Tomio Okamura a Jindřich Rajchl (oba v poslaneckém klubu SPD) FOTO: profimedia.cz
FOTO: profimedia.cz
NÁZOR / Naši takzvaní vlastenci propadli bažení po ruské ropě. Je to stejné jako u jiných návykových látek. Postižený po nich touží, ať to stojí, co to stojí, může to být škodlivé, také většinou bývá, ale na tom nezáleží. Musí to mít, i kdyby se k tomu bylo nutné se dostat nemorálními prostředky a mělo to nemorální následky.
„Pokud by došlo ke skutečné ropné krizi, bylo by vhodné po vzoru Slovenska a Maďarska nakupovat ruskou ropu. Naši občané by tak měli energie i pohonné hmoty levnější. Evropská konkurenceschopnost upadá, i když okolní trhy tuto levnou ropu využívají. A jaký na to máte názor vy?“ klade si na Facebooku rétorickou otázku Tomio Okamura.
Pokud byste měli jiný názor než vůdce SPD, s velkou pravděpodobností se v diskusi pod jeho příspěvky dlouho neohřejete.
Nesmí chybět šéf trpasličí strany PRO Jindřich Rajchl. Ten věští zkázu, které bez ruských energií propadneme, od počátku ruské invaze na Ukrajinu.
„Držet se sankcí za situace, kdy Rusko dosahuje rekordních zisků z prodeje ropy a plynu, s vírou, že konečně zkrachuje, může jen idiot nebo blázen. Teď už nehrajeme o Rusko nebo o Ukrajinu. Hrajeme o sebe. A na vás je, zda si nyní vyberete cestu slepé ideologie plnou osobních urážek, nebo cestu věcného řešení bez nesmyslných předsudků a pomatených dogmat,“ sděluje nepovedená kopie Mussoliniho k energetické družbě s ruským fašistickým režimem.
Salónní soudružka Kateřina Konečná, rudý kůl v plotě v Evropském parlamentu, také přispěchala s radou.
„Jsou jen dvě možnosti – buď EU přehodnotí svůj přístup k USA a začne na ně vyvíjet tlak, aby válku co nejrychleji ukončily a dodávky plynu a ropy z Perského zálivu se tak stabilizovaly. Anebo EU přehodnotí svůj přístup k Rusku. V obou případech by to vyžadovalo od pánů a dam v Bruselu provést nějakou sebereflexi,“ vyzývá „pány a dámy“ svým nezaměnitelným ječivým hlasem okostýmkovaná vůdkyně mysteriózní mlčící většiny.
Plácání těchto lidí by se dalo zhodnotit ve třech bodech: 1. Je to nemorální. 2. Je to nevýhodné. 3. Je to technicky dost obtížně proveditelné.
Ruský takzvaný stát může existovat a vést válku jen díky příjmům z ropy a plynu. Ty financují přibližně 30 procent celkových výdajů jeho rozpočtu. Od začátku invaze v únoru 2022 do ledna 2026 vydělalo Rusko na exportu fosilních paliv celkem přes bilion eur. Za peníze, které jim za to někdo dává, pak dostane krví zašpiněný produkt. V třetím roce invaze zaplatila EU za ruská fosilní paliva 21,9 miliardy eur, což překročilo částku 18,7 miliardy eur, kterou EU ve stejném roce poskytla Ukrajině jako finanční pomoc.
Výhodnost takového obchodování s imperialistickou mafiánskou diktaturou je velmi pochybná. To zjistilo orbánovské Maďarsko, které najednou podle smluv muselo dál odebírat drahý ruský plyn, když na tom ostatní evropské země byly lépe. Tvrzení, že „levná ruská ropa“ je spásou pro domácnosti, je mýtus. Cena plynu se odvíjí od burzovních kurzů stejně jako u jiných dodavatelů a přeprava tvoří jen asi šest procent konečné ceny. Rozhodující je pohyb cen na burzách, nikoli původ suroviny.
Rusko je nespolehlivý obchodní partner. V létě 2022 snížilo najednou dodávky plynu do Evropy s výmluvami na „technické problémy“ ještě předtím, než byly přijaty sankce. Energie byly Putinovou zbraní používanou k vydírání. Mělo to ale bumerangový efekt. S vydíráním to Kreml přehnal a Evropa zjistila, že se bez Ruska obejde. Zkusila to a šlo to.
Pokud by někomu nevadilo přispívat Putinovi a jeho klice na zabíjení Ukrajinců v jejich domovech, bude stát před technickým problémem, jak vytoužený produkt dopraví.
Ropovod Družba je mimo provoz, ruské rafinerie hoří. Tankery „stínové flotily“ stále častěji v pořádku nedoplují. Dvě třetiny z nich plují fakticky bez řádného pojištění a po ukrajinském ostřelování námořními drony opisují dlouhé oblouky podél tureckého pobřeží po cestách o stovky kilometrů delších. Vsadit na Rusko jako dodavatele by byla dost nesoudná sázka do loterie.
Sankce a ukrajinské útoky na rafinerie a přístavy začínají Rusku citelně pouštět žilou. Za prvních jedenáct měsíců roku 2025 poklesly ruské příjmy z ropy a plynu o 22 procent meziročně a očekávaný schodek federálního rozpočtu narostl z původně plánovaných 0,5 procenta HDP na zhruba tři procenta.
Pro Okamuru, Rajchla, Konečnou a další proruské živly ale morálka a fakta nejsou rozhodující. Potřebují obsloužit svou klientelu nepříliš myslících lidí, kteří jim věří, že mají jednoduchý recept na vyřešení všech problémů.
