdůrazňovali, že ‚základním suverénem je lid a že prvotní legitimitu mají volené orgány‘. To, co se stalo v polovině června letošního roku, nebylo výjimečnou, jednorázovou, zcela partikulární akcí. I když se často mluví o radikálním zvratu (někdo dokonce o puči), většina diskutujících přesto spíše viděla kontinuitu s předcházejícím vývojem.
Zcela se vytratila odpovědnost policie a dalších složek represivního systému za chybný zásah. Účastníci diskuse si všimli toho, že se v televizi hodiny diskutuje o adekvátnosti zásahu policie na sídlišti v Českých Budějovicích, ale nikdo nediskutuje o adekvátnosti zásahu proti paní Nagyové. Jak někdo trefně poznamenal, ‚žádný lidskoprávní spolek neprotestoval proti způsobu zatčení paní Nagyové‘.“
Rok od svržení Nečasovy vlády: Pavel Bém, červenec–srpen 2014
„Hlavní aktéři loňské ‚půlnoční operace na Úřadu vlády ČR‘ zvolili stejnou filozofii experimentu ve stylu ‚jak daleko se dá vlastně jít‘. Zcela mimořádné policejní a justiční manévry, které zásahu na Úřadu vlády ČR předcházely, byly eufemisticky nazvány policejním žargonem ‚sportovní hry‚. Na rozdíl od dobrodružných experimentů sportovce, které jsou výsostně individuálním časoprostorem, v tom druhém případě je na straně ‚obětí‘ takového experimentu celá česká společnost i její politický a právní systém. Kdo byl rozhodčím či dirigentem ‚her‘ a kdo jsou vlastně ti mocní sociální inženýři, kterým se podařilo během několika měsíců totálně destabilizovat českou politickou scénu, rozložit nejsilnější vládu od roku 1989, rozpustit poslaneckou sněmovnu, nechat zavřít poslance či exposlance do vězení, obvinit premiéra, ‚vyhrát‘ předčasné volby a především morálně rozložit českou společnost tak, že její důvěra v politický systém propadla v novodobé historii na absolutní minimum?
Ze statistického hlediska se jedná o zcela zanedbatelnou část naší veřejnosti (pár desítek, možná stovek jedinců), z hlediska výkonného ovšem nesmírně mocnou skupinu ‚morálních oligarchů‘, reprezentovanou částí specializovaných složek Policie ČR, částí justičního aparátu, významnou částí médií a nepatrnou částí občanské veřejnosti, která na sebe vzala podobu občanských iniciativ bojujících za tzv. ‚morální očistu země‘. Předmětem mého zamyšlení jsou nikým nezvolení a nedelegovaní ‚morální oligarchové‘ a jejich vliv na fungování země. Předmětem mého zájmu je slovy posledního padlého premiéra ‚jakobínská justiční mafie‘. Role specializovaných policejních útvarů a zpravodajských služeb nasazujících odposlechy a operativní techniku (legálně či nelegálně). Jejich moc při destrukci minulé, současné i jakékoliv budoucí vlády. Touto skutečností došlo k formální legitimizaci použití odposlechů a operativní techniky nasazených přímo na premiéra a jeho okolí (což samo o sobě je šílené), následně došlo k legitimizaci použití policejní síly na Úřadu vlády (což je ještě šílenější). Znamená to také, že může stejným způsobem padnout jakákoliv další vláda. Stačí vykonstruované ‚podezření‘ v hlavách mocných sociálních inženýrů, kteří se rozhodnou být nejvyššími strážci morálky.“
Rozhovor Václava Klause pro týdeník Euro, 20. června 2016
Novinář: „Ale pokusy o prokurátorsko-policejní režim si zde vyrábíme sami, nebo ne?“
Václav Klaus: „To, co se u nás nyní děje, prosakovalo posledních pár let a smetení minulé vlády bylo symbolem téhož. Já jsem myslel ještě v závěru minulého týdne, že ti, kteří chtějí ovládnout zemi, udělali chybu. To, že pan Šlachta podal rezignaci, jsem měl za krok k vyjednávání, kdy myslel, že všichni couvnou a on se slavně vrátí. Páteční prohlášení olomouckých státních žalobců, kteří se rozhodli přešetřovat rozhodování policejního prezidia o své vlastní reorganizaci, jsem považoval za překročení Rubikonu. Standardní politické strany, a ČSSD je standardní politickou stranou, toto nemohou v žádném případě přijmout. Tento krok vše převrátí v něco, co by mohlo mít pozitivní výsledek. A v tomto týdnu se to zase vrací k tomu horšímu. Myslím, že zcela bezprecedentní jednání státních žalobců je zapomenuto. I prezident má zájem nalézt kompromis. Kompromis také podle mne nalezen bude, avšak pro nás občany to nebude kompromis, ale naprostá prohra.“
Poznámky k veřejnoprávní předvolební superdebatě, Petr Macinka pro Parlamentní listy, 7. října 2021
„Jako jasná beta se ukázal plukovník Robert Šlachta, který nenadchnul vůbec ničím. Je evidentní, že honění zločinců funguje, jen když jsou opravdu honěni. Ne už tak, když se o tom pouze neurčitě mluví. Ve slabší chvilce se dokonce prořekl, že za jeho nenávistí vůči Janu Hamáčkovi stojí exministr Chovanec, a tedy jej evidentně stále trápí někdejší spor o tzv. policejní reformu, v jejímž důsledku odešel od policie – pracovat na úřad spadající pod tehdejšího ministra financí Andreje Babiše.“
Deset let od mocenského převratu, Ivo Strejček, 13. června 2023
„13. června 2013 vtrhli na Úřad vlády ČR pracovníci Úřadu pro odhalování organizovaného zločinu. Zatčena byla ředitelka kabinetu premiéra Jana Nagyová a sedm dalších lidí včetně tří exposlanců ODS. Za průběžného ‚dohledu‘ médií jsme se vcelku rychle dozvídali, že ‚byly zabaveny stamiliony korun a desítky kilogramů zlata‘. Čas ukázal, že nešlo o žádné stamiliony ani zlato. Ze všeho se vyklubal poněkud trapný románek premiéra a jeho sekretářky, pár nezdaněných kabelek a údajné ‚kšeftování s trafikami‘. A právě proto si tuto událost musíme dnes připomenout! Měli bychom si uvědomit, že tehdy došlo k naprostému selhání mechanismů, které má mít demokratický stát na svoji obranu k dispozici. Pokud totiž tajné služby o ‚něčem‘ věděly a neinformovaly premiéra, kterému podléhají, je nutné se ptát proč. A pokud o všem věděly, proč to svému nadřízenému nesdělily? Pokud byl ministr vnitra předem informován o ‚zásahu v největší korupční kauze v zemi‘, měl to s premiérem řešit náležitým postupem. Pokud informován nebyl ani on sám, bylo to ještě horší. Celá akce – a čas to ukázal zcela jasně – postrádala jakékoliv opodstatnění. Kromě motivace změnit politické poměry v zemi.
Zásah na Úřadu vlády, a nelze to ani po letech nazvat jinak, byl formou politického převratu, ve kterém pojistky demokracie buďto neomluvitelně selhaly, nebo se k takovému činu dokonce propůjčily. ‚Bojovník za spravedlnost‘ Šlachta si ‚udělal jméno‘, založil posléze vlastní politické hnutí a na státních příspěvcích za volební výsledky vydělává. Olomoucký Ištván zmizel, přestože právě on i Šlachta nám stále dluží odpovědi o existenci zabavených stamilionů a zlata, na nichž bylo vyfabulováno zásadní překreslení politické mapy Česka. Šlo o politickou změnu mimo mandát voličů, tedy o změnu nedemokratickou, za asistence části policejního a soudního aparátu státu, které mají demokracii v této zemi garantovat. Šlachta i Ištván jsou povinni nám i po deseti letech dát odpovědi!“
Bez komentáře
Opakuji, výše popsaný padouch ohrožující demokracii Robert Šlachta, Přísaha, se svým kritikem Petrem Macinkou, Motoristé sobě, nyní vytvořili koalici, a za podpory Šlachtova kritika Václava Klause sklidili velký volební úspěch.
Václav Klaus není žádný pokrytec, nenechává své výroky nedořečené a k jeho textům ani činům netřeba nic dodávat. Mluví samy za sebe. A to samé požaduje i po všech svých příznivcích, jejichž texty publikuje na serveru Institutu Václava Klause. Proto i já nechávám výběr z textů Václava Klause a jeho party na adresu Roberta Šlachty, jehož volební koalici Přísaha a Motoristé sobě Klaus jednoznačně podpořil, bez komentáře. Stejně tak nechávám bez komentáře tři roky mladé výroky Petra Macinky, dnešního Šlachtova koaličního partnera, na adresu včerejšího Šlachty, který před třemi lety Macinku opravdu „nenadchnul“. Oba gentlemani, Klaus i Macinka, a venkoncem i Robert Šlachta, jsou tak transparentní, že je není třeba komentovat.
