Laici o životě pilotů dopravních letadel mnoho nevědí. Někteří lidé si je jistě představují jako hrdiny v nóbl uniformách, kteří žijí dobrodružný život. Ve skutečnosti ale není tak jednoduchý, jak se může zdát. Nejen o tom, co se děje za zavřenými dveřmi kokpitu, se otevřeně rozhovořili dva z nejzkušenějších pilotů aerolinky British Airways.

O běžné profesní rutině, každodenních rituálech, nejděsivějším přistání či nejhezčím výhledu prozradili více kapitán odpovědný za standardy výcviku Andy Godwin a vedoucí letového výcviku Mark Dorman. Právě podle něj někteří lidé často věří, že se letadlo „nastartuje“ podobně jako auto, tedy vloží se klíček a otočí. Vysvětlil však, že tyto dopravní stroje nemají klíče ani k otevření dveří, ani k zapnutí motorů. Piloti přijdou po nástupním mostě, podle přesného postupu otevřou dveře a jednoduše zaklepou do kokpitu, kde se potom rozběhne detailně daný startovací proces.

Dále čtěte

Tleskáte v letadle po přistání? Letuška vysvětlila, proč byste raději neměli

Pokud jste již letěli letadlem, jistě jste zažili situaci, kdy cestující po přistání letadla začnou tleskat. Skoro, jako by se…

Mýty ale panují i kolem jídla pilotů. „Jíme hodně podobné jídlo jako cestující, jen máme vlastní posádkové porce,“ vysvětlil Dorman. Rozdíly jsou pak zejména v načasování a množství stravy – piloti si jídlo plánují podle náročnosti letu a také toho, co je čeká po příletu.

Britští piloti ale promluvili i o tom, že dlouhé lety přes několik časových pásem nemusí být nutně to nejobtížnější v jejich práci. Andy Godwin zdůraznil, že extrémně vyčerpávající umí být i krátké evropské rotace: „Krátké lety jsou pro tělo náročné, pořád děláte brífinky, mluvíte s posádkou i cestujícími a jste v permanentním soustředění.“ Naprosto zásadní je v tomto ohledu příprava a plánování spánku. Piloti tak dopředu promýšlejí, kdy si odpočinou před sérií brzkých ranních odletů, a dbají na hydrataci a drobné návyky, které jim pomáhají udržet energii.

A jaký mají muži nejsilnější zážitek? Mark Dorman zmínil, že nejúžasnější pro něj byl let s prázdným letadlem z Arktidy nad polární září. „Protože na palubě nebyli žádní pasažéři, mohli jsme vypnout všechna světla,“ zavzpomínal. Kabinu tak po asi dvacet minut osvětlovala jen úchvatná polární záře, která vrhala do letadla zvláštní zelený svit – atmosféru Dorman označuje za „opravdu surrealistickou“.

Mezi nejoblíbenější letiště pak řadí zcela jednoznačně největší londýnské Heathrow. „Domovské letiště je vždycky speciální – vracíte se domů, znáte každý detail a zároveň je to rušný, náročný uzel,“ vysvětlil Andy. Kdyby však měli piloti zvolit zahraniční letiště, vybrali by to v rakouském Innsbrucku, které je podle nich nádherné, ale zároveň „trochu děsivé“. Leží totiž v úzkém údolí obklopeném strmými horami, patří do kategorie C a piloti na něj potřebují speciální výcvik.

Dále čtěte

Nuda v letadle? Zapálený muž ji vyřešil po svém a všem spadla čelist

Pokud často létáte do různých vzdálených destinací, jistě se zabýváte i myšlenkou, jak se během těch nekonečných hodin ve vzduchu…

A na závěr ještě Andy Godwin vyvrací jeden velký mýtus, který se týká samotných letadel. Cestující se totiž pilotů často ptají, proč prostě „nepřesedlají“ z jednoho typu stroje na jiný, jako když člověk změní značku auta. „Piloti jsou licencováni vždy jen na jeden typ letadla,“ podotkl britský pilot s tím, že přechod na jiný typ znamená náročný výcvik a nové zkoušky. Většina pilotů je proto na svůj typ stroje hrdá, ráda o něm mluví a oceňuje, když se jich cestující ptají na detaily – od tratí, které létají, po technické drobnosti.