ROZHOVOR / Filmový producent a režisér Ondřej Trojan má před sebou na přelomu července a srpna třináctý ročník filmového a hudebního festivalu Litomyšl Fest. Založil ho pro Slavonice, malé městečko na pomezí Čech, Moravy a Rakouska, odkud ho v loňském roce, po jedenácti letech, přesunul do Litomyšle. V rozhovoru pro FORUM 24 komentuje i současnou situaci české kinematografie a veřejnoprávních médií.

Proč padla volba zrovna na Litomyšl?

Když jsme se s manželkou rozhodli, že nazrál čas změnit lokaci, měl shodou okolností ve slavonické Besídce David Vávra přednášku o architektuře, kde mluvil o Berlíně a taky o Litomyšli. A mně se to spojilo s naším zájezdem s Divadlem Sklep do Litomyšle, která mě tehdy naprosto okouzlila. Přestože jsme dostali nabídky přestěhovat festival do různých měst, poté, co se rozneslo, že opouštíme Slavonice, jsme si vygooglovali, kolik lidí žije v Litomyšli, jaké jsou tam možnosti ubytování, jaké je politické spektrum na radnici a jestli v Pardubickém kraji není nějaký jiný filmový festival. Protože na všechny tyto otázky jsme našli super odpovědi, tak jsme rovnou pozvali pana starostu Litomyšle na poslední ročník Slavonice Festu. A pak jsme se už domluvili rychle.

Dále čtěte

Po speciálu s názvem Velký pumpař se jen zaprášilo. Už je tu dotisk, objednávejte

Díky úspěšné veřejné sbírce se podařilo vybrat dostatek finančních prostředků k vydání speciálního časopisu, ve kterém se zabýváme tím, co…

O důvodech přesunu festivalu ze Slavonic se asi bavit nechcete?

Ne, je to uzavřená kapitola. Festival pokračuje, aniž bychom museli měnit jeho lety prověřený koncept, a to je hlavní. Navíc ve městě, které ho přijalo s nevěřitelně otevřenou a podporující náručí. Ve Slavonicích chodíme na houby, s kamarády na pétanque a občas do hospody. Máme to místo pořád moc rádi.

Čím je Litomyšl Fest jiný než ostatní české filmové festivaly a přehlídky?

Neděláme ho „správně“! Tak jak se filmové festivaly dle evropského mustru mají dělat. Nemáme třeba dostatečně zbytnělý tzv. industry program, to znamená, že nezveme na naše náklady na festival filmaře, aby u nás na různých setkáních a panelech řešili svou práci. Nezveme ani zahraniční delegace. Nemáme na to v rozpočtu peníze a ani to nepovažujeme za nutné. To už dělají dobře jiné festivaly. Takže od Audiovizuálního fondu náš festival nedostává ani korunu veřejné podpory.

Dokonce nám letos fond v odůvodnění odmítnutí podpory mimo jiné napsal, že jsme si našich 140 festivalových projekcí vycucali z prstu, tedy že v té žádosti o dotaci lžeme. Proč by se nějaký ze státních peněz placený úředník obtěžoval otevřít festivalový program a s projektem, který hodnotí, se seznámil? Takže hodně jiní jsme už jen v tom, že podpora Litomyšl Festu z veřejných peněz je někde kolem 10 %, na rozdíl od jiných festivalů, které mají rozpočet pokrytý z veřejných financí někdy i přes 80 %. Svoboda není levná věc, jak zpívají MIG 21.

Letos máte v programu přes 80 filmů, k tomu 12 koncertů. Podle čeho je vybíráte?

Pro mě je vždycky hlavním kritériem kvalita. Samozřejmě musím přihlížet k celkové dramaturgii, abych neměl mnoho filmů na jedno téma, což je dneska takový trošku nešvar. Snažím se kombinovat klubové festivalovky s kvalitním mainstreamem. Klubová scéna je velká dost, témata se ale hodně opakují, trošku z filmů mizí příběh. Řeší se vztahy, gender, ženské otázky, environmentální témata. Fajn. Ale nesmí toho být moc. Pro naši generaci to jsou témata, která nás zajímají třeba z hlediska vlastních dětí, ale není to jediný a zásadní zájem. Měl jsem letos při výběru filmů docela problém, protože jako kdyby kvalitní mainstream vymizel.

Dále čtěte

Máte dost toho, jak se Babišova vláda chová k prezidentovi? Podpořte Petra Pavla plakátem

Vláda útočí na prezidenta a ministr zahraničí Petr Macinka mu vyhlásil válku, kterou sice prohrává, poškozuje ale celou naši zemi.

Tím mám na mysli filmy, jaké tady točili například Menzel, Kachyňa, Chytilová, z těch mladších Hřebejk, Svěrák… Režiséři, kteří myslí na diváka a zároveň netočí tuctové filmy. Jsou to filmy s příběhem a obsahem. Je jich nějak čím dál tím míň, protože když už se točí komerce, tak jsou to horory, sci-fi, fantasy, střílečky, krev a násilí, nebo komedie, jejichž hlavním tématem je sex na všechny způsoby. Všechny tyto filmy spojuje fenomén noční můry, která se vkrade do děje v bezpočtu různých přestrojení a přinese do něj nějakou trampotu. Takže jsem se letos opravdu hodně nadřel, protože do velkých sálů potřebuji dostat i nějaké filmy, u kterých by si diváci po nějakých třech čtyřech klubových filmech trochu odechli.

Takže se snažíte při sestavování filmového programu o co nejširší záběr?

Určitě, náš festival je tak vlastně koncipovaný. My jsme se nikdy nějak úzce nevymezovali a nehledali jsme nějakou skulinu na trhu, nechtěli jsme dělat třeba jenom americké filmy nebo filmy z nějakého konkrétního období nebo nějakého zaměření. V programu máme filmy z celého světa, celovečerní hrané i dokumentární, novinky, předpremiéry i kultovní vykopávky a taky sekci pro nejmenší nebo rodinné filmy.

I s hudební dramaturgií Litomyšl Festu to máte podobně?

Ani u koncertů nemůžeme překročit svůj stín a pozvat kapely, na které bychom sami nešli. Tak třeba letos máme na velké stage Vltavu, to jsou kamarádi, Robert Nebřenský je „kolega“ z Divadla Sklep, skvělá chytrá muzika. Tata Bojs. I kluci, Mardoša s Milanem Caisem svého času vystupovali ve Sklepě a hodně nás baví. Taky hrají na festivalu už počtvrté. Nebo Tři sestry. S Fanánkem a spol. nás pojí mládí v branických hospodách U Báby a Na Kovárně. Takže tomu, o čem hrají, docela rozumíme. A nakonec Stromboli, Bára Basiková, Michal Pavlíček, od osmdesátých let prostě srdcovka.

Na festivalu budete už posedmé uvádět Mediální debatu, která se v minulých letech dotýkala dezinformací a hybridních hrozeb. Co chystáte letos?

Považujeme za důležité se ve veřejném prostoru angažovat. Tou debatou, kterou pořádáme s Novinářským inkubátorem, se snažíme reflektovat aktuální celospolečenská témata. Ne všechno se dá odvyprávět jenom filmem, navíc ty hrané mají určitou setrvačnost. Je to důležité i pro naše diváky, protože tyto debaty jsou vždycky úplně plné. Letos jsme pozvali novináře Roberta Čásenského, spisovatelku, scenáristku a komentátorku americké politiky Natálii Kocábovou nebo vedoucího Centra proti terorismu a hybridním hrozbám Benedikta Vangeliho.

Dále čtěte

Češi nejsou kolaboranti, stojíme za Ukrajinou! Pojďte to s námi ukázat Okamurovi a kupte si plakát

Nehoráznosti, jaké vypouští z úst předseda poslanecké sněmovny Tomio Okamura a další představitelé vládní koalice Andreje Babiše, překročily už všechny…

Sledujete situaci v České televizi? Co na ni říkáte?

Hned po volbách se dala ve zpravodajství, které vysílá v podstatě online, vypozorovat jistá míra jakési „normalizace“, protože ten atak na Českou televizi začal už v předvolebním klání. A mně připadá tristní, že předchozí vláda tak strašně dlouho otálela s tím, aby se vypořádala s Radou České televize, ve které tady víc než tři volební období sedí lidé, kteří chtějí veřejnoprávní televizi zlikvidovat a nijak se tím netají. Myslím, že by v Radě měli sedět lidi, kteří můžou mít velmi kritické názory na to, jak televize v daný okamžik funguje, ale mělo by jim jít o to, aby televize i rozhlas jako média veřejné služby fungovaly co nejlíp. Tohle minulá vláda zanedbala a teď ta současná nesystémovými kroky destrukci eskaluje, ničí funkční veřejnoprávní média, která společensky plní roli v bezpočtu oblastí a profesionálně po léta na mediálním trhu fungovala v poklidné symbióze s komerčními médii.

Podobný názor mám i na to, jakým způsobem se transformoval Fond kinematografie na současný Audiovizuální fond, také až na konci volebního období vlády předchozí. Je nešťastný, protože je netransparentní. Protože lidé, takzvaní hodnotitelé, kteří mají odborným názorem praktikujících či vysloužilých filmařů korigovat to, čemu rady fondu přidělují finance, byli dřív losovaní a byli to tvůrci, lidé z praxe v tom konkrétním oboru, kterého se daná dotace týkala, a nazývali se logicky odbornými poradci. Dneska si rady ony hodnotitele vybírají samy napřímo bez ohledu na jejich odbornou erudici. Připomíná mi to éru všemocných komoušských politruků, protože jejich vidění je obdobně ideové a jednostrunné.

Jaká je tedy aktuální nálada ve filmařské obci?

Z mého pohledu je vlastně podobně rozdělená jako v celé společnosti. Situaci nevnímám moc dobře a pozitivně. Zapadá do toho i to, co se teď děje s veřejnoprávními médii a určitě i zmíněná transformace Audiovizuálního fondu z Fondu kinematografie, kde o tom, co se bude točit, rozhodují prostřednictvím rad výlučně filmoví teoretici. O je podle mne špatně, zásadně se zužuje výběr na jejich vidění světa a představu, jak má vypadat český film. Což bere prostor jednak větší pestrosti a také kvalitnímu mainstreamu.

Dále čtěte

Staňte se členy Klubu FORUM. Demokracie není samozřejmost

Jsou chvíle, kdy nestačí jen číst zprávy. Jsou chvíle, kdy cítíte, že chcete být víc než jen pozorovatelem. Jsou prostě…

Odráží se to nějak i do příprav festivalu?

Snažím se, aby ne, protože filozofie našeho festivalu není dělat ho za každou cenu jinak, než ostatní. V každém případě se ho snažíme dělat nesnobský, bez VIP zón, přátelský a pohodový. Ale s kvalitním programem a bez nějakého velkého mentorování. Sám nemám moc rád, když jdu do kina a dopředu mi nějaký odborník řekne, na co se budu koukat a jak se na to mám koukat. Chci mít z kina vlastní zážitek a udělat si svůj názor a pak si o něm povídat s ostatními diváky nebo tvůrci po projekci. A to Litomyšl Fest nabízí. A to taky byla hlavní myšlenka, proč festival dělat.

Na co se na Litomyšl Festu letos nejvíc těšíte?

Na lidi. Ti, kteří na náš festival jezdí, jsou opravdu mimořádně pohodová bublina. Potvrdili nám to i v Litomyšli, že naši diváci přinesli do města takovou neokázalou, usměvavou atmosféru. Zrovna včera na obhlídkách nám říkala majitelka kavárny Dvorek, jak loni v první den festivalu přišla s velkými obavami ráno do kavárny a ta byla narvaná k prasknutí, ale samými příjemnými milými lidmi. To je pro festival nejlepší vizitka.