Tomio Okamura (SPD) FOTO: ČTK / Ožana Jaroslav
FOTO: ČTK / Ožana Jaroslav
NÁZOR / Vídám plakáty na semináře a workshopy feministek a gender aktivistek, vím o aktivistkách bojujících v kampani MeToo, ale když se ve veřejném prostoru objeví skutečný sprosťák a uráží ženy, feministky mlčí. Nevím proč. Ale když nyní Tomio Okamura ve sněmovně hulákal nadávky na ministryni Černochovou, zastal se jí gentleman – místopředseda sněmovny Jan Bartošek. Žádnou masivní a slyšitelnou reakci feministických spolků na Okamurovo sprosťačení jsem bohužel nezaznamenal.
Když došlo v poslanecké sněmovně na urážky žen, ozval se muž, gentleman. Místopředseda sněmovny Jan Bartošek z KDU-ČSL řekl sprosťákovi, který urážel ministryni Černochovou: „Myslím si, že vaše chování k paní ministryni Černochové není vhodné ani jako k poslankyni, natož jako k ženě. A já vám tedy odpovím klasicky českým příslovím: na hrubý pytel hrubá záplata. Vy jste taky odporný člověk.“ Jeho slova byla – jak asi většina čtenářů již uhodla – směrována předsedovi SPD Tomiu Okamurovi.
Pan Okamura se zjevně nepoučil z tradiční japonské zdvořilosti, byť má s Japonskem pevné vazby. A tak začal urážet ministryni Černochovou ve stylu nikoliv japonských samurajů, ale českých čeledínů. A je s podivem, že na sprosťáčkovy výroky zatím nezareagoval žádný z feministických spolků a ženských organizací. A že se paní ministryně – přes značnou slyšitelnost feministických partiček – musel zastat muž, ne ženy údajně bojující za práva žen a respekt k ženám.
Tak pravil Okahustra
Na vysvětlení panu Okamurovi – možná by jinak nadpis tohoto odstavce nepochopil. Žil byl filosof Friedrich Nietzsche, který jako součást svého filosofického díla sepsal knihu s názvem Tak pravil Zarathustra. Pro pana Okamuru – kniha je takový ten pevně svázaný štos papírů, na kterých jsou vytištěna písmena, ze kterých se skládají slova a věty. Friedrich Nietzsche sepsal ten spisek, kde filosofoval o hledání nadčlověka. Nemělo to nic společného s významem, pro který termín „nadčlověk“ zneužíval Adolf Hitler a jeho propagandisté. Nadčlověkem byl podle Nietzscheho člověk, který se nechová jako malá lidská svině. V Nietzscheho pojetí opravdu nešlo o vysokého árijského blondýna. Tento význam dal slovu nadčlověk až Adolf Hitler, protože si celý život sám marně tím vysokým árijským blondýnem přál být.
Dovoluji si parafrázovat název Nietzscheho knihy proto, že pan Okamura v poslanecké sněmovně jasně demonstroval, že on – na rozdíl od Friedricha Nietzscheho – hledá nadčeledína. Jeho výroky na adresu ženy jsou daleko za hranicí toho, co by řekl obyčejný čeledín, běžný buran. Okamurovy výroky jsou hodny nadčeledína, případně superburana. Na adresu ministryně Černochové pronesl: „Vy buď nevíte, která bije, nebo jste v nějakém deliriu. Vy jste se úplně zbláznila, vy jste blázen,“ řekl ministryni Okamura. „Vy jste normálně odpornej člověk,“ dodal pak.
Okamura zná své pappenheimské
Mezi voliči SPD jsem se jako reportér mapující sociální patologii dlouho pohyboval, znám jejich hodnotové žebříčky, postoje, návyky i slovník. A pan Okamura je zjevně má přečtené stejně dobře – a dovede své vyjadřování a slovník přizpůsobit vkusu svých voličů. Vizuálně vypadá nejobvyklejší stereotyp voliče SPD následovně: má sešlapané tenisky, extrémně nekvalitní krátké kalhoty s maskáčovým vzorem, koupené ve vietnamském obchodě s nejlevnějším textilem. Správný zástupce lidu a volič SPD sice bývá tak trochu rasista a Vietnamci pohrdá, ale na to, aby si koupil (byť obnošené) maskáče v army shopu nemá peníze, pivo něco stojí. Takže vezme zavděk těmi z Hanoje – jsou o stovku levnější – a nad ně obléká již nejméně týden stále to samé, původně bílé triko velikosti XXXL. To mu – již ve značně promaštěném stavu – nadouvá mocný pivní břich, visící přes pásek kraťasů dolů. Hlava je korunována kšiltovkou, u těch nejpřesvědčenějších jde o kšiltovku červené barvy s nápisem MAGA.
Protože pro takového českého národovce je hned po panu Okamurovi nejobdivovanější osobností planety Donald Trump. Kšiltovka má vzadu na textilní cedulce malý nápis Made in China, ale majitel kšiltovky si myslí, že je americká. Prostor mezi horním okrajem trička a kšiltem vyplňuje oteklý a obézní obličej, který vypadá jako reklama na metabolický syndrom, souhrn chorobných příznaků vzniklých z obezity, vepřopivní diety, ale také z celoživotní nízké zátěže mozku kognitivní činností, přemýšlením.
A takto vypadající gentlemani mívají problém. Mocné vrstvy sádla, vysoká hladina cholesterolu, z ní ucpané cévy a nadváhou sesedlé obratle bederní páteře tlačící na nervy enervující dno pánevní společným působením výrazně limitují sexuální výkonnost metabolickým syndromem postižených gentlemanů. A tak, protože pro zdravého muže běžným a přírodou nám daným způsobem už žádné dámě skutečně nemůže nic moc předvést, tuto svou nemohoucnost kompenzuje verbálně. V sobě vlastním prostředí – hospůdce páté cenové skupiny – tedy s jinými pivníky hlaholí věty „ženská patří do kuchyně“, „ta moje stará je strašná p**a“, případně „ženský jsou slepice“.
A tak pan Okamura možná instinktivně, možná cílevědomě ve svých veřejných projevech formuluje tak, aby se popsané skupině obyvatelstva zalíbil. Aby jej chápali jako jednoho z nich, jako svého reprezentanta, který to „těm ženskejm nandá, i když jsou ministryně“. A ve sněmovně! Tak na to se napijeme!
Feministky, kde jste?
Okamurův kalkul, jak oslovit tuto voličskou skupinu – či skutečná vnitřní identifikace s popsanými jedinci, do hlavy mu samozřejmě nevidím – je úspěšný. Volební preference SPD jsou pro něho jistě uspokojivé. Takže jeho extrémní buranství a zcela nepřijatelnou sprostotu lze chápat jako účelové chování. A to, že v poslanecké sněmovně by se neměl chovat jako hrdinové filmu Kurvahošigutntag, je mu zjevně jedno. Zůstává ale otázka: Proč se musí ministryně Černochové zastávat jenom muž, kolega poslanec?
Místopředsedovi sněmovny Janu Bartoškovi za jeho větu na Okamurovu adresu „vy jste taky odporný člověk“ srdečně děkuji. Ale připadá mi opravdu trapné, že se proti Okamurovu sprosťačení ozval jen muž – gentleman. V naší společnosti – alespoň ve vyšších vrstvách – mnoho útisku žen nenajdeme. Takže zde feministické organizace moc práce nemají. Když by však byla jejich aktivita – jako nyní, v případě Okamurových urážek ministryně Černochové – opravdu potřebná, slyším jen hrobové mlčení ženských nevládek a sdružení. Proč? Proč se ještě v roce 2023 musí urážené ženy zastat jen a výhradně gentleman, a feministické spolky mlčí jak zařezané? Vím, že článek o nějakém jevu by měl přinést vysvětlení. Ale já ho bohužel opravdu nemám. A to, že se proti sprosťačení k ženám od hulvátů ve veřejném prostoru, od moderátora Xavera Veselého až po Tomia Okamuru, feministky neozývají chronicky, opravdu nechápu.
