Opakovaný vtip není vtipem a opakovaná provokace se po několikerém použití také opotřebuje. Prezident Miloš Zeman zase neúnavně navrhl na členku Rady Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Lenku Procházkovou, kdysi disidentku, spisovatelku, dnes kazatelku na různých komunistických shromážděních a sedánkách.

Senátoři už Procházkovou v minulosti dvakrát jako členku Rady zamítli a protože Zeman trvá umanutě na svém, volné místo radního je dva roky neobsazené.

Je úplně jedno, co byla Procházková kdysi, židli má dostat dnes. Není jasné, proč by prapodivná paní Procházková měla být přínosem pro činnost instituce, která se má zabývat vážnou badatelskou prací. Zrovna ona, zapšklá souputnice dnešních komunistů.

Projev má ovšem barvitý, jako profesionální národní umělkyně starého stylu by se uplatnila. I písemně jí to jde.

Tak třeba 5. května na webu Zvedavec.org psala: „Říká se, že kdo seje vítr, sklízí bouři. Pokračující teroristické útoky v Evropě i jinde signalizují, že rozsévači tu bouři rozpoutat chtějí. Doufají, že ji pak dokážou řídit tak, aby vyčistila prostor od překážejících neohebných skupin lidí.“

Ti neohební lidé, to je zřejmě ona, dnešní stalinisté s tak trochu lidskou tváří a provozovatelé dezinformačních webů, kde je hvězdičkou.

Vášnivá kazatelka pokračuje: „Možná si teď někteří myslíte, že všechna varovná slova už jsou marná a že demarkační čára už byla překročena. Ale kdyby tomu tak bylo, proč naše zdánlivě marná slova dnes nepřenáší v přímém přenosu veřejnoprávní televize? Protože se těch slov bojí. Bojí se je nejen šířit, ale i slyšet. Proto tu zaměstnanci mainstreamových médií nejsou. Bojí se, že naše varovná slova by jim utkvěla v paměti a narušila jim programy v mozku. Mluví z obrazovky o svobodě a sami se bojí svobodně myslet. Bojí se totiž uprostřed života zjistit, že jsou služebníci a šiřitelé lži.“

A teď pozor, duch Rudého práva a soudruha Štěpána vstoupil i do Lenky Procházková a posedlá věrozvěstkyně řádí: „A tak místo autentických událostí raději přenášejí záběry z demonstrací zneužitých mladých lidí, pro které je řvaní v houfu adrenalinem. Jednotné transparenty a fasované deštníky sice mají k molotovovým koktejlům ještě daleko, nicméně pěstováním nenávisti láska nikdy zvítězit nemůže.“

Sice to tak není, ale být by to tak mohlo a mládež se má jít opájet na shromáždění, kde řeční soudruh práskač Filip a soudružka kladečka věnců ke Gottwaldovu hrobu Semelová. Krásný nový svět.

Ještě perla z Haló novin, kde 25. 3. spílala NATO a také zmiňuje zmanipulovanou mládež: „Především se ukazuje, že dětí určených k plošnému programování se rodí čím dál méně, zatímco důchodci disponující kritickým rozumem se hromadí. Úroveň a dostupnost našeho zdravotnictví sice dlouhověkost nepodporuje, vzrůstající ceny energií, nájmů a potravin také ne, a přesto tato ‚stará garda‘ vzdoruje decimaci a ještě má tu drzost předávat si informace a svými názory kazit i mládež a infikovat jí nějaké ideály o smyslu lidského života. Proč to dělají ty babičky a dědečkové? Proč používají slovo mír, když NATO potřebuje 2 % z HDP na své dobyvačné války? Proč ti pamětníci invaze vojsk někdejší VS už nevnímají dnešní Rusko černými brýlemi staré nenávisti? Komu jsou poplatní? Odpověď je prostá: svému svědomí.

No jistě, stará garda, co vzdoruje manipulaci, to jsou nejspíš voliči KSČM. Poplatní svědomí. Komu je poplatné dnešní vedení komunistů, na to lze mít různé názory. Někdo je má zřejmě mylné.

Opravdu by měl někdo takový sedět v radě Ústavu pro studium totalitních režimů? Nejdřív by bylo třeba zkoumat myšlenkový i ideový vývoj Lenky Procházkové. Ona by měla být spíše předmětem bádání tohoto ústavu, než  do čehokoli mluvila. Realizovat se může se svými novými přáteli. Tam bude mezi svými a nebude aspoň trpět.