Ministr kultury Oto Klempíř spolupracoval jako mladý muž s komunistickou Státní bezpečností (StB). Ke spolupráci byl získán v roce 1984 a měl za úkol získávat poznatky z prostředí „závadové mládeže“. Deník FORUM 24 nahlédl do jeho spisu v Archivu bezpečnostních složek, z něhož vyplývá, že byl jako spolupracovník aktivní a StB si jej jako svého tajného spolupracovníka pochvalovala.

Ministr kultury Oto Klempíř, který v úřadu na sebe spíše upozorňuje kontroverzními kroky, se sám před několika lety přiznal, že byl spolupracovníkem StB. Sám to zdůvodňoval tím, že jej StB ke spolupráci údajně dotlačila. Přitom spolupráci s komunistickou tajnou policií bylo možné odmítnout.

StB si vyhlédla Klempíře jako možného nadějného spolupracovníka na počátku 80. let, kdy současný ministr kultury pracoval jako dělník v Pražských papírnách. StB si na něho zjistila podrobné informace, i to, že má oblibu v západní hudbě, konkrétně punku, a také „prvcích západního stylu života“. Právě proto se jevil pro StB jako ideální kandidát, protože se v prostředí hudby pohyboval a navazoval zde známosti.

Proniknout do „závadové mládeže“

Tajná policie si nejprve prověřila jeho rodinné zázemí. Otec Antonín byl technikem, matka Hana pracovala jako účetní. StB konstatovala, že Klempířovi rodiče nežijí spořádaným životem, protože matka občas navazovala mimomanželské známosti. I když se Klempířova rodina nezapojuje aktivně do veřejného života, má „kladný vztah k socialistickému zřízení“, uvádí spis.

KSČ v té době v různých kampaních řešila „závadovou mládež“ a příznivce směru punk, respektive punk-rocku, který podle komunistů ovlivňovala západní média. Právě punk či punk-rock komunisté hodnotili z ideologických pozic jako „úpadkové hnutí“. Potřebovali tak najít někoho, kdo by mezi mládež pronikl a poskytoval StB poznatky týkající se propagátorů punku a iniciátorů „různých protispolečenských akcí.“ Budoucí spolupracovník měl mít na starosti i související úkoly. Měl zjišťovat osoby a kanály, kterými proudí do Československa propagační materiály a informace „závadového“ charakteru.

Vázán na základě ideových pohnutek

„Olda bude vázán na základě ideových pohnutek“, čteme v jeho spisu. Jako spolupracovník StB byl získán v květnu 1984 ve Štěpánské vinárně, a to po několika předešlých setkáních. „Samotná schůzka proběhla bez jakýchkoliv rušivých momentů a dle plánu uvedeného v návrhu na získání ke spolupráci,“ stojí v Klempířově materiálech.

Klempíř, který dostal krycí jméno „Olda“, na schůzce uvedl, že setkání s příslušníky StB chápe jako svou občanskou povinnost a je ochoten pomáhat při odstraňování negativních jevů mezi mládeží. Schůzky probíhaly s Klempířem zpravidla jednou týdně. Nedošlo během nich k žádným momentům, které by vychylovaly či narušovaly vzájemnou důvěru.

Perspektivní informátor

V hlášení jeho nadřízených se snášela na Klempířovu hlavu chvála: „Olda dodržuje zásady konspirace. Provedenou prověrkou bylo potvrzeno, že předává poznatky hodnověrné a nezkreslené. V zájmovém prostředí má naprostou důvěru.“ StB rozlišovala „kvalitu“ zpráv, které byly buď v praxi využitelné, či nikoliv. U Klempíře jejich přínosu cenila. Byly mu proto pravidelně vypláceny prémie, které činily například 500 korun. StB jej hodnotila jako perspektivního informátora.

„Silné stresy“ ze spolupráce s StB

I přesto však spolupráce trvala jen něco přes rok, ukončena byla v roce 1985. Klempíř se totiž snažil ze spolupráce z StB vyvázat. Tajná policie si zhruba na jaře 1985 začala stěžovat na to, že „kvalita“ jeho zpráv klesá, byla předtím zvyklá na něco jiného. Klempíř to zdůvodňoval tím, že má strach z prozrazení, trápí ho psychické problémy, které se zhoršují. „Jak jsem již uvedl v našem ústním rozhovoru, mám potíže psychického rázu, které (jak se domnívám) způsobila naše spolupráce. Musel jsem proto znovu vyhledat ošetření v psychiatrickém ústavu v Apolinářské ulici. Trpím silnými stresy a depresemi z toho, že bych se měl stýkat s lidmi, kteří jsou mnohdy mými dobrými známými, za účelem jejich pozdější aktivizace u vašich složek,“ naléhavě psal Klempíř.

Nicméně bez ohledu na to se StB snažila Klempíře přitlačit a vyhrožovala mu kompromitujícími materiály, pokud spolupráci rozváže. Nebyl to ojedinělý případ, takový nátlak komunistická tajná policie používala celkem často. Nakonec však spolupráce přece jen skončila a StB se tak musela rozloučit s člověkem, který byl pro ni i za tak krátkou dobu užitečným. Léta nikdo netušil, že Klempíř spolupracoval s StB. Ten se později stal veřejně známým hudebníkem, marketérem a nyní i politikem za stranu Motoristé sobě.