SPD FOTO: FORUM 24 / Pavel Hofman
FOTO: FORUM 24 / Pavel Hofman
NÁZOR / Svoboda a demokracie jsou taková mantra, kterou byznys-politický útvar Tomia Okamury opakuje do úmoru. Pak by mělo udivit, proč se okamurovci tak systematicky snaží obojí omezovat. Jejich posledním kouskem je nápad zrušit korespondenční volbu, tedy právo Čechů žijících v zahraničí hlasovat poštou. Právo, které bylo zavedeno teprve před loňskými sněmovními volbami a na které si po jeho zavedení prakticky nikdo nestěžoval.
Předseda poslaneckého klubu SPD Radim Fiala vysvětlil, že volba by měla být „fyzická“ a že by se měl spíš rozšířit počet volebních místností v zahraničí. Tato velkorysá alternativa zní jako ze světa, kde je letecká doprava skoro zadarmo a kde si Češi žijící v Austrálii mohou lehce odskočit na konzulát hlasovat. Jeden tam v Sydney je, tak jaký problém. „Neočekávám, že by se na klubu našel nějaký vehementní zastánce toho, aby korespondenční volba byla za každou cenu zachována,“ vyjádřila se i předsedkyně poslaneckého klubu ANO Taťána Malá.
To všechno proto, aby byla ukojena touha okamurovců po „dostatečně fyzické volbě“. Pokrýt povrch planety českými volebními místnostmi je jistě ambiciózní projekt, ale v SPD se toho jistě nebojí. Olympijské hry v Praze a český let na Měsíc budou následovat.
Skutečný důvod, proč SPD korespondenční volbu nesnáší, není těžké uhodnout. Češi žijící v zahraničí jsou zpravidla vzdělanější, jazykově vybavení, mají srovnání a přehled o světě. A volí jinak než cílová skupina SPD, což jsou lidé, kteří z republiky moc nevytáhnou paty a jejichž hlavním zdrojem informací jsou Parlamentní listy a co říkala Máňa za kravínem. Ostatně právě v tomto rejdišti kolaborantů, „bezpečnostních expertů“ a dalších podivných bytostí kdysi poslanec SPD Zdeněk Kettner vysvětloval svůj odpor k distančnímu hlasování. Při té příležitosti předvedl, co v SPD chápou pod pojmem „argument“.
Kettner totiž tvrdil, že americká korespondenční volba přinesla masivní podvody. Uváděl přitom čísla, která jsou, mírně řečeno, poněkud podezřelá. Poslanec šířil nepravdivé údaje o údajném nárůstu korespondenčních hlasů pro Joea Bidena.
„Každý asi máme v živé paměti, k čemu došlo v USA při posledních prezidentských volbách. Najednou se objevilo přes sto milionů korespondenčních lístků (více než dvojnásobek než běžně). A kupodivu, skoro všechny pro Joea Bidena. Právě tohle mu zajistilo vítězství. Kdyby se počítaly jen hlasy řádně odevzdané ve volebních místnostech, prezidentem by zůstal Donald Trump. Jen si to vezměte – dvě třetiny všech započítaných voličů hlasovaly poštou, zatímco o čtyři roky dříve to byla jen jedna čtvrtina,“ tvrdil poslanec Kettner.
Jenže Joe Biden tehdy ve volbách dostal celkem 81 268 924 hlasů, což je ještě méně než číslo 100 milionů, které uvádí Kettner. Donald Trump, který volby prohrál, dostal 74 216 154 hlasů. Fakta ale zákonodárce (!) Kettnera nezajímala. Proč taky, ve světě SPD jsou fakta jen překážkou mezi pocitem a výrokem.
Tohle je pro SPD běžná argumentační strategie. Vymyslet si něco strašidelného, příliš to neověřovat a pak se tvářit jako zachránce demokracie. Stejnou metodou funguje i návrh zákona o „neziskovkách“ financovaných ze zahraničí, který je dost zjevně opsaný z ruského „zákona o zahraničních agentech“. Dokonce je ještě horší, to už je slušný výkon. V Rusku šlo o to vzít lidem právo na občanskou společnost, na spolky, na nezávislost na státu. Tady jde o to samé.
SPD se totiž dlouhodobě vyžívá hlavně v jednom: omezovat, šikanovat, zužovat lidem životní prostor, pro hlasování za rovných podmínek, pro spolkovou činnost, pro odlišný názor. Vždycky se vytáhne odůvodnění, které zní jako péče o demokracii, načež se při bližším pohledu ukáže, že jde o „péči“ přesně opačného druhu. „Vše ve státě, nic proti státu, nic mimo stát,“ hlásal Benito Mussolini. Státem se vždycky myslí vládnoucí klika.
Korespondenční volba samozřejmě není dokonalá. Zájem o ni byl menší, než se čekalo, a diskuse o jejím vylepšení by byla legitimní. Ale to SPD nechce, chce ji zrušit. Vylepšovat fungující věci není tak uspokojivé jako rušit věci, které nepobírají hlavičky občanů, co o světě příliš nepřemýšlejí.
Tomio Okamura mluvil při schvalování korespondenční volby ve sněmovně skoro jedenáct hodin. To je čas, za který by Čech na druhé polokouli klidně dojel na konzulát a zpátky, kdyby tam nějaký byl. Okamura je ale za své výkony ve stylu Fidela Castra občany placen, zatímco tady si volič cestu za vhozením volebního lístku platí ze svého a nemůže se jít občerstvit do laciné kantýny jako poslanci. Čech v cizině je ale pro fašistoidní kolaborantskou stranu něco jako vlastizrádce, tak proč by měl mít stejná práva jako ostatní?
Taky by nás nemělo přestat bavit klást stále stejnou otázku. Proč si hlasatelé přímé demokracie nezavedli přímou demokracii ve své vlastní straně? Co třeba nějaké vnitrostranické referendum s tajným hlasováním, co vy na to?